„Diety přinášející strádání nefungují ze tří důvodů: naše tělo s nimi bojuje, náš mozek s nimi bojuje a náš okolní svět s nimi bojuje,“ říká Brian Wansink, americký specialista na marketing a výživu z Cornellovy univerzity a autor knihy Nezřízené labužnictví. „Máme za sebou miliony let evoluce a zděděný instinkt, který nám říká, abychom jedli tak často, jak se dá, a co nejvíc seženeme.“

Co na tom, že na rozdíl od předků s časovým rozdílem jen pár desetiletí nemáme absolutně nedostatek stravy. To sice ví vědomí, ale podvědomí dobře tuší, že cukr a tuk jsou klíč k zajištění přežití. Takže pokaždé když vidíte a cítíte nějakou tučnou nebo sladkou dobrůtku, musíte s podvědomím bojovat a to je po čertech těžké.

Lepší tedy bude jít na to „od lesa“ a boji se vyhnout. Určitě už jste někdy zkusili zhubnout tím, že vypustíte z jídelníčku svoje neoblíbenější jídla. Výsledek? Možná pár kilo dole, ale dostaví se frustrace a protivnost a nejspíš zase brzy pár kilo nahoře, protože tohle se prostě věčně vydržet nedá.

Stejně to sním?

Jak na to? Můžete si třeba zkazit chuť do zbytečného jídla tím, že si ho budete víc uvědomovat. Brian ve své knize zmiňuje případ kamaráda, který za rok zhubl o patnáct kilo. Pořád jedl své oblíbené hranolky, stejně jako pizzu a hamburgery, ale jenom, když měl hlad. Když ho neměl a chtěl si jídlo dát, řekl si nahlas: „Nemám hlad, ale stejně to sním?“ Věřte nevěřte, tahle jednoduchá metoda na něj výborně fungovala a často si zbytečné dobroty nedal. Stejně tak funguje naložit si na talíř o pětinu jídla méně, než byste asi chtěli sníst. O třetinu méně, to už byste zaručeně poznali, ale pětina vám pravděpodobně unikne, zvlášť když tuhle chybějící část opticky nahradíte nějakou zdravější součástí jídla, třeba zeleninou.

Také se soustřeďte na to, co je pro vás signálem k pokračování v jídle nebo k jeho ukončení. Při průzkumu Francouzů a Američanů se totiž například zjistilo, že mají rozdílný okamžik, kdy přestat jíst. Francouzi přestávají, když necítí hlad, Američané, když dojedí talíř nebo skončí pořad v televizi. Který národ je štíhlejší? Myslete na to a objevte si sami pro sebe několik psychologických triků, které budou fungovat zrovna na vás. Pár vyzkoušených vám pro začátek přinášíme.

Finta 1: Dívejte se na své jídlo

Než začnete jíst, dejte si na svůj talíř nebo aspoň na stůl před sebe všechno, co plánujete dostat do žaludku.

Takže talíř polévky, druhý chod i dezert. Případně ještě zmrzlinu, co si dáte potom. Zaprvé vás překvapí, kolik toho je, a za druhé si nebudete chodit přidávat, tedy aspoň s menší pravděpodobností. Mozek bude mít totiž signál, že jste dostali celou velkou porci, takže byste měli být uspokojeni a není třeba ještě něco jíst.

DŮKAZ: Při jednom pokusu si lidé mohli hned naložit na talíř všechno, co chtějí jíst, nebo si bez problémů chodit z plných stolů přidat. Ti, co si naložili na talíř rovnou velkou porci, nakonec snědli o 14 procent méně než ti, co si po menších dávkách přidávali.

Finta 2: Dejte zásoby z dohledu

Doma samozřejmě nějaké zásoby mít musíte. Ale měly by být jen tak malé a takového druhu, aby vás neponoukaly k mlsání.

Když totiž nebudete mít jídlo nebo laskominy na očích, obvykle si na ně ani nevzpomenete. Odstraňte z viditelného místa krabičku, v níž schováváte dětem sušenky. Ve spíži dejte kondenzované mléko za okurky, pokud máte obvykle silné nutkání ho mlsat jen tak lžičkou. Zbytky jídla přikrývejte v lednici ne průhlednou fólií, ale alobalem, abyste na ně neviděli. Proč? Protože když na jídlo vidíme, musíme neustále znovu a znovu vědomě odolávat něčemu svůdnému a lákavému. A navíc, čím víc se nám jídlo líbí, tím rychleji ho rozžvýkáme a sníme.

DŮKAZ: Ve velké firmě dostaly všechny sekretářky jako dárek skleněnou dózu s čokoládovými pralinkami. Některé dózy byly průhledné, jiné z mléčného skla, aby nebylo dovnitř vidět. Dva týdny výzkumníci počítali, kolik toho slečny snědly, a tajně jim dózy doplňovali. Sekretářky s průhlednými dózami si braly čokoládu o 71 procent častěji než ty s neprůhlednými! Za rok by pro ně tohle mlsání znamenalo dvě kila nadváhy.

Finta 3: Těšte se na dobroty

Kdo je zvyklý jíst těžké omáčky s knedlíky, nerad přejde na lehké těstoviny nebo rizoto. Můžete si ale nalhat, stejně jako svému okolí, že nudle i rizoto obsahují právě ty ingredience, které máte rádi.

Třeba smetanu, slaninu, tučný sýr nebo salám. Stačí šikovně kouzlit s kořením a vzhledem jídla, nechat na kuchyňské lince otevřený kelímek se smetanou, pustit ke stolu od sporáku vůni nakrájeného špeku. Pak už můžete tvrdit, že tohle všechno v těstovinách je, a s velkou pravděpodobností vám strávníci uvěří.

DŮKAZ: Vyzkoušejte jíst potmě. Při jednom takovém pokusu bylo skupině studentů řečeno, že budou ochutnávat nový jahodový jogurt. Pak se zhaslo a jogurt dostali, ovšem čokoládový. A víte co? Devatenáct lidí ze 32 „jahodový“ jogurt velice chválilo, prý bude jejich oblíbenou značkou. S výjimkou extrémních případů nám jídlo chutná tak, jak si myslíme, že bude chutnat.

Finta 4: Jídlo neodkládejte

Nedám si ten chlebíček, nedám a nedám. Takovéhle předsevzetí vás možná provází celé odpoledne při pomyšlení na plato chlebíčků, které jste manželovi přinesla k večeři.

Sama jste si nekoupila žádný, protože si přece uděláte špenát s rybou. Od tří hodin na ně myslíte, ve čtyři se odhodláte sníst jeden, protože jeden nevadí. Ve čtyři si dáte druhý, v půl páté třetí a rovnou i čtvrtý, protože chuť je silnější než vy. Řešení? Prostě si kupte dva chlebíčky i pro sebe a snězte je hned.

DŮKAZ: Myšlenka na jídlo má stejný účinek jako pohled na něj. Také vyvolává slinění jako u Pavlovových psů. Zaměstnancům jedné firmy byla ráno do kuchyňky doručena zásilka sladkých koblih. Polovina z nich dostala mail o tom, že si je můžou na svačinu vzít. Druhá polovina o tom nevěděla. Víc koblih pak snědli ti, kdo se na ně několik hodin těšili.

Finta 5: Nevařte jak na večírek

Nepodezříváme vás, že denně vyvařujete jak na svatební tabuli, ale jde taky o to, co máte v ledničce a ve spíži.

Čím víc tam toho bude, tím větší je pravděpodobnost, že budete jíst víc, než chcete a než je pro vás dobré. Na co tři druhy sýra? Stačí jeden. Na co šunku a ještě salám? Stačí jedno nebo druhé. Když oči vidí víc věcí, víc věcí taky budeme chtít ochutnat, i nad rámec toho, abychom se jenom najedli.

DŮKAZ: Při pokusu dostala skupina lidí k jídlu malinový jogurt. Druhá skupina nejen malinový, ale i borůvkový a ananasový. Sníst mohli všichni, kolik chtěli. Kdo snědl víc? Druhá skupina, kde všichni samozřejmě chtěli vyzkoušet všechno. A nejde jen o to, že nabídka je větší. Dokonce to funguje i tehdy, když si to jenom myslíme. Při jiném pokusu dostali diváci v kině zadarmo barevné bonbony. Bylo jich dvě stě a měly šest příchutí. Půlka diváků je dostala smíchané v kornoutku, druhá půlka na tácku, rozděleném na šest dílů podle příchutí. Kdo snědl víc? Ti, co je měli smíchané – jejich oči totiž neviděly přehledně, že jich je stejně jenom šest druhů, a tak chtěli pořád hledat další.

Finta 6: Nekupujte si větší oblečení

To je ale otrava, když je vám všechno v pase těsné a v rukávech se nemůžete natáhnout?

Víme, že za to můžou kila navíc, ale přece se nebudeme mučit, a tak koupíme nějaké levné oblečení pro dobu, „než zhubneme“. Jenže ouha, nezhubneme! Najednou se v novém oblečení zase cítíme v pohodě a nic nám nenaznačuje, že máme o nějakou tu velikost navíc. Nikde žádná motivace, proč si nepřidat další knedlík, když si nemusíme rozepínat džíny. Takže rada zní: jen se pěkně mučte v oblečení, které je vám těsné. Nezapomenete, že byste rádi zhubli.

DŮKAZ: Vědci zkoumali, proč muži ve vězení obvykle naberou za půl roku až deset kilo navíc. Strava nebyla zvlášť dobrá a klidně mohli chodit do posilovny. Když se jich tedy vědci ptali, proč tloustli, odpověď zněla: kvůli těm volným kombinézám. Muži najednou přestali nosit svoje džíny a jiné vlastní kalhoty a dostali volný oděv, takže si ani nevšimli, že tloustnou. To až při propuštění, když se měli narvat do vlastního oblečení.

Finta 7: Přejmenujte recepty

Neláká vaši rodinu dušené rybí filé nebo salát ze syrového zelí? Odmítají proto vaši snahu vařit lehce a zdravě? Zapojte fantazii a nazvěte stejná jídla jinak.

Samozřejmě manžel není hloupý a rybí filé pozná, ale zkuste na něj přihodit hrášek a nazvěte to středomořské šťavnaté rybí plátky. K zelí nastrouhejte mrkev a přidejte jogurtový dresing a hned to může být tradiční americký venkovský salát. Nejosvědčenější lákavá jídelní slova jsou „moravský, domácí, babiččin, český, francouzský, smetanový, křupavý, šťavnatý, máslový“. Ne nadarmo jsou takovýchto hlášek plné televizní reklamy.

DŮKAZ: V pokusné restauraci se nabízelo stejné jídlo za stejnou cenu v různé dny pod jinými názvy. Třeba místo fazole s rýží se jídlo jmenovalo americké fazole. Nebo místo dušené maso s bramborami byl název šťavnaté telecí s máslovými bramborami. Výsledek? Jídla s hezčími názvy se prodalo o 27 procent víc. A zákazníci je po obědě v dotazníku mnohem víc chválili.

Když jíte, jezte!

• Čím více se lidé dívají na televizi, tím větší sklony mají k nadváze, a je jedno, jestli jim je patnáct nebo šedesát. Máme totiž sklony u sledování televize dávat něco do pusy, i když nemáme hlad. Stal se z toho rituál, a co víc, podmíněný rituál! Zapneme televizi, posadíme se do křesla a hned nám začne v puse chybět nějaká dobrota. Jídlo a pití totiž zaměstnávají naše ruce a ústa, zatímco se soustředíme na televizi. A čím víc nás pořad baví, tím víc nevnímáme, kolik jsme toho už snědli.

• Stejné riziko ovšem hrozí i při čtení a poslouchání rádia. Jakmile se zaberete do poslouchání nebo čtení knih či časopisů, přestanete dávat pozor na to, co jste už snědli. Miska oříšků navíc se ztratí, ani nevíte jak. Během jednoho pokusu snědli lidé, kteří při obědě poslouchali pořad o záhadách světa, o 15 procent víc než ti, kdo neposlouchali. Jakékoliv rozptýlení nás nutí zapomínat, kolik jsme toho snědli.

• Totéž platí i pro obědy a večeře s přáteli. Jestliže budete jíst spolu s dalším člověkem, sníte pravděpodobně o 35 procent jídla víc než o samotě. A když budete v partě sedmi nebo osmi lidí, sníte skoro dvojnásobek své běžné porce. Lidé nás totiž ovlivňují tím, že udávají při jídle tempo a množství. Normálně byste si třeba dali jen dva kousky pizzy, ale když všichni ostatní jedí víc, dáte si nejspíš i třetí a čtvrtý. Proč? Protože žaludek nemá paměť, má ji jen mozek. Při pokusu s pacienty, kteří ztratili paměť, jim výzkumníci dali další oběd jen půlhodinku po tom, co dojedli první. Všichni další jídlo bez námitek snědli, i když nemohli mít hlad.

• Co z toho vyplývá? Že se musíte na jídlo soustředit, aby váš mozek pracoval pro vás. Nejíst při televizi, při řízení, při čtení, při práci, při psaní na počítači. Dejte své hlavě šanci vědět, co děláte a co jíte, a určovat pravidla.