Jaké téma minisérie Pozadí událostí ve vás hodně rezonovalo?

Pozadí událostí rezonuje mnoha tématy, která se mě dotýkají. Když pominu napínavou detektivní zápletku, láká mě to, že je série plná genderových otázek, které se řeší ať už v zaměstnání, v rodině či ve školství. A pro mě osobně je určitě zajímavé sledovat, jak se zúčastněným daří skloubit péči o rodinu, a přesto neztratit svou osobnost a pozici. Nejde jen o postavení v zaměstnání, ale o obecný seberozvoj a radost z toho, co člověka naplňuje. Velmi mě baví i koexistence dvou generačních světů studentů a jejich profesorů. Že nezáleží tolik na věku jako na charakteru, duši a vyzrálosti…

Jak jste viděla po přečtení scénáře Soňu Kostkovou?

Je profesorkou bohemistiky, má dvě děti, muže, se kterým, mírně řečeno, nemá zrovna ideální vztah, a bratra, s nímž si naopak rozumí skvěle. Setkáváme se s ní v období, kdy se po delší době opět začíná aktivně realizovat, popustí uzdu své vášni, psaní, a vydá velmi kontroverzní knihu. Je to vtipná, sympatická a inteligentní žena, která nemá zapotřebí se s někým porovnávat a bojovat. Možná i proto se dostala do životní situace, ve které není šťastná. Není ovšem žádná submisivní puťka, takže s tím hodlá něco udělat.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Jenovéfa Boková: Dnešní doba je neskutečně narcistická

Co byste pravděpodobně dělala, kdybyste se dostala do situace jako Soňa, která čelí manželovým nevěrám a přehlížení?

Přiznám se, že otázky typu, co bych dělala, kdyby…, nemám ráda. To nikdy nemůžete vědět. Jsem jiný člověk s jiným životem. Vlastně se mi Sonin přístup líbí. Nakonec situaci vyřeší s grácií. Co můžu jedině říct, že jsem poněkud vznětlivější, takže možná by to u mě bouchlo mnohem dřív.

Měla jste čas na objevování krás Olomoucka, kde jste natáčeli?

V Olomouci jsem byla asi týden. Bohužel v době, kdy jsme tam natáčeli, platila přísná protikoronavirová opatření. Alespoň centrum jsem si ale prošla pečlivě. Přes den jsme točili a ve volných chvílích jsem si užívala i hotelového pokoje, protože jsem byla těhotná a unavená víc než obvykle. Děti zůstaly s tátou (hercem Matějem Dadákem – pozn. red.) doma, měla jsem tedy vzácný čas i na odpočinek. Přestože jsem v Olomouci nebyla zdaleka poprvé, znovu mě ohromila. Je to opravdu nádherné město s úžasnou historií.

Čtěte také

Jakub Hrůša

Čtěte také

Nový ředitel královské opery Jakub Hrůša: U některých skladeb umím každou notu

Pozadí událostí nebyla vaše první spolupráce s Janem Hřebejkem…

Poprvé mě Honza obsadil do filmu Kawasakiho růže. Na to velmi ráda vzpomínám. Setkání třeba s významným fotografem Antonínem Kratochvílem, Danielou Kolářovou, Milanem Mikulčíkem, Lenkou Vlasákovou, Aničkou Šimonovou, Martinem Schulzem… Měla jsem tam menší roli reportérky, ale byl to intenzivní zážitek. Především kvůli Honzovi a vzácnému seskupení lidí. Přecházela jsem tehdy ze Zlína do Prahy a točit film bylo skvělý odrazový můstek. V roce 2017 mě ještě obsadil do role agentky Ivany v seriálu Rédl. Nejednoznačná role, která mě strašně bavila. Byla jsem Honzovou prací fascinovaná. Ostatně jako vždy.

Také jste se vrátila v nové sérii Případů 1. oddělení…

Ano, moje postava nevymizela, i když se už neobjevuje v takové míře.

Potěšilo mě, že tvůrci fandili vztahu novinářky Andrey Skopcové s policistou Petrem Andělem (Petr Strach – pozn. red.). Většina nám totiž moc nepřála. I pro mě bylo zajímavé obhájit si postavu, jejíž zapálení pro žurnalistiku bylo kolikrát na hranici morálního chování, nejednou policistům pěkně zavařila a někdo by mohl pochybovat o jejím charakteru, ale vždy to těsně vybrala. Myslím, že se ukázalo, že nejde o křivou ženskou. Je dobrá ve svém oboru, který vyžaduje být nekompromisní a slušně řečeno zvědavý. Myslím ale, že i vyšetřovatele Anděla na ní bavilo právě to, že má vedle sebe někoho, kdo dokáže být pro věc zapálený stejně jako on. Co se týče nejnovější série, těšila jsem se znovu na setkání se starou partou a režisérem Peterem Bebjakem. Poprvé jsem spolupracovala s režisérem Michalem Blaškem. Oba jsou laskaví profesionálové se skvělým smyslem pro humor. V této sérii do hry vstupuje mimo jiné další faktor, se kterým se někteří policisté nemůžou ztotožnit. Nutnost reagovat na trend informačních technologií, elektronizace a medializace jejich práce přes sociální sítě. A u toho se motá i moje postava.

Čtěte také

František Filipovský

Čtěte také

Retro z Vlasty - František Filipovský a dopis k narozeninám od Louise de Funèse

Do vysílání je připravený další seriál, kde hrajete – Táta v nesnázích. V jaké roli vás uvidíme?

Hlavní hrdina se ocitá v nesnázích po rozvodu, kdy mu na krku zůstanou jeho milované dospívající dcery. Prožívají své první vážné i nezávazné vztahy a taky on v tomto směru nezůstává pozadu. A já jsem jeho první známost po rozchodu s manželkou. Mám ale jednu velmi vášnivou zálibu, která vztahu dost konkuruje… Tak se těšte a dívejte se, jak to dopadne. Přestože jsem ještě v době natáčení kojila a často jsem své batole vozila s sebou, bylo pro mě natáčení jako dovolená. Z trojnásobné matky jsem vklouzla do role, která je svobodná, bezdětná a užívá si života plnými doušky.

Když jsme u dětí, jak vaši synové Šimon a Mikuláš vzali příchod sestřičky Marianny do rodiny?

S překvapivou samozřejmostí. Vnímali ji už v těhotenství, zvykali si na ni, a tak ji přijali výborně. Vymysleli jí krásná jména, Luna a Melodie. Takže k ní byli něžní, ještě když byla schoulená v břiše. Ten starší ji od začátku objímá, mazlí a různě dlachní a rozesmívá. Byl by nejraději, kdyby zůstala zabaleným miminkem. Ten mladší je k ní velmi ohleduplný, ale s odstupem sobě vlastním. Jednou za čas mě překvapí, když je najdu, jak si spolu něco stavějí. Tedy ona bourá a on se cvičí v trpělivosti. Když už bourá moc, zavřou ji do jiného pokoje. To není ještě tak kruté. Horší to bývá, když ji zapojí do svých her. Ale ona je šťastná, i když je zaházená haldou triček nebo omotaná plyšovými hady. Chce být s nimi.

Čtěte také

Barbora Bočková

Čtěte také

Barbora Bočková z Případů 1. oddělení: Čekala jsem na policejní výcvik

Byl to váš sen rodit po čtyřicítce?

Ano, zlej… (směje se) Dělám si legraci. Nechtěla jsem být starou matkou, ale jsem šťastná a vděčná, že jí jsem.

Co kluky momentálně nejvíc zajímá?

Jednoho hadi, ještěrky a štíři a druhého lego, lego a lego. A troufám si říct, že to tak asi ještě chvíli zůstane…

Hrajete ještě ve Švandově divadle?

Pouze tam dohrávám představení Cry, baby, cry a Hamleta, která jsem nazkoušela ještě před otěhotněním. Je štěstí, že se tyhle kusy doposud hrají. Je to moje jediné setkání s „prkny“, za něž jsem opravdu moc vděčná. Už přes sedm let jsem nic nezkoušela a musím říct, že se mi stýská. Zároveň se vždycky nepředstavitelně těším na své kolegy a kolegyně, tedy spíš kamarády.

Čtěte také

A kdo byl vaším vzorem? Na snímku Petra Janů v roce 1986

Čtěte také

Retro z Vlasty - Petra Janů: S auty nekamarádím, spletla jsem si brzdu s plynem

PETRA HŘEBÍČKOVÁ

Narodila se 20. září 1979 v Hodoníně. Nejdříve vystudovala obchodní akademii, poté brněnskou JAMU. Byla v angažmá v brněnském Divadle Polárka, Městském divadle Zlín a ve Švandově divadle. Za roli Maryši v roce 2009 získala cenu Thálie. Vidět jsme ji mohli ve filmech a seriálech Obsluhoval jsem anglického krále, Kawasakiho růže, Muži v naději, Bezva ženská na krku, Případy 1. oddělení, Přístav, Rédl a v mnohých dalších. Se svým partnerem, hercem Matějem Dadákem, má dva synky, Šimona a Mikuláše, a dcerku Mariannu.

ZDROJ: časopis TV Mini

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Michaela Tomešová: Nepotrpím si na velká gesta

Čtěte také

Vladimír Menšík

Čtěte také

Tajemství Vladimíra Menšíka: Připadal si ošklivý, odmala kouřil a pil alkohol

Čtěte také

Stará paní

Čtěte také

Neříkejte seniorům: „Budeš tu s námi ještě dlouho“. Oni to slyšet nechtějí...