Podobné, i když mnohem banálnější, prozření mi přinesl poslední rok pandemie. Proč moje babička, která byla tak dobrá kuchařka, vařila bramborové knedlíky z prášku, používala maggi a proč milovala první kuřecí gril na Kladně?

Musela jsem to zažít na vlastní kůži – to každodenní vyvařování, abych si dokázala představit, jak velkou zátěž sejmulo z žen závodní stravování, vysmívané školní jídelny, polotovary a polévky v sáčku a později polední meníčko a taky nenáviděný fastfood.

Polévka z uzeného masa

Vzpomínka na jídlonosič, který se u nás doma pravidelně objevoval, když jsem byla nemocná, je nyní ještě růžovější. Úplně vidím ta mastná oka na polévce z uzeného masa s majoránkou a rýží. Nejlepší byla, když vařil pan Dryák. V pátek vdolky a gulášovka. Protože pátek patří sladkým jídlům a řád je to nejsnazší, co jsme nakonec museli do plánování covidového vaření zavést. Moje předepidemické vaření, kdy stačilo vařit jen večer a intuitivně a impulzivně střídat špagety, rizoto a pečené kuře a prokládat to tousty a k tomu přidat salát, je definitivně minulostí.

Kde jsou ty časy, kdy mě bavilo nakoupit na trhu, najít si nejsložitější recept ve svém oblíbeném časopisu o jídle a přípravou oběda strávit dva dny? Kde jsou časy, kdy jsem pražila oříšky do salátu, rolovala sushi rolky, míchala holandskou omáčku a hltala články o návratu k poctivé domácí kuchyni obohacené o asijskou či italskou tradici? Nikdy by mě nenapadlo, že budu v kuchyni vyvěšovat jídelníček. Připomeňme si scénku z Pelíšků. Co vidíš? Kuře? Tak vidíš… Problém je v tom, že právě kuře je pro dnešní děti, alespoň v mém okolí, stejně jako masové kuličky z IKEA nejbanálnějším jídlem, které jim doslova leze i ušima. Zpovykanci? Ani ne, prostě strčit kuře do trouby, je mnohem snazší než udělat rajskou. Podobně jako drůbež se mi podařilo otrávit celé rodině dýni, kterou jsem loni před zavřením Holešovické tržnice a v pocitu, že zachraňuji české zelináře, nakoupila v množství nepřiměřeně velkém.

Co zachraňuje květák?

Nenávist postupně přešla k hrášku, protože ten je vařený (případně vyndaný z konzervy) během minuty. Zeleniny přece musí být na talíři alespoň třetina, to jako letitá zdravotnická redaktorka dodržuju až úzkostně. Květák zachraňuje, že je několik měsíců v roce tak drahý, že se mi při jeho nákupu potí ruce a mám tendenci spotřebovat do polévky i ty listy kolem. Samozřejmě moje výživné zeleninové polévky zajišťující dostatek vlákniny taky už nikdo nemůže ani vidět, zvlášť když je v nich košťál z květáku. A to jsem k nim místo výborného zdroje bílkovin v podobě tvarohu začala servírovat parmazán.

Za vítěze pandemie bych vyhlásila bramborové šišky, co je stačí jen ohřát na pánvi, a když se trochu připálí, chutnají podle dětí, které v pandemii pravidelně krmím, nejlépe. Párky jsem začala považovat za výborný zdroj bílkovin a domácí pizzu za slavnostní oběd. Nakrájíme jim k tomu mrkev a okurku, ty ještě snesou… a za tři dny můžou být na jídelníčku zase. To by bylo, aby jim nakonec ta držkovka ze školní jídelny nechutnala!

Autorka je vedoucí Vlasta.cz, novinářka, scenáristka, matka dvou dcer a babička jedné vnučky. S otcem druhé dcery žije v Praze.