Pandemie klade nároky na lidskou psychiku. Nejedno dítě zavřené doma na online výuce si už vyprosilo psa, nejeden dospělý hladí při home office na klíně kočku. Jenomže to může být dvojsečné: domácí mazlíčci zvyklí na plný dům si jednou budou jen těžko přivykat na to, že odejdeme do práce a děti do školy. Pokud si pořizujete zvíře, chce to plánovat dopředu. Ne na rok, ale na deset nebo třeba dvacet let. A myslet spíš na to, jaké možnosti mají dospělí v rodině, než dát na sliby dětí, že se postarají – a to nejenom v době pandemie. „Rodiče si musí uvědomit, že zvíře nepořizují dítěti, ale sobě. Primární péče vždycky bude na rodičích. Pořízení kočky či psa je závazek na patnáct až dvacet let. Za tu dobu děti vyrostou, odejdou třeba na internát a zvířátko zůstane doma,“ vysvětluje Kateřina Kršková, která provozuje útulek Kočky u Katky. Sama denně vidí, kde nezodpovědnost lidí vůči kočkám končí – ale zároveň zažívá i radost, když se podaří jejím kočkám domluvit náhradní rodinu u zodpovědných lidí.

Pocit k nezaplacení

„Nerada bych jakémukoli živému tvorovi upírala jeho práva, ale asi můžu říct, že třeba rybičky nebo křeček nebudou tak nároční jako kočka nebo pes. Ti zaberou více peněz, času i prostoru, a taky na ně bývají třeba alergie. To je také potřeba vědět dopředu, ať se pak lidé čerstvě pořízeného zvířete nezbavují,“ souzní s ní Lenka Němcová, zakladatelka Charitativního kočičího spolku Kryšpín. A dodává: „Zvíře není věc ani hračka, ale je to živý tvor, který má své potřeby fyzické i psychické. Potřebuje nejen vhodné přístřeší, stravu, péči včetně té veterinární, ale taky vaši lásku, pozornost, trpělivost, pohlazení.“ Obě ženy se shodují v tom, že pokud máte na zvíře kapacitu, víte, že v nekonečných lockdownech budete mít prostor se o ně postarat a že jste schopní s péčí pokračovat i v následujících letech, může být domácí mazlíček výhra pro psychiku. „Mě nabíjí třeba jen to, když můžu sledovat, jak si spolu moje kočky hrají a dělají lumpárny. Pak, když se k vám přijdou přitulit a pro pomazlení, je to pocit k nezaplacení,“ směje se Katka Kršková.

Lenku Němcovou zase její předchozí kocour Kryšpín (právě podle něj se její spolek jmenuje) naučil usínat a dobře spát, s čímž mívala dřív problémy. „Samozřejmě bychom domácí mazlíčky neměli nijak zištně využívat, musí jít o oboustranně vyrovnaný vztah. Kvalitní krmení a veterinární péči považuji za samozřejmost. Důležité je ale taky odpovídající zázemí a doplňky, které přizpůsobí váš domov taky zvířecím potřebám. Stejně jako byste rybičky nepustili třeba do dřezu, ale uděláte jim akvárium se vzduchováním, u koček je samozřejmostí záchod, škrabadlo, vhodný pelíšek, kde bude mít kočka své místo a klid, a hračky. Ale právě taky ten čas. Protože hodně spolupracuji s útulky, pokusím se to vysvětlit na nich: v útulcích jsou uspokojeny potřeby fyzické. Zvířata mají přístřeší, stravu, péči včetně té veterinární, pelíšky a hračky, kočky škrabadla. Co jim ale chybí, je pozornost a láska. A to i přesto, že majitelé útulku jim dávají maximum a milují je. Je ale přece jen rozdíl, když věnujete pozornost jedné kočičce, nebo jich máte desítky, někdy přes sto. Přirovnávám to vždy k tomu, jaký je rozdíl mezi domovem a dětským domovem. Ani u zvířat zkrátka nejde jen o materiální potřeby a je třeba na to myslet,“ klade majitelům zvířat na srdce Němcová.

Roztomilost versus hovínka

Jiné nároky má čivava a jiné německý ovčák – psa nevybíráme podle toho, který se zrovna namane, ale podle povahy jednotlivých ras a podle doporučení odborníků, ne kamarádů nebo podle touhy dětí. „Zvíře si vždy vybíráme podle povahy, nikdy podle vzhledu. Teoretická příprava je samozřejmě potřebná, ale je třeba myslet na to, že ne vše, co si přečtete na internetu, se zakládá na pravdě. Spíš bych věřila knížkám. Facebookové skupiny jsou fajn, poradí, předají zkušenost, sama tam občas zjistím něco, co mi pomůže, ale je třeba brát to zdravým selským rozumem a vše si raději ověřit. I v útulcích rádi poradí. Jde jim o to, aby zvíře dali do co nejlepších podmínek. A jak s oblibou říkají: vždy do lepších, než jsou u nich,“ dodává Němcová.

Určitě pomůže i to, když si budoucí majitel zkusí péči o zvíře u kamarádů, kteří ho mají – uklidit po pejskovi hromádku nebo vybírat lopatkou kočičí záchodek je mnohdy ten rozměr péče, který přes samou roztomilost vytěsňujeme – a pak se divíme. Žít doma s kočkou navíc znamená i svůj domov kočce přizpůsobit, a nejde jen o instalaci poliček na lezení nebo o pořízení škrabadla, aby kočka netrhala gauč. „Pokud máte v bytě balkon, je to pro kočku velké plus, na balkoně se může vyhřívat na sluníčku a pozorovat okolí. Nesmíme ale zapomenout balkon kvalitně zabezpečit. I když je vaše Micka lenoch a většinu času na balkoně jen proleží, může se jednou stát, že na zábradlí sedne ptáček, probudí její lovecké pudy a neštěstí je na světě. Nedílnou součástí kočičího života je lov, který jí můžeme nahradit hrou s různými škádlítky, míčky, lasery a podobně. Doporučuje se alespoň dvacet minut denně aktivní hry.

Majitel zvířete by si měl uvědomit, že on je v podstatě to jediné, co kočka má, a podle toho k ní přistupovat,“ vysvětluje Kršková. V případě koťat je dobré pořídit si rovnou dvě naráz, aby si spolu mohla hrát a necítila se osamocená. I tady ale platí, že je dobré věnovat dvěma koťatům čas, hlazení a drbání za ušima si dva malí rváči navzájem neposkytnou. „Bezvadná možnost, jak si vyzkoušet péči o vlastní zvíře, je nabídnout dočasnou péči nějakému spolku. Spolek vám určitě jako začátečníkům vybere vhodného pejska nebo kočičku a vy zjistíte, jestli je ve vašich možnostech péči zvládnout. Je možné, že si se zvířátkem vytvoříte vztah, všechno bude klapat a už u vás zůstane. V opačném případě mu spolek najde vhodný domov,“ říká Kršková.

Kastrovat, kastrovat...

Peníze za zvíře naskáčou nejenom za krmení nebo kočičí podestýlku nebo psí hračky, ale i za veterinární péči. Nemusíte hned počítat s desítkami tisíc za náročné operace (i když i tady je dobré vědět, jestli by rodina takovou zátěž zvládla), stačí si uvědomit, že něco stojí odčervování nebo kočičí kastrace. Ta kastrace – je nutná, opravdu! U kocourů pomůže proti značkování bytu, kočkám uleví, hlavně pokud by měly být březí častěji. „Spousta lidí kočky nekastruje s tím, že koťata přece vždy rozdá „do dobrých rukou“, ani nemluvě o těch dalších, kteří koťata nerozdávají, ale zbaví se jich jinak. Bohužel i v dnešní době, kdy se v případě kastrace jedná o jednu cestu k veterináři a investici okolo tisícovky, což je běžná útrata za rodinný oběd v restauraci, to spousta lidí neřeší, a většinou ani nejde o otázku peněz. Nutné je samozřejmě kastrovat i kocoury, netýká se to pouze koček – samic, což jsem taky už několikrát slyšela jako argument. Člověk už do přirozeného cyklu přírody zasáhl tolik, že argument „příroda si poradí“ ztratil na relevanci. Původní přírodní podmínky na našem území již v podstatě nejsou, takže postarat se musíme my, lidé,“ říká Katka Kršková, která má s důsledky nekastrování venkovních koček své zkušenosti, právě kvůli tomu se její útulek plní stovkami kočiček ročně. Zdravotní riziko kastrace je naprosto minimální, spíše můžeme vyzdvihnout prevenci rakoviny vaječníků či varlat. Nehledě na to, že mrouskání kočku velice fyzicky vyčerpává a může způsobit zdravotní problémy. „Kastrace nám nebyla doporučena pouze jednou, kdy měla kočička nemocné srdce a nemusela by zvládnout anestezii,“ dodává Kršková.

Na odloučení postupně

Přijde chvíle, kdy zvířata nebudou „rozptylovat“ naši trudnomyslnost a my zase odejdeme do práce a děti do škol – zvířata, která si zvyknou na naši přítomnost během pandemie, budou frustrovaná, když se to změní. „Zažila jsem příklad, kdy pes, který byl zvyklý před pandemií bývat doma část dne sám, si na lidi teď tak zvykl, že nyní, kdykoliv oni opustí byt, tak vyje a teskní. Nechápe, co se děje. A co teprve takový, který je na celodenní přítomnost lidí zvyklý od chvíle, kdy do domácnosti přijde. Stesk či nuda se pak projeví třeba i tím, že zvíře, když je najednou samo doma, dělá něco, co se nám nelíbí. Podobné je to i u koček, o kterých se vypráví, že samotu snesou líp, ale já s tím úplně nesouhlasím. Jsou to také společenští tvorové. A moje kočka si teď můj home office vyloženě užívá a nevzdálí se ode mě. Budu ji pak muset opět postupně zvykat na běžný režim. Ale opravdu postupně. Rozhodně to nebude tak, že najednou začnu mizet na celé dny do práce. To by nesla těžce. Takže je třeba na to myslet, zvíře postupně zvykat na to, že budeme zase doma méně, a ideálně to i naplánovat tak, aby alespoň jeden člen domácnosti doma zůstával,“ vysvětluje Lenka Němcová. Na druhou stranu je tohle období, kdy jsme doma, ideální na to, abychom se novému členovi rodiny věnovali, naučili se spolu žít, zpočátku jej pohlídali, naučili ho návykům. „Ideální je podle mě zvíře adoptovat, neboť u něj již provozovatelé útulků znají povahu a co snese a co ne. Zachráníte tak nejen ono adoptované zvíře, ale ještě uvolníte místo dalšímu, kterému bude moci útulek pomoct,“ uzavírá Němcová.

Kočka či pes jsou závazek na 10 až 20 let

Kočka či pes jsou závazek na 10 až 20 let

„Všechno začalo o Vánocích před víc než šesti lety, tehdy jsem byla těhotná,“ vypráví Katka Kršková svůj příběh – nejenom svůj, i příběh svého útulku Kočky u Katky, který je zároveň i příběhem stovek zachráněných kočiček. „Můj muž tehdy našel u nás ve Starovičkách březí kočku, která nám porodila koťata. Sama byla ještě asi pětiměsíční kotě, a přesto už byla březí. Ano, i v takto nízkém věku mohou kočky zabřeznout, proto je včasná kastrace nesmírně důležitá. Zjistila jsem, jak strašně se lidé chovají ke kočkám, celkově ke zvířatům, a měla jsem potřebu pomáhat. Kočky jsem milovala odjakživa, začala jsem tedy dobrovolničit jako „dočaskářka“ pro Kočky SOS Hodonín, které mi následně pomohly se založením vlastního útulku,“ líčí Katka start své kariéry.

V roce 2018 rozjela vlastní útulek, postavila „čičidomek“ s voliérou a začala shánět peníze. Teď má v péči třicet koček, protože ještě nezačalo období koťat, brzy se ale jaro projeví a stoupne to na víc než dvojnásobek, za rok se u ní protočí zhruba stovka koček. Katka je vypiplá, vyléčí, postaví na všechny čtyři packy – a nabídne k adopci. Někdy to může trvat dlouho, Katka chce předávat dál kočky kastrované a očkované, a než se nalezenci zvetí natolik, aby bylo možné je oočkovat a vykastrovat, chce to čas. „Snažíme se, aby svůj trvalý domov našla každá kočička, kterou přijmeme, ale bohužel některé kočičky jsou pro svou plachost v podstatě neadoptovatelné. Plachou kočku si nikdo nevybere. Přitom máme zkušenost, že převážná většina plašanek si na nové páníčky zvykne, a jak my říkáme „vymazlí se“. Některé po pár týdnech, jiným to trvá déle, ale šanci si určitě zaslouží,“ říká Katka. S financováním je to kříž – útulek funguje z darů, někdy poskytnou krmení sponzorské firmy nebo různé projekty, kromě péče o kočky tak Katka zvládá i papírování. „Minulý rok se nám ozvali novomanželé, kteří věnovali svatební dary na pomoc útulkům a my jsme měli tu čest být mezi nimi. Nejvyšší výdaje jsou za veterinu a krmivo, proto jsme za veškerou podporu neskonale vděční,“ popisuje chovatelka.

Co ji nejvíc trápí? Kromě lidí, kteří trápí kočky? „Ze strany obcí se nesetkáváme se vstřícností, natož zájmem o spolupráci, bohužel. O příspěvcích na provoz či kastrace nemůže být ani řeč. Nedávno se na nás obrátil pán, kterému se na pozemku začaly vyskytovat toulavé kočky. Žádal po obci Břeclav pomoc s řešením problému, ale bylo mu odpovězeno v tom smyslu, že si za množení koček vlastně může sám, protože kočky přikrmoval a tím je k sobě na pozemek nalákal. Bylo mu doporučeno, ať kočky přestane krmit, že odejdou. To ale přece není řešení problému, že se kočky přesunou takzvaně o dům dál. Takže je to zase na nás, abychom vyrazili do terénu, kočky odchytali a kastrace uhradili. S podobnými případy se setkávají všechny spolky, co znám,“ líčí Katka.

Než některou svoji kočičku předá novým majitelům, hodně to zvažuje – nedává kočky na dvorek ani na zahradu, venkovní kočky se dožívají krátkého věku, ve městě ani na vesnici nemají bezpečné teritorium, často je zajede auto nebo otráví lidé, byť třeba „neúmyslně“ přes jed na myši či hraboše. „S novými majiteli chceme být vždy v kontaktu a klademe jim na srdce, že v případě jakéhokoliv problému nás mají informovat, a snažíme se ho společně řešit. Zpočátku taky chceme být informováni o tom, jak si kočička v novém domově zvykla. Podmínku informovanosti máme ostatně i v adopční smlouvě, kterou podepisuje každý nový majitel. Setkali jsme se ale bohužel i s tím, že kočička v adopci onemocněla a majitelé ji nechali bez našeho vědomí uspat. Pozdravy z nových domovů jsou pro nás jedinou, a o to větší odměnou za naši práci, to pak člověka zahřeje u srdce a kolikrát mu ukápne i slza radosti,“ usmívá se Katka.

www.kockyukatky.cz

Jaké zvíře pořídit

Rybičky – pokud máte čas tak akorát na to, abyste jednou za týden vyčistili akvárium a pravidelně hlídali pH vody, koncentraci amoniaku, nitritů a nitrátu, koncentraci kyslíku ve vodě a abyste jednou až dvakrát denně rybky nakrmili. Pořízení akvária s příslušenstvím stojí zhruba kolem dvou tisíc, další provoz vyjde asi na tři až pět set korun měsíčně. I rybičky jsou domácí mazlíček – jednak je fajn se o někoho starat, jednak jsou rybičky nečekaně inteligentní, mají dlouhou paměť (proč myslíte, že plavou k hladině, jakmile uslyší klapnutí víčka nádoby na krmení!?), milují hru, třeba „nahánění“ prstem ve vodě. Dožívají se několika let, některé druhy ale třeba až patnácti či dvaceti. Čím lepší péče, tím delší život. Zlaté rybky v průhledných koulích hynou rychle, tudy zodpovědný chovatel nejde.

Had – říká se, že péče o hada je jednodušší než péče o rybičky. I had potřebuje terárium s vhodným zařízením na prolézání, misku na vodu a žárovku jako zdroj tepla. Hadi se krmí jednou za týden až dva podle velikosti hada a myší, které žerou. Počítejte s tím, že je musíte kupovat živé a hadovi nosit. Možná to ustojíte psychicky, ale myš není krabice s granulemi, do zásoby se příliš koupit nedá – tedy pokud vedle terária nechcete chovat ještě myší rodinu. Finančně vyjde pořízení hada a jeho obydlí zhruba na několik tisíc, záleží na druhu a velikosti. Provoz terária „žere“ hlavně elektřinu, není to ale obvykle víc než dva a půl tisíce za rok. Myši stojí pár korun. Had je dlouhověký, když se o něj budete dobře starat a nebudete ho přejídat, budete ho mít v teráriu i patnáct nebo dvacet let.

Pískomilové – potřebují terárium s klecí nebo vhodnou klec, klacíky na kousání a přelézání, nějaké hračky pro hlodavce. Vždycky kupujte aspoň dva a raději u chovatelů, ne ve zverimexech. Pořiďte si je, pokud máte aspoň dvakrát do týdne čas vyčistit podestýlku v kleci, v hezkých dnech je venčit v ohrádce na zahradě, krmit senem. Na peníze nároční nejsou, dožívají se při dobré péči tří let. Pozor, v noci šramotí, ložnice nebude to správné místo k chovu!

Zakrslý králík – nesnáší průvan a horko, takže dál od okna a od topení. Potřebuje velkou klec, vyvážené krmení (seno, seno, seno a občas granule), trávu jen občas z důvěryhodného místa, ideálně z vlastní zahrady nebo z čisté přírody. Pítko pravidelně čistěte, podestýlku měňte aspoň dvakrát do týdne. Králík není drahý, základní výbava vyjde na patnáct set, ale žije až deset let – kde bude vaše dítě, které po něm tak touží, za deset let?

Kočka – základní výbava stojí něco kolem dvou tisíc (záchod, misky, škrabadlo, hračky), další provoz je ale docela drahý. Stelivo do záchodu pořizujte kvalitní, pokud nechcete, aby kočička kakala do peřin nebo na koberec. Vyjde zhruba na tři stovky měsíčně. Granule a kočičí kapsičky kombinujte, ale domácí kočku nepřekrmujte, jídlo stojí zhruba osm set za měsíc. Veterinář asi patnáct set za rok, plus kastrace. Kočku si pořizujte, jen pokud jí budete moci věnovat čas, hrát si s ní a mazlit ji. Kočka je společenské zvíře. Doma sama sice vydrží, ale těší se na vás. Kdo se o ni postará, když pojedete na dovolenou?

Pes – vyžaduje nejvíc času ze všech domácích zvířat, pokud tedy nechováte tygra. Každodenní venčení několikrát denně kvůli vyprázdnění je základ, jedna delší procházka na protažení a proběhnutí také. Pes na vás vydrží trpělivě čekat, než přijdete z práce, ale šťastný není. Huňatá srst chce vyčesávat, tlapky po procházce umývat, pokud si pořídíte náročnější plemeno na výcvik, počítejte s hodinami na „cvičáku“. Pes stojí za život i několik desítek tisíc. Základní výbava vyjde i na tři tisíce – pelíšek, vodítko, obojek, náhubek, misky na krmivo a vodu, kartáč na česání srsti, chybět by neměl ani přepravní box, hračky, pokud tedy nechcete přijít o boty.