Já si první rostlinu pořídil do svého prvního bytu dřív než svoji ženu, a to přesto, že mám ke kytkám vztah vcelku neutrální. Jsem rád, že je mám, ale taky jsem rád, že se o ně stará právě žena. Tehdy dávno byla tou první monstera. Přesněji řečeno dvě monstery. Zhruba stejně velké, už v zahradnictví docela mohutné a slibující dorůst do důstojné pralesní velikosti, kterou jsem si pamatoval z dětství od babičky. Ta si jí velmi považovala, protože zdatná rostlina v její kuchyni pěkně vykrývala roh vlhnoucí od špatně odizolovaných základů domu.

Já jsem své monstery postavil na místo, kde nebylo ani moc, ani málo světla, pečlivě se o ně staral, zaléval je a hnojil podle instrukcí prodavačky a těšil se, až mi vyplní poloprázdný byt natolik, aby se jeho spartánská atmosféra změnila v dojem zabydlenosti. Tehdy totiž byla IKEA ještě příliš daleko a televize se nevyráběly ve velikosti šatní skříně, takže se přebytek prostoru nějak zaplnit musel.

Čtěte také

Mezinárodní muzeum tapiserií najdete na Rue Williams-Dumazet, samozřejmě v Aubussonu.

Čtěte také

Francouzské gobelíny: Drahocenné koberce dokáže v Česku opravit jediná dílna

Dodneška jsem nepochopil, proč se jedna rostlina měla k světu, ale druhá chřadla. Podmínky měly obě stejné, péči rovněž, v jejich umístění nebyl viditelný rozdíl a nedá se ani říci, že bych měl některou z nich raději. Snad té chřadnoucí nevyhovovala hudba, kterou jsem tehdy poslouchal, ale jistý si tím nejsem a ani další dramatický vývoj mi to neobjasnil. Posuďte sami: pořídil jsem si po nějaké době štěně a neprozřetelně zanechal rostliny v dosahu zoubků malého démona.

První monstera jim padla za oběť během mé kratičké nepřítomnosti už za několik dnů. Byla to ta vzrostlejší a podařenější, jak jinak. Štěně zápas se zeleným nepřítelem přežilo bez následků, torzo kytky putovalo do popelnice, stejně jako rozbitý květináč. Abych uchránil před stejným osudem tu druhou, už tak skomírající, přemístil jsem ji do výšky na knihovnu, ovšem na místo výrazně temnější, než bylo to původní. A světe, div se, tam se jí začalo dařit líp než kdy předtím. Možná už k ní ta hudba nedoléhala tak silně nebo prostě chtěla na temnou stranu. Onen pes už je v psím nebi, zatímco monstera nás provází životem dál. V životě by mě přitom nenapadlo, že jsem se její zásluhou stal zároveň průkopníkem trendu.

Čtěte také

Jak na okna ekologicky?

Čtěte také

Jak umýt okna ekologicky: Vyrobte si vlastní čistič s pomerančem

Společenská nutnost

„Stará dobrá monstera je v současné době hvězdou mezi pokojovými rostlinami, velmi frčí i v interiérovém designu, najdete ji na potisku ložního prádla, oblečení i tapet. Pěstitel, který nemá monsteru, jako by nebyl,“ říká Martina Malinová z firmy Gardners, která se kromě zahradní architektury zabývá právě pokojovkami. Je to tak, pokojovky se dočkaly ocenění a uznání. Skupiny na Facebooku si vyměňují nejen rady o pěstování a květináče, ale i odnože a celé rostlinky. A mladí muži, kteří se v minulých letech hromadně začali přiznávat a pak i chlubit, že vaří, se teď přiznávají a chlubí, že jsou pěstiteli monster a pileí. Nevíte, co je ta pilea? Já taky nevěděl, tak velký trendsetter zas nejsem.

 

Čtěte také

Barvy, které si domů vyberete, o vás hodně prozrazují.

Čtěte také

Barvy v interiéru: Co o vás řekne bílá malba a proč zelená dává sílu

Jak s kytkou začít

Soustředění na pokojové rostliny je ale trend dobrý a logický. Do měst, kde je přírody poskrovnu, se stěhuje pořád víc lidí a ti chtějí mít u sebe něco živého. Na potomky to u nich většinou nijak rychle nevypadá, a tak je kytička alternativou, zvlášť když se musí nebo chce pracovat doma. A když už nemůžeme mít zahradu, chceme mít aspoň květináček. Možnosti, jak k němu přijít a jak se naučit o něj starat, jsou teď nekonečné.

Začněte v dobrém květinářství, čtěte blogy a sledujte instagramové účty vášnivých pěstitelů. S výběrem květin na rozjezd si nechte poradit, ale učte se i sami vnímat, kde je u vás doma stín a kde zase slunce, jak chladné či teplé místo rostlinu čeká, jestli musí počítat s průvanem, častými změnami teplot, suchým či vlhkým vzduchem. A taky si rozmyslete, kolik času na to botaničení máte.

 

Čtěte také

Nikola Korčáková s jedním ze svých výrobků: vázou zdobenou decoupagí se secesními motivy květů.

Čtěte také

Nikola Korčáková ovládá techniku decoupage, inspirujte se jejími zkušenostmi

Hledejte pěkné a zdravé

Základní předpoklad úspěchu je pořídit si zdravou rostlinku. Pokud na vás budou rostliny v obchodě působit nezdravě, rovnou zmizte. A určitě je nekupujte v hypermarketu. Tam se o ně totiž nikdo zvlášť nestará, a tak mezi nimi můžou zůstat chudinky napadené škůdci. Když je přinesete domů, nakazí ty, které už máte. Škůdci můžou být i v hlíně, takže nezapomeňte ani na kontrolu povrchu substrátu. (Tady se otvírá sporná otázka rostlin opřených třeba o popelnici. Člověka láká tu chudinku spasit, ale on asi někdo věděl, proč se jí zbavoval. Nejspíš právě proto, že se na ní usídlili škůdci.)

Rostliny, které si koupíte, by měly být pěkně rozvětvené. Když jsou moc vysoké a mají málo listů, znamená to, že neměly během růstu světlo a musely se vytahovat. Před nákupem dobře zkontrolujte i listy, protože žluté skvrny nebo celé hnědé uschlé listy značí potíže. Až tak ale nebude vadit list odlomený či natržený, rostlina se s tím časem vyrovná.

Čtěte také

Bez sekačky se na zahradě prostě neobejdete

Čtěte také

Zahradní sezona začíná: Jaké nářadí opravdu potřebuje i každý začátečník

Jinou možností, jak přijít k pěkné rostlině, je mít oči otevřené. Dřív nebo později narazíte na někoho, komu se už nevejde do bytu, nebo na ceduli s nápisem „swap pokojových rostlin“. Ano, tak jako existují swapy (dřív se říkalo bazar, ale je to totéž) na výměnu, respektive darování oblečení, tak jsou i pro rostliny. Ta facebooková adresa, kde se kytky vyměňují a člověk se může poradit, je Green swap. Pro radu je ale nejlepší jít za zahradníky.

Nedivím se, že pokojovky letí. Techniky je všude plno a přírody málo. Navíc třeba ta monstera je nenáročná. Už ji máme roky, nevyžaduje nic zvláštního a ani nás nechce při poslechu ukolébavky sežrat k večeři.

Čtěte také

Becherovka se v posledních letech podávala podobně jako jiné destiláty i s pomerančem

Čtěte také

Poslední nositelkou tajemství rodiny Becherů byla dívka Hedda