Narodila se v roce 1902 ve Slaném jako třetí dítě do rodiny novináře Karla Scheinpfluga. Její bratr Karel v rodinných šlépějích pokračoval a stal se právníkem a spisovatelem. Už od malička neměla život jednoduchý, v osmi letech přišla o matku a zdá se, že od té doby začaly její problémy se srdcem. Historička umění Michaela Košťálová v podcastu Českého rozhlasu o osudových ženách říká, že možná tragické dětství v dívce probudilo fantazii a vytváření snových světů, v nichž už divadlo hrála.

K tomu skutečnému hraní ovšem neměla daleko, v patnácti odešla z domova do Prahy a začala chodit na hodiny herectví k Marii Hübnerové, která tehdy patřila k velkým hvězdám. Bylo jí osmnáct, když získala angažmá ve Švandově divadle. Talentu měla na rozdávání, excelovala v komediích i dramatech a podle odborníků byly její kvality především v civilním projevu. Přitom trpěla srdeční vadou a občas ji sužovaly záškuby v obličeji, což ale skrývala.

Osudové setkání dvou zajímavých lidí

Bylo jí osmnáct, když poprvé potkala Karla Čapka, který byl o dvanáct let starší. Potkali se před Švandovým divadlem. Čapek znal Olžina otce z Národních listů a mladou herečku se zájmem nějakou dobu sledoval na jevišti. Psal jí neustále psaníčka, kde ji žádal o schůzku, ale ona o něj zpočátku nestála. On se ale nedal a čekával na ni před divadlem. Brzo se spolu začali procházet Prahou a povídali si. Podle historičky Košťálové byli jako oheň a voda, on byl niterně založený člověk, ona byla temperamentní a tvrdohlavá. „Nikdy nezůstala v jeho stínu, šla si za svým. Neměnila názor podle toho, jak jí to určovala doba nebo jak by to chtěl Karel Čapek,“ říká historička v pořadu Osudové ženy v ČRo.

Trvalo patnáct let, než se vzali. Kromě rozdílnosti povah sehrála svou roli i matka Karla Čapka, která Olgu neměla moc ráda. Před první společnou dovolenou s nimi musela jet dokonce Karlova starší sestra jako garde, aby dohlížela, že k ničemu nedojde. Zdá se ale, že nebyla důsledná, protože z Čapkových dopisů, které se dochovaly, vyplývá, že Olga tehdy pravděpodobně otěhotněla. V dopisech jí spisovatel píše, že nesvoluje k tomu, aby něco udělala, a zřejmě měl na mysli potrat. Odpovědi Olgy se ale nedochovaly, skončily totiž v hrobě s Karlem Čapkem. To, jestli skutečně byla Olga těhotná a opravdu zvolila potrat, už se nedozvíme. Ale fakt, že byla tehdy přesvědčená, že si ji Karel nikdy nevezme, naznačuje, že k potratu mohlo dojít.

Matka neměla pro Olgu pochopení

Život s Karlem nebyl jednoduchý, jednak nebyl zdravý (trápila ho Bechtěrevova choroba), byl i citově rozháraný. Miloval ji, ale vždy bylo něco, čemu dával přednost, ať už psaní, nebo cestování. Kvůli tomu svůj hendikep překonat dokázal, ale ženit se mu nechtělo. Lékaři mu manželství také nedoporučovali a pochopení neměl ani u své matky, kterou navíc hodně poslouchal. Olga si tedy zatím žila svůj život, kromě herectví (po Švandově divadle hrála v Divadle Na Vinohradech a od roku 1929 pak v Národním divadle, kde byla do roku 1968). Z politických důvodů byla z divadla propuštěná v roce 1944 až do února 1946. V době působení v Národním patřila k nejlepším herečkám a brala taky královský plat.

Protože ale neměla žádnou jistotu, pokud jde o Karla, začala chodit do Společenského klubu na Příkopech, kde se scházeli pražští intelektuálové. Členy Klubu byli například Ferdinand Peroutka, Karel Poláček či Hugo Haas, ona byla jedinou ženou. Tyto schůzky jí dodávaly sebevědomí, všichni zde obdivovali její vtip, intelekt a umění hrát mariáš. Ničeho se nebála a šla do všeho po hlavě. Mimochodem se stala první ženou, která se objevila v ženském motoristickém časopise, kde propagovala Škodu Popular!

Po patnácti letech konečně svatba

Nakonec se Čapek přece jen rozhoupal, o ruku ji požádal v Alpách a vzali se v roce 1935. Sourozenci Čapka se o svatbě dozvěděli až z novin, protože ani oni moc Olgu nemuseli. Manželství bylo krásné, hodně času trávili v domku ve Strži u Staré Huti, kam si zvali slavné intelektuály. Idyla ale dlouho netrvala. V roce 1938 přišla mnichovská zrada, která Karla zlomila a nedlouho po ní zemřel na zápal plic. Po jeho smrti se Olga zhroutila. Chvíli se léčila v sanatoriu v Dobříši a užívala antidepresiva. Celý život pak bojovala s psychikou i nemocným srdcem. Mimochodem byla jednou z pacientek léčitele Jana Mikoláška, o němž byl natočen film Šarlatán.

Po okupaci a smrti manžela byla ostře sledovaná nacisty, v roce 1944 dostala zákaz hrát, nakonec se po válce na prkna Národního zase vrátila a do roku 1968 odehrála na sto třicet rolí. Úspěšná byla i v rozhlase, ve filmu moc příležitostí nedostávala. Říkalo se, že pro filmaře není dost hezká. V 60. letech už jako stárnoucí herečka dostala příležitost ve snímcích Tchyně, Každý den odvahu, Čintamani a podvodník a v dramatu A pátý jezdec je strach. Titulní roli si zahrála v seriálu Eliška a její rod.

Žena se spoustou talentů

Kromě herectví byla také talentovanou a plodnou spisovatelkou. Napsala 16 románů, 10 knih, 7 básnických sbírek, 10 divadelních her, z nichž 6 bylo zrealizovaných, psala i do Lumíra a Národních listů. Byla autorkou původního filmového námětu komedie Andula vyhrála (1938). Své vzpomínky zpracovala do románu Český román a biografie Byla jsem na světě. Za divadelní roli ve hře Žena, která si koupila muže, získala Státní cenu (1946) a po válce i titul zasloužilá umělkyně a v roce 1968 in memoriam titul národní umělkyně.

Námět divadelní hry Matka vnukla Čapkovi ona, nakonec v ní dokonce i hrála. Právě Matka byla její poslední rolí před smrtí. Bohužel osudná. Když ve Vinohradském divadle Matku uváděli jako odpolední představení pro školy, mladí diváci projevili nezájem a neúctu. Olga se cítila tak ponížená, že ji přímo z divadla odvezli do nemocnice se srdečním záchvatem. Z něj už se nezotavila, zemřela několik dnů poté, 13. dubna 1968.