Deset let jsem splácela jeho dluhy
„Vdávala jsem se z velké lásky, celý život jsem o pořádného chlapa nezakopla a najednou jsem potkala Michala! Byl milý, pozorný, hodně akční, měl spoustu plánů a naši společnou budoucnost mi vymaloval v pestrých barvách. Byla jsem do něj zakoukaná a v té chvíli by mě vůbec nenapadlo, že by mohl nějakým zásadním způsobem selhat.“ Procitnutí z příjemného snu přišlo až mnohem později, ale o to s větší razancí.
Vše by tehdy vyřešila předmanželská smlouva
„Bohužel, o předmanželské smlouvě jsem neměla ani páru, a upřímně, určitě bych tuto možnost pojištění majetku nevyužila. Byla jsem do Michala zamilovaná a nepřipouštěla si předem žádné pochyby…“ Petra si ještě před svatbou koupila byt na hypotéku a po svatbě jí přišlo logické polovinu bytu, který sdílela spolu s manželem, přepsat na něho. „Hypotéku jsem ale dál platila sama, na nějakou změnu vlastně nepřišla řeč.“
Pokuta sem, pohledávka tam
Petru mělo varovat, že Michalovi tu a tam přišla nějaká drobná pokuta za řízení jejího auta, kterou „logicky“ zaplatila ona, tu a tam nějaký nedoplatek za energie a podobně. Nelámala si s tím hlavu, říkala si, že je tak vytížený, že ho těmito „drobnostmi“ nebude zatěžovat. Mezitím otěhotněla, a protože vydělávala dost peněz ve farmacii a musela splácet hypotéku, tři měsíce po porodu se vrátila do práce a pracovala z domova. S batoletem na klíně to bylo náročné.
Podnikatel? Hochštapler…
Michal měl přitom velmi slušně placenou práci jako obchodní ředitel významné stavební společnosti. „V té době si vzal manžel hypotéku na pozemek s cílem projektu výstavby tří dvojdomků, které se prodají, a nám se bude splácet hypotéka na byt. I když byla hypotéka na pozemek napsaná na něj, nabyl majetek v manželství, takže já jsem byla tzv. spoluodpovědná. Po třech letech manželství ale dostal ve své práci výpověď, až později jsem se dozvěděla, že důvodem pro výpověď v práci byla nadbytečnost. Dali mu nějaké odstupné, dodnes nevím, v jaké výši bylo, ale odhaduji, že převyšující půl milionu korun. Manžel údajně platil hypotéku na pozemek dál, já jsem se o to nestarala, protože jsem měla svoji hypotéku. Po odchodu z práce začal rozjíždět podnikání, kam spadlo nespočet peněz.“
Petra celou tu dobu, i během jeho podnikání, všechny živila. Po pěti letech manželství ale přišel dopis, z jehož obsahu ji ještě dnes mrazí. Návrh na splacení hypotéky do osmnácti měsíců! Manžel totiž přestal platit, naskakovalo penále, on to házel pod koberec a výsledek? Exekuce na vše. Pozemek, Petřin byt i auto.
Chtěla jsem se zabít
„Přišla jsem o veškeré úspory, a protože mi obstavili i účet, musela jsem stále vydělávat, stále pracovat. V té době jsem nějakým omylem otěhotněla podruhé. Nevěděla jsem, co bude druhý den. Sedm let jsem bojovala o náš byt a bála se, že děti skončí v azylovém domě. Přes známé jsem sehnala lidi na odkoupení pohledávek a šla i do úplatků. O pozemek jsme v dražbě potom přišli. Z platu můj zaměstnavatel odváděl skoro rok dvacet tisíc exekutorovi. Styděla jsem se jít i k psychiatrovi. Před dvěma lety jsem chtěla vědomě spáchat sebevraždu a zabít se v autě. Ten den jsem byla přesvědčená, že to udělám. Nakonec jsem si to rozmyslela, nadechla se, vydržela, fungovala dál jako robot a díky dětem jsem to ustála. Nyní, po sedmi letech, jsem manžela donutila, aby mi vrátil polovinu mého bytu, který jsem zachránila, včetně auta, a podala jsem návrh na rozvod, protože všechny dluhy jsem vyřídila. A manžel se diví, prý můžeme začít znovu a spolu…“
Pohled odborníka: Mgr. Lucia Lanžová, online psychologická poradna MOJRA.cz
Pohled odborníka: Mgr. Lucia Lanžová, online psychologická poradna MOJRA.cz
Petra se dostala do na první pohled neřešitelné situace. První, na co bych v rámci jejího příběhu chtěla reagovat, je jeho poslední část. Nespočetkrát se stává, že lidé v těžkých životních situacích nevyhledají odbornou pomoc. Není důležité, jaký důvod k tomu mají. Ať už je to hanba jako v Petřině případě, hrdost nebo víra, že to dokážou sami. Je důležité na tento fenomén poukazovat a změnit tento „zlozvyk“, který my lidé máme. Kolik životů mohlo zůstat bez takových zlomových situací, do jaké se dostala Petra, kdyby se vyhledání odborné (ať už psychiatrické nebo psychologické) pomoci stalo normální součástí péče o své zdraví. Kdyby to bylo tak normální, jako jít k lékaři, když se necítíme dobře fyzicky.
V Petřině případě je už asi zbytečné radit, aby v oblasti blízkých vztahů zůstala obezřetná. Pro nás ostatní však její příběh může být výstrahou nebo důležitým připomenutím starého známého „důvěřuj, ale prověřuj“. Mnohokrát se pod vlivem emocí dostáváme do situací a děláme rozhodnutí, která bychom za normálních okolností učinili jinak. Možná vám přijde na um otázka, co je to pak za důvěru ve vztahu, když máme zůstávat opatrní. Důležité je opravdu poznat svého partnera. Nepřehlížet náznaky, neignorovat očividné signály, že něco není v pořádku. Není špatné klást otázky a chtít se dozvědět víc. Ať jsou okolnosti jakékoli. Nenechat se zaslepit růžovými brýlemi a zajímat se o partnerovy činy.
Teď, když se Petře po letech konečně podařilo vyřešit všechny problémy, které způsobil její partner, jí zůstává jen jediné. Poučit se, ale zároveň nepřestat věřit v lásku a důvěřovat ostatním.
Kontakt: www.mojra.cz
