Co nenasypete do děcka za první tři roky, už nikdy nedoženete, tvrdí psychologové. To platí o tom dobrém, ale i špatném. Pochopíte to ve chvíli, kdy se dříve či později zmůžete jen na jedinou větu: „Už si s ním nevím rady!“ To proto, že dítě se rychle učí nejen dobrým návykům, ale i dosti protivným zlozvykům, se kterými mu vydatně pomáhají rodiče i prarodiče. Jak se tomu vyhnout? Klinická psycholožka Ladislava Lažová dala dohromady jedenáct jednoduchých pravidel, kterými by se každá moderní babička měla řídit. Dcera i snacha vás za to brzy ocení.

První pravidlo: Čím méně slov, tím lépe

Odmalička se u vnoučete řiďte jednoduchou poučkou: Co dítě ví, zná a už to slyšelo, já dál nevysvětluju. Nepřemlouvejte v odstavcích, aby si dítě po sobě uklidilo, později aby si šlo vyčistit zuby. Stačí říct: „Zuby!“ Skáče po gauči? Řekněte jen: „Dost!“ nebo: „Nesmíš!“

Druhé pravidlo: Třikrát a dost

Jedná-li se o novou věc, aktivitu nebo povinnost, je nutné vysvětlit dítěti to samé maximálně třikrát a přesvědčit se, že dítě pochopilo a že souhlasí. Pak se opět řiďte pravidlem číslo jedna. Dalším a dalším vysvětlováním se totiž dostanete jen k ubíjejícímu přemlouvání, aby se ráno nasnídalo nebo si uklidilo botičky. Ztrácíte navíc před dítětem úctu (jedním uchem sem, druhým tam) a učíte ho leda taktizovat a smlouvat.

Třetí pravidlo: Nebojte se zákazů a příkazů

Svěřili vám mladí vnouče? Pak vám věří, že umíte účinně používat výchovný slovník. Pokud ne, rychle z něj základní slovíčka oprašte. Nezapomeňte, že existují slovesa „nesmíš“, „musíš“, „já chci, abys…“, „já nechci, abys…“, a používejte je. Své pocity zároveň podávejte tak, že vám vadí chování dítěte, nikoli dítě samotné. Používejte proto obraty typu „zlobím se, že jsi udělal(a) to a to“, „je mi líto, že…“, „obtěžuje mě to“, „nechci, abys dělal(a) to a to“.

Čtvrté pravidlo: Místo úsměvu se zamračte

Občas musí stačit místo vysvětlování jen prohlášení: „Bude to tak, protože jsem to řekla.“ Tento argument musí dítě respektovat. Jsou opravdu věci, které by nepochopilo, avšak poslechnout vás musí. Aby mu to bylo jasné, osvojte si příslušnou řeč těla. Že jste rozzlobená, na vás musí být vidět. Usmívající se, ale hudrající babička jen ztrácí autoritu.

Páté pravidlo: Jako by bylo o rok starší

Když chcete, aby dítě pochopilo, co dělat má a co ne, mluvte k němu, jako by bylo alespoň o rok starší – žádné zdrobněliny, tím shazujete sebe i dítě. Co řeknete, to musíte zároveň i dodržet. To znamená, že to, co říkáte, myslíte vážně.

Šesté pravidlo: Když se vzteká, odejděte

Když dítě zlobí a neposlouchá, ignorujte ho. Odejděte, nekomentujte. Dáváte tím najevo, že tak ošklivé chování vás nezajímá. Pokud se vzteká, platí totéž. Hlavně vnoučeti neodpovídejte, nevysvětlujte, nemanipulujte s ním, prostě jen odejděte. Dítě se brzy zklidní a přijde za vámi samo.

Sedmé pravidlo: I když nejí, počká na ostatní

Každé dítě má jinou potřebu jídla a žádné dítě hlady neumře. To si opakujte, až zase nebude chtít jíst. Příště zkuste o něco menší porci, ale nenuťte ho dojídat. Trvejte naopak na tom, že počká u stolu, než dojí všichni ostatní. Když dítě uvidí, že vám příliš nezáleží na tom, jestli něco sní, bude brzy po problému. A jestli nechce obědvat vůbec, nemusí, ale nedostane nic jiného a počká si až na svačinu.

Osmé pravidlo: Ať si obleče, co chce

Už dvouletá holčička může ukazovat na šatičky a zlobit se, když ji soukáte do kalhot. Nechte jí svobodnou vůli, pokud netrvá na tom, že v lednu chce podkolenky místo punčocháčů. Vlastní volbou se rozvíjí vkus, schopnost rozhodování a zodpovědnost sama za sebe.

Deváté pravidlo: O podstatném se nediskutuje

Nechce dítě uklízet, čistit si zuby? Tady platí – zpočátku dělejte všechno s ním. Dítě vás bude napodobovat a máte vyhráno. Nikdy, ale opravdu nikdy nediskutujte o věcech zásadních a podstatných. A tím rozhodně čištění zubů nebo úklid jsou.

Desáté pravidlo: Vyprávějte a nechte se obsloužit

Babičky jsou ideální na dělání nadýchaných mramorových bábovek a taky na povídání. Často s vnoučetem o sobě a svých prožitcích, zážitcích, ale i o tom, co se vám povedlo a co jste naopak pokazila, mluvte. Dítě učíte svěřovat se, ale také to, že není středobodem rodiny. Když už je o něco starší, mělo by navíc alespoň občas udělat něco osobního pro vás – podat pití, přikrýt dekou, když ležíte u televize…

Jedenácté pravidlo: Mluvte o společných plánech

Kdykoli je u vás na návštěvě, mělo by přiměřeně svému věku u vás i pracovat. Ideální je, když pracujte společně – čím těžší, náročnější, zodpovědnější, avšak zároveň přiměřený úkol dostane, tím větší efekt bude vaše výchova do budoucna mít. Ať vyleští zrcadlo, zalije květiny v truhlíku, umyje okna u auta, vymyslí dárek pro dědečka, nadiktuje, co chybí v ledničce… Posiluje si sebevědomí a důvěru samo v sebe. Potom stačí jen poděkovat a pochválit, je-li práce odvedena správně. Zároveň si s vnoučetem před každým jeho odjezdem popovídejte o tom, co budete společně dělat příště. Dítě potřebuje perspektivu a společné plány. A to i s babičkou a dědou.