Copak dnes menstruujeme jinak než dříve? Jistě, že ne. Menstruace stále znamená pravidelné několikadenní krvácení, při kterém z těla odchází neoplozené vajíčko. A stejně jako před sto lety to spousta žen prožívá útrpně. Jinak se ale změnilo snad všechno! Místo tlustých vložek z buničiny frčí menstruační kalíšky, postoj „hlavně to skrýt, aby to nikdo nepoznal“ nahradily zapálené debaty o menstruační chudobě, menstruačním volnu a volném krvácení. Moderní sebevědomé ženy už nechtějí menstruaci skrývat, přetrpět ji s ibalginem, ani ji „ošidit“ pomocí hormonální antikoncepce. Chtějí rozumět svému tělu a také chtějí, aby ostatní rozuměli tomu, co s nimi perioda dělá. A hlavně – nechtějí za sebou měsíc co měsíc nechávat koš plný nezrecyklovatelného (protože převážně plastového) odpadu. Proto menstruují „udržitelně“.

Ekologická menstruace

Víte, že klasické tampony jsou ze směsi bavlny a viskózy, vložky z buničiny a absorpčních gelů a obě pomůcky jsou bělené chlorem? Ani jedna z pomůcek nelze kompostovat (natož recyklovat) a rozkládají se dvě stě až čtyři sta let.

V knize Ženství jako dar aneb menstruace ve 21. století Veronika Lančaričová uvádí, že průměrná žena ročně spotřebuje přes 200 ks vložek a/ nebo tamponů. Vzhledem k tomu, že v Česku žije zhruba 3,1 milionu menstruujících žen, znamená to, že ročně vyprodukují kolem 6700 tun menstruačního odpadu. Část, navzdory cedulím, že hygienické pomůcky do odpadu nepatří, končí v kanalizaci. Není se pak co divit, že podle zprávy Evropské komise jsou menstruační pomůcky pátým nejrozšířenějším typem odpadu na evropských plážích. Proto je dnes trendy a cool místo klasických jednorázových vložek a tamponů krvácet do omyvatelných menstruačních kalíšků (vystačíte si s jedním a poslouží vám zhruba pět let) a pratelných látkových vložek, menstruačních kalhotek či mořských hub.

Zatímco v roce 2007 byl na českém trhu k dostání jediný typ kalíšku u jediného prodejce, dnes kalíšky prodávají i drogistické řetězce a například obchod Maluna jich nabízí dvacet druhů. Liší se tvarem, velikostí, tuhostí a barvou. O tom, který z nich vám bude nejlépe sedět, rozhoduje několik faktorů: počet porodů, síla menstruace, životní styl a kondice pánevního dna (sportovkyním se doporučují pevnější výrobky, při sedavém zaměstnání naopak měkčí) a poloha čípku během menstruace (studnice informací je blog Kalisek.cz nebo uzavřená FB skupina Kališnice). „Nejlepší je, když si zákaznice přijde vybrat osobně, kouknu na ni a i podle postavy můžu lépe určit, který typ jí bude vyhovovat,“ říká Lančaričová, která s Malunou spolupracuje.

Kalíšek v top managementu

Pro spoustu žen je představa zachytávání menstruační krve do kalíšku umístěném uvnitř vaginy „nechutná“ a „něco si tam (během periody) strkat“ nebo se nedejbože potřísnit krví (byť vlastní) jim připadá „odporné“. Ale navzdory předsudkům části společnosti se kalíšek těší stoupající oblibě a rozšířil se i mezi „menstruující mainstream“. „Dříve by mě ani nenapadlo si něco takového koupit,“ přiznává Valentýna, vysoce postavená manažerka v bankovním sektoru. Kalíšek dostala od své ekologicky uvažující sestry ke čtyřicátým narozeninám. Dnes, rok poté, na něj nedá dopustit. „Je to fantastický vynález, s nadsázkou říkám, že mi změnil život. Je to neuvěřitelně čistý pocit, nikde nic neprotéká, manipulace s ním je po nácviku jednoduchá. Prostě vytáhnu, vyliju, opláchnu a zavedu zpět,“ pochvaluje si manažerka. Na služebkách už nemusí řešit, jestli má s sebou dost tamponů, prostě do kufru hodí kalíšek uložený ve speciálním uzavíratelném kelímku, a jede. „Ulevil mi od bolestí hlavy i děložního krčku, které mi občas znemožňovaly i chodit.“

Zmírnění, nebo dokonce úplné vymizení bolestí během menstruace si pochvaluje nemálo „kališnic“. Podle fyzioterapeutky Pavly Filipové na tom nenese zásluhy ani tak samotný kalíšek, jako fakt, že jeho uživatelky přestanou používat tampony. Ty totiž fungují jako zátka – zpomalují odtok krve, a než ji nasají, dochází k jejímu městnání v děloze. Nahromaděná krev pak tlačí na děložní krček a děloha se ji snaží vypudit lehkými stahy. Ty některé ženy pociťují jako nepříjemné křeče v podbřišku.

Pan doktor mi to vysvětlí

Zatímco nám kdysi mámy do ruky spolu s první vložkou strčily i platíčko ibalginu s tím, že „to prostě bolí“, dnes se tvrdí, že „zdravá menstruace nebolí“. „Bolest je signál, že je něco špatně, neměli bychom ji ignorovat, snažit se ji utlumit, ale měli bychom přijít na příčinu, jinak se z toho stanou chronické potíže,“ upozorňuje Filipová. A tak moderní otevřené ženy svou menstruaci přijímají i jako zprávu o stavu svého těla, svého zdraví.

Jenže jak poznat, jestli zrovna ta moje menzes je zdravá a normální? Tak například byste neměla před nástupem menstruace špinit, perioda se „neohlašuje“, ale nastupuje rovnou krvácením. Neměla by vás bolet hlava, záda ani podbřišek. „Pocit lehkého tlaku je v pořádku, bolest, která vás omezuje, už ne,“ vysvětluje fyzioterapeutka. Dalším důležitým ukazatelem je sama krev. Má být čistá, sraženiny bývají znakem hromadění staré krve. Kousky sliznice se mohou objevovat, měly by ale být červené, a ne připomínat játra. Běžně žena během jedné menstruace přijde až o 80 ml krve. Pokud používáte kalíšek, můžete si to i odměřit. A blahodárnou tekutinou pak pohnojit rostliny v květináčích. Ano, to se skutečně dělá.

Jen si tak volně krvácet

Menstruovat dnes lze skutečně různými způsoby. Volné krvácení je zkrátka volné krvácení, kdy se menstruační krev nechá volně vytékat ven, ať už přímo na zem, nebo do oblečení. Při svobodné menstruaci se pak žena učí „nacítit“ na své tělo natolik, až ho dokáže vědomě ovládat a tím regulovat odtok menstruační krve. „Většina pak odchází do toalety, ženě stačí slipová vložka jako pojistka,“ vysvětluje jedna z propagátorek metody Kateřina Juřenčáková. A co jí „bezvložková“ menstruace dává? „Svobodu a nezávislost na menstruačních pomůckách, bezbolestnou menstruaci, a hlavně pocit, že mám své tělo ve svých rukou.“ (Více na Ženaluna.cz, ve FB skupině Volná menstruace nebo v knize Bolestivé měsíčky, sbohem).

Dnešním ženám už zkrátka nestačí naslouchat radám lékaře a poslušně polykat prášky. Chtějí porozumět svému tělu, být s ním v souladu a samy si umět aktivně pomoci. A menstruovat zdravě, udržitelně a beze studu.

Důležitými hybateli změn a šiřiteli osvěty jsou výrobci hygienických pomůcek. A loni se skutečně činili. Výrobce vložek značky Libra (u nás Libresse) si „dovolil“ ve 21. století v reklamním spotu ukázat místo vložky s modrou tekutinou skvrnu červenou. Australská rada pro televizní vysílání obratem obdržela přes šest set stížností, přesto reklamu se sloganem „Menstruace je normální. Ukázat ji by mělo být také,“ jednohlasně podpořila.

Výrobce vložek Ria zase představil kampaň „MENstruace: I kluků se to týká“, ve které o menstruaci a tématech s ní spojených mluví muži. Připomeňme i roztomilou, ač starší českou reklamu na kalíšky, o kterých si v hospodě povídají tři kamarádi. A pěkný rozruch způsobila i značka Always, když oznámila stažení symbolu Venuše ze svých obalů. „Reagovala tím na dlouhodobé námitky transgender aktivistů, podle kterých takové značení není inkluzivní. Protože ne všichni lidé, kteří menstruují, se identifikují jako ženy,“ vysvětlovala to před časem média.

Téma menstruace, empatie a solidarity s menstruujícími se promítá i do dalších oblastí. Třeba Británie se dala do boje proti tzv. menstruační chudobě a bude poskytovat menstruační pomůcky na školách zdarma. Ukázalo se totiž, že jedna z deseti Britek od čtrnácti do jednadvaceti let si nemůže dovolit kupovat menstruační pomůcky a dalších dvanáct procent si občas musí vypomoci rolí toaleťáku, ponožkami nebo novinami. Na „menstruační solidaritu“ mezi ženami apelují i české neziskovky, pravidelné sbírky menstruačních pomůcek pro ženy bez domova pořádá třeba nezisková organizace Jako doma.

Pořád ten stud a rozpaky

Jenže všem kampaním a osvětě navzdory, i ve 21. století je menstruace a menstruační krev pro mnohé tabu, něco špinavého, o čem se jen šeptá a je potřeba skrýt. Právě proti tzv. menstruačnímu studu se loni vymezila čtyřiadvacetiletá Diane Shaibu. Z jejího tweetu „Pašování vložek na toaletu, jako kdyby šlo o nějakou nezákonnou drogu, je tím nejhorším projevem přizpůsobení se patriarchátu“ se stal virál, ztotožnily se s ním tisíce žen. A ruku na srdce, která z nás chodí v práci nebo ve škole na záchod s vložkou či tamponem hrdě v ruce?

O tom, že je menstruační stud zakořeněn i v mladé generaci, se nedávno přesvědčila při sběru dat pro svou diplomovou práci i socioložka Michaela Žáková. Jedna z respondentek, vysokoškolačka, se netajila obdivem ke spolužačkám, které dokážou nenápadně propašovat na WC vložku nebo tampon, že ani ona sama neví, kdy vlastně menstruují. „Taky bych to chtěla takhle umět. Protože mám pocit, že si toho (u mě) vždycky někdo všimne.“ Stud nakonec badatelce zhatil původní výzkumné plány. Nemohla totiž sehnat středoškolačky, které by si s ní o menstruaci popovídaly. Anonymně. „Žádná z oslovených o tomto, jejich slovy, ‚trapném‘ tématu nechtěla mluvit, navíc s ‚cizím člověkem‘, byť také ženou.“

Zbavit se negativních emocí kolem menstruace a začít ženskou cykličnost vnímat jako něco veskrze pozitivního, to je účelem tzv. rituálů menarché na uctění první menstruace. Absolvovat ho může nejen dcera, ale sama za sebe i matka, pokud potřebuje narovnat zažitý negativní vztah ke své periodě. K dostání je i vkusná dárková sada menarché, která slouží jako edukační dárek pro dívky. Obsahuje informace o hygienických pomůckách, jejich vzorky, cyklický kalendář a další. „Máme na ni skvělé ohlasy, dokonce i od otců samoživitelů, že to usnadňuje komunikaci. Jen si stěžují, že se v materiálech obracíme pouze na maminky, tak s tím možná něco uděláme,“ usmívá se jedna z autorek sady Jana Rucká.

ZDROJ: Fyziofemina.cz, Mamsvedny.cz, časopis GLANC