Zdroj: Shutterstock
Pomalé randění: Proč velká láska nemusí vzniknout na první pohled
V časech omezeného potkávání se spoléhá víc a víc svobodných lidí na pomalé randění. Ale poznávat se pomalu není jen nutnost nastolená životem v pandemii, jak věří náš vztahový expert. Má to své velké výhody, které přetrvají i do doby, kdy budeme moci jít, kam chceme a s kým chceme. Taky se už tak strašně těšíte?
Karanténní opatření nás nutí sedět doma výrazně víc než normálně – hodně lidí automaticky zpomalilo své životy a jako by se uzavřelo do sebe. A ten, kdo teď hledá nového partnera, bude určitě souhlasit, že situace je úplně jiná než dřív. Řešení je v tempu – pomalý život chce pomalé randění. Na otázky po jeho výhodách odpovídá párový terapeut Eric Hegmann.
Nejdřív nám vysvětlete, co je to pomalé randění?
Vzpomeňte si na normální seznamování. První kontakt (přes seznamku nebo na ulici, to je jedno), první rande, druhé rande, třetí rande plus sex a rozhodnutí, co dál. Nepřišlo nám to vůbec nijak rychlé, bylo to přirozené a jaksi efektivní. Současná doba ale tento proces výrazně zpomalila a dala lidem šanci se mnohem důkladněji poznat dřív, než vztah postoupí z první fáze. Dalo by se to vyjádřit výrazem kvalita převažuje nad kvantitou. A navázané kontakty se tak rychle a snadno nepřerušují jako dřív, kdy je mohla přehlušit nějaké nová šance nebo hektický život.
Takže pomalé randění nám přinesla korona?
Hodně svobodných lidí na mých kurzech říká, že se jejich seznamovací techniky změnily právě od nástupu pandemie, a potvrzují to i nová data od seznamovacích agentur a aplikací. Lidi tráví více času komunikací s jedním kontaktem a nepřebíhají tak často mezi několika možnostmi jako dřív. A samozřejmě jde o to, že se kvůli omezení mezilidských kontaktů nemohou zájemci o seznámení vidět hned, ale musejí si počkat na uvolnění pravidel nebo vhodnou situaci. Ale zase hned mají společné a hluboké téma – strach o sebe i blízké.
Jaký je rozdíl mezi pomalým randěním a tím normálním?
Všichni svobodní čelí při seznamování bolestným zklamáním a odmítnutím. Je pochopitelné, že se podvědomě před takovým rizikem chcete chránit. Hodně z nich proto partnera posuzuje podle jakéhosi osobního seznamu pro a proti. Při běžném tempu randění se to sotva dá stihnout i povrchně, ale při tom pomalém, kdy si píšete a voláte třeba i měsíc, máte šanci toho druhého poznat ve všech důležitých bodech mnohem víc do hloubky.
Ale není ta počáteční překotnost synonymem pověstné jiskry?
Hodně lidí tomu věří. Pokud to nejiskří jako prskavka hned od začátku, nemá cenu toho druhého poznávat dál. Ale otázka zní, existuje vůbec něco takového, jako je láska na první pohled? Doktor Bernhard Murstein, americký psycholog, tvrdí, že je to mýtus. A Bernhard Shaw prý napsal, že láska na první pohled je asi tak pravdivá jako lékařská diagnóza po podání ruky. Většina dlouhodobých partnerů popisuje svoje seznámení slovy: „Na potřetí už jsem věděl/a, že je to on/a.“ U většiny lásek na první pohled jde o sexuální přitažlivost, která na nějakou dobu překryje neshody a rozdíly.
Takže bychom se s každým kandidátem na vztah měli vidět víckrát?
Ne, to ne. Věřte svým instinktům, ale neočekávejte lásku na první pohled, blesk z čistého nebe, dejte citu čas vzniknout. Říká se, že láska roste z přátelství, důvěry a bezpečí. A to je nejlepší definice pomalého randění.
