Petra bydlí ve velkém rodinném domě s manželem a dcerou Ditou, vlastními rodiči a čtyřčlennou rodinou bratra Michala. Vztahy mezi sourozenci a potažmo i Petrou a vlastními rodiči jsou na bodu mrazu už nějaký ten pátek, jak jinak, ve hře je samozřejmě dědictví a v případě Michala i chování jeho ženy vůči sestře. Ale to by bylo na samostatný příběh. Dnes jde hlavně o čtyřnohé miláčky!

Čtěte také

Šéfka si mě neoblíbila

Čtěte také

Marie (56): Do práce nastoupila ambiciózní šéfka. A jde po mně!

Švagrová vrazila klín

Všechny rodiny se víceméně tolerují, zahradu užívají odděleně v tom smyslu, že na nějaké společné grilovačky nebo posezení u bazénu nemá nikdo ze zúčastněných náladu. Na to už si ostatně všichni zvykli. Michalova manželka nikdy nenechala na Petře nit suchou, a dokonce se jí podařilo sourozence rozeštvat natolik, že se ani nepozdraví. I proto si Petra s manželem pořídili venkovskou usedlost a tu svépomocí rekonstruují, aby měli kde složit hlavu na důchod. V klidu.

Čtěte také

Prý se chovám nevhodně

Čtěte také

Hedvika (56): Šéf mi řekl, že na firemních akcích si nesmím dát ani skleničku

A teď k věci

K rodině už osm let patří jezevčice Barča, kterou přinesla domů dcera Petry jako štěňátko a zamilovali si ji nejen děti, ale i všichni dospělí, samozřejmě kromě švagrové. Barunka je prima pejsek, mazlivka, která má ovšem velký zdravotní problém. Na jaře musela podstoupit operaci páteře, špatně chodí a nemůže si jako jiní pejsci hrát a dovádět s ostatními. Kdyby na ni skočil třeba krysařík, stejně by to odskákala, natož nějaké větší plemeno. Může se tedy bez obav venčit v parku jen za přísného dohledu páníčků a bezstarostný pohyb měla doposud pouze na zahradě, kam se za ní žádní hraví kamarádi nedostanou.

Čtěte také

Manžel těžce nese, že je otec stále u nás

Čtěte také

Eva (51): Manžel má plné zuby mého otce. I když nezván, pořád chodí na návštěvy

Rotvajler natruc?

Proto Petra vůbec nepochopila, že si její švagrová doslova vydupala vlastního psa. „Zuzana nikdy žádná pejskařka nebyla. Psa neměla ani jako děcko, bojí se jich. Nerada chodí na procházky s dětmi, natož se psem, je to televizní maniak a povaleč. A najednou se zbláznila do rotvajlerky. Jasně že mi to udělala naschvál,“ lamentuje Petra. Její švagrová, aniž by to s kýmkoli z osazenstva rodinného domu konzultovala, jednoho dne přišla se štěnětem rotvajlera. Nejenže se psa trochu všichni bojíme, ale už jako štěně vážila Majda dvakrát tolik co jezevčice Bára. A že hodně rychle vyrostla… „Naše Barunka už nemůže být na zahradě, protože ji okupuje to jejich, byť roztomilé, tele. Snažila jsem se s bráchou promluvit hned, že je to pro nás strašná komplikace a pro Báru konec posledních pár příjemných chvilek, kdy může být venku. On je ale podpantoflák, a co chce Zuzana, to udělá.“

Čtěte také

Budu pykat celý život za chyby mládí?

Čtěte také

Eva (35): Stíny minulosti mě zase dostihly. Možná nemám šanci na normální život

Domluva „překvapivě“ nefunguje

Petra se chtěla domluvit na tom, že se pejsci budou na zahradě střídat, ale to nepřipadá v úvahu, Majda zahradu okupuje celé dny a Barunka jen smutně kouká z okna. „Chodíme s ní ven ráno a večer, vezmeme ji do tašky, daleko nedojde, uděláme zátaras a kontrolujeme ostatní pejsky, aby si s ní nechtěli hrát a Barča se nějak špatně nepohnula nebo na ni někdo nenaskočil. A přemýšlíme o tom, že se asi definitivně odstěhujeme na chalupu. Ale nechce se mi ustupovat přistěhovalci, tím myslím švagrovou, tak vlastně nevím, co s tím,“ říká Petra.

Čtěte také

Nejsem si jistá, zda mám ještě odvahu na seznamování

Čtěte také

Jana (65): Seznámení na inzerát úplně nevyšlo. Chtěl se ke mně hned nastěhovat

Pohled odborníka: Mgr. Adéla Kozárová, Online psychologická poradna Mojra.cz

Mezigenerační soužití je vždy velká výzva pro všechny zúčastněné. Není snadné vymezit adekvátní hranice a pravidla, které by společné soužití usnadnily všem stranám. V Petřině případě rozhodně nepomáhá skutečnost, že rodinné vztahy nebyly optimální již před tím, než do hry vstoupil další, čtyřnohý člen rodiny. Co stálo za motivací švagrové pořídit si nové štěňátko, Petra asi těžko rozklíčuje.

Petřino dilema, zda se odstěhovat na chalupu, nebo zůstat v současné situaci, je velice stresující a náročné. Pro Petru by bylo užitečné zvážit plusy a minusy odstěhování se do nového prostředí. Odstěhování se od rodiny někdy může paradoxně přinést výrazné zlepšení rodinných vztahů. Situace v domácnosti byla podle Petřina popisu náročná již dlouhou dobu. Možná by odstěhování se z mezigeneračního domu, a tím pádem i větší osamostatnění se od rodiny, přineslo Petře i její celé rodině úlevu a pocit větší volnosti a svobody.

Každá rodina funguje jako samostatný systém, samostatná jednotka, se svými vlastními pravidly a potřebami. Tato pravidla a potřeby se ale ovšem nemusí setkávat s pravidly a potřebami jiných rodinných systémů, a na základě toho vzniká tenze jak mezi jednotlivými rodinnými systémy, tak uvnitř dílčích rodinných systémů. Rozhodně bych variantu odstěhování se nebrala jako „ústupek přistěhovalci“, ale spíše jako krok k vytvoření vlastního rodinného zázemí a pohody. Spíše než ústupek bych to vnímala jako uvědomění si a prosazení si vlastní autonomie a potřeb.

Pokud by se Petra s rodinou rozhodla v mezigeneračním soužití setrvat, je potřeba otevřít upřímný dialog ohledně společného fungování a symbiózy v rámci mezigeneračního domu. Zahrada je sdílená všemi rodinami, které v domě žijí, proto by také všichni členové sdílené domácnosti měli mít k zahradě stejný přístup a možnosti jejího využití. Je škoda omezovat Barunku ve volném pohybu a času stráveném venku jen proto, že švagrová nereflektuje potřeby ostatních. Stálo by za pokus vytvořit specifický „rozvrh“ zahrady, který by zahrnoval individuální časy pro oba pejsky. Otevřená komunikace je vždy základem jakéhokoli rodinného soužití, ať už se jedná pouze o jednu rodinu, nebo o soužití více rodin.

Kontakt: www.mojra.cz