Když jsem byla malá holka, jezdila jsem na prázdniny k babičce do malé podtatranské vesnice. Tehdy jsem neměla ani ponětí o existenci slova „permakultura“, ale zpětně si uvědomuji, že babička byla vlastně taková perkamakulturní specialistka. Nesnažila se ovládnout přírodu, ale aktivně s ní spolupracovala. Nebála se experimentovat a hledat nová řešení. Nepoužívala chemická hnojiva ani jedovaté postřiky. Dovolila přírodě, aby si sama nastolila svůj pořádek. Na zahrádce pěstovala primárně takové rostliny, které do tamního podnebního pásma a nadmořské výšky přirozeně patřily. Nesázela jeden druh do jedné plochy, ale pěkně druhy střídala, takže vedle sebe rostla kořenová, košťálová i plodová zelenina.
Mezi zeleninu pak vysazovala rostliny, které odpuzovaly svou vůní škůdce, třeba mátu, levanduli nebo muškáty. A jako zázrakem ta její zahrádka vzkvétala. Nikdy taky nevyhazovala zahradní odpad a vytvořila si vlastní kompost. Ano, její zahrada nebyla pěkně přehledná a „uklizená“, ale dávala vše, co potřebovala rodina k životu. Pravda, bylo to pracnější na sklizeň, protože nejlepším pomocníkem byly ruce nebo rýč, bylo to ale smysluplné hospodaření bez ekologické zátěže. Chcete-li tedy přiložit ruku a pomoci utvářet zdravější planetu, zkuste to s udržitelnou zahradou taky. Stačí pár metrů čtverečních doma na dvorku a můžete začít.
Udržitelná zahrada
Ulrike Windsperger v knize Permakulturní zahrada říká, že jedním z nejdůležitějších předpokladů permakultury je osobní postoj. „Je to láska k přírodě a přijetí a respekt ke všem rostlinám a živočichům.“ Kromě toho by mělo být cílem permakulturního plánování údržba a postupná optimalizace, jak vytvořit například zahradu, která bude vyžadovat minimální zásahy a trvale zůstane v dynamické rovnováze. Pokud si myslíte, že slovo permakultura je synonymem pro nicnedělání, pak jste na omylu. „Začíná pečlivým plánováním, pokračuje sladěnými fázemi různých prací a eliminuje nadbytečné činnosti,“ říká Ulrike Windsperger.
Tedy žádná přílišná aktivita, ale smysluplná práce, kterou je potřeba si pořádně promyslet. V případě zahrady by určitě mělo taky platit, že se v ní budeme dobře cítit. Vždy by měla odpovídat estetickým a ekologickým požadavkům konkrétního zahradníka. A samozřejmě by měla poskytovat prostor pro relax. „Kdyby svému uživateli nevyhovovala, nestaral by se o ni rád. Víme, že neexistuje něco jako bezúdržbová zahrada. Nechceme se nadřít zbytečně a mít třeba věci příliš daleko od sebe,“ dodává zahradnice a specialistka na permakulturu a také lektorka permakulturních kurzů Katka Horáčková.
Ovšem to rozhodně neznamená zahradu bez práce. Podle Katky Horáčkové permakulturní design zahrady nebo domu není nikdy zcela hotový, protože jeho uživatelé se vyvíjejí a mohou se měnit jejich potřeby i priority. „Takže je to takový živý organismus, který je dobré občas přehodnotit, tedy znova pozorovat, a třeba něco upravit a přeonačit.“ Její unikátnost spočívá v tom, že vždy reaguje na místo, v němž se nachází. Nejen na region, ale taky na stanoviště či sousedy. Vždy by měla vyhovovat primárně tomu, kdo si ji pořizuje. Někdo chce ovoce a rád pracuje s kosou, takže tam bude mít louku a stromy. Jiný touží po zelenině, takže se obklopí záhony s nejrůznějšími druhy zeleniny a bylin, protože ty se dobře doplňují a podporují a bude ho zajímat, kde vzít dost vody a jak správně kompostovat.
Tradiční zemědělství bylo náročné na práci (lidskou), konvenční zemědělství je náročné energeticky (ropa, vstupy, stroje, hnojiva) a permakulturní zemědělství, často také regenerativní zemědělství, je náročné na design. A to je právě to promýšlení předem. Jak říká Katka Horáčková, osmdesát procent práce na permakulturní zahradě probíhá v hlavě, na papíru, doma a pak teprve dvacet procent práce správně provedené – ve správném čase a na správném místě. „A to je pak ta ,ušetřená práce‘,“ dodává.
Principy permakultury
Není to „jen“ navrhování záhonků před domem, za domem a to, jakou odrůdu meruněk si zvolíte. Je to jako filozofický směr, který se týká výživy, zdraví, bydlení a dalších oblastí života a který funguje v souladu s principy přírody. „Ty principy jsou za prvé ‚péče o zemi‘, tedy jaké následky pro tuhle planetu a její zdroje má naše chování, za druhé ‚péče o lidi‘, tedy nakolik zasahuji já do životů těch druhých, a to i z pohledu toho, čím se živím a co nakupuji, co podporuji, aby přežilo, a třetím principem je ‚péče o budoucnost‘, tedy využití toho, co já mám navíc pro dobro společnosti. Ať už jde o dobrovolnou práci v neziskovce, sdílení informací a zkušeností nebo přenechání nadbytku úrody kamarádům, což nás vede ke skupinovému přemýšlení a práci v místní komunitě. Z toho tedy vyplývá, že principy permakultury se dají uplatnit na každou situaci a pro každého. Je to spíše druh životního stylu než specializovaná věda,“ vysvětluje Katka Horáčková. Největší důraz klade permakultura právě na etické principy. „Nemá tedy smysl někomu vnucovat ideální řešení v době, kdy na to nemá kapacitu, ať už znalostí, nebo financemi. To by pak mohlo člověka urazit nebo zarmoutit, a zbytečně,“ dodává Katka Horáčková.
Život v souladu s přírodou
Principy permakultury lze krásně zakomponovat i do běžného života a měnit ho k lepšímu. Trochu víc zapojíte zdravý rozum. Více pozorujete zemi a pracujete s přírodou, nikoli proti ní. Jasně, je snadnější vykupovat půdu, zasít semínka, zalévat je upravenou vodou a aplikovat chemická hnojiva na podporu růstu a pesticidy na to, aby nám škůdci nezničili naše rajčata. To všechno je ale „nepřirozené“ a závislé na nás. Jak říká Crystal Steven, aktivistka a autorka mnoha knih o permakultuře, začít musíme tím, že se rozhlédneme po svých domovech a pracovištích. „Uvidíme stejně neudržitelné návyky a činnosti, které ale jde změnit k lepšímu pouhým využitím principu permakultury. Začněte ve své kuchyni a zkuste si slíbit, že budete jíst pouze poctivé potraviny. Podpořte místní ekonomiku tím, že budete podporovat místní drobné zemědělce. Vyhněte se zpracovaným potravinám a inspirujte přátele ke změnám. Pozorně přemýšlejte, jak lze principy permakultury apli kovat na váš životní styl.
Pokud žijete v chladném podnebí, je váš dům izolovaný, jak by mohl být? Jste-li na slunném místě, proč si nenechat instalovat solární panely k výrobě vlastní elektřiny? Máte-li možnost, směňujte a sdílejte zboží s ostatními, abyste snížili spotřebu a podpořili sousedské vztahy. Permakulturní myšlení vás může vést kamkoli,“ říká Crystal Steven.
Stačí malé změny ve vašem stávajícím životě, na které jste možná ani nepomysleli nebo je zanedbávali, ale které ve finále změní mnohem víc. Jezděte veřejnou dopravou, na kole, v zimě si oblečte teplý svetr místo toho, abyste přitápěli, když se něco rozbije, zkuste to opravit nebo využít jiným způsobem, než to vyhodíte do koše. To všechno jsou drobnosti, které vedou k „trvalé kultuře“.
Jaké bylinky pěstovat
Jaké bylinky pěstovat
Z permakulturního pohledu bychom se měli zaměřit na takové bylinky, kterým se na našem balkoně bude dařit. Je to stejné jako při navrhování zahrad – vybíráme rostliny podle místa, tedy stanoviště. V zahradě podle druhu půdy a zastínění, na balkoně podle míry slunečního svitu a velikosti nádob. Ty můžeme přizpůsobit potřebám všech rostlin a pro jejich kořeny mít co největší, aby nevysychaly.
