Vy jste prošla ještě jedním extrémně náročným obdobím – manžel od vás odešel v době, kdy bylo vaší dceři půl roku, a zůstala jste na všechno úplně sama. Nevadí vám o tom mluvit?

Ani ne, není to žádné tajemství. Jsem vděčná za to, že jsme se rozešli kultivovaně a v dobrém. Bylo to sice brzo, dcera byla malá, ale zpětně jsem ráda, že se to neodkládalo a neprotahovalo, protože jsme oba věděli, že to už neslepíme, a jenom bychom ztráceli čas. Samozřejmě to také bylo náročné období, kdy jsem ještě kojila a zároveň pracovala a o všechno se starala, několikrát jsem se stěhovala, zpětně nechápu, jak jsem to mohla vydržet.

Interpretujete to jakoby nic.

Musela jsem se rychle vzpamatovat a otočit život pozitivním směrem.

Pořád mě zaráží ta lehkost, od ženy s novorozencem se přece jen tak neodchází…

To máte těžké. Vítězem téhle soutěže je pro mě muž, který odešel od ženy v den porodu. Prostě jí řekl, že už to nevydrží a odchází. Já jsem až tak překvapená nebyla, protože problémy jsme měli už nějakou dobu. Těhotenství, porod i šestinedělí proběhlo navenek v pohodě, protože jsem si nemohla dovolit se nějak plácat. Snažila jsem se dělat doma dobrou atmosféru.

Jak, proč?

Navštívila jsem jednoho věhlasného psychologa, který mi doporučil, že mám dělat doma příjemno, hodně vařit a být v pohodě. Tak jsem ještě pár měsíců vařila a dělala příjemno a pak se manžel odstěhoval. Vzala jsem to potom za jiný konec. Člověk musí začít u sebe a zamyslet se nad tím, proč se vůbec do takové situace dostal. Manžel je kolega z orchestru, takže spolu dodnes pracujeme.

A to jste zvládala?!

Ale jo. Oba jsme měli dceru jako jednoznačnou prioritu, nechtěli jsme, aby se jí naše problémy dotýkaly. Jedna věc je, když se rozvedete, odstěhujete na druhý konec města nebo země a dítě si předáváte každý druhý víkend, jiná věc je, když spolu musíte dál fungovat sedm dní v týdnu. Museli jsme se domluvit tak, aby z toho profitovala především ona. Dodnes máme shodu ve výchově, nejdeme nikdy proti sobě. Zůstali jsme v přátelském vztahu, vloni jsme spolu hráli s FOK koncert pro dvě violoncella a náramně jsme si to užili.

Celý rozhovor si přečtěte v časopise Vlasta, který je nyní na stáncích.

Časopis Vlasta 28/2020 Zdroj: Vlasta.cz