Naše mámy by ani nenapadlo, že by porod mohl probíhat jinak, než jak jim nalinkoval jejich gynekolog. V době komunismu (a ještě dlouho po roce 1989) rodičky nesměly do porodu mluvit. Manžel u porodu? Porodní plán? Samostatné porodní boxy? Intimní osvětlení, vaky, žebřiny, vany, sprchy, aromaterapie či soukromá porodní asistentka? Nemožné. Přestože se mnohé v českých porodnicích změnilo, pořád to neplatí všude. Spousta žen přitom touží po porodu, který by byl pohodový. Přátelský. Víc osobní. Třeba jen s porodní asistentkou, bez zbytečných lékařských zásahů, pokud to jde. A proč by ne? Porodní asistentky nejsou žádné šamanky, ale vysokoškolsky vzdělané odbornice.

Od středověku k 1. republice

Až do pozdního středověku byl porod víceméně záležitostí ženského sdílení, probíhal za pomoci sousedek či příbuzných. Později ty šikovnější začaly pomáhat i jiným rodičkám. Na konci středověku začala některá města jejich činnost regulovat „babickými“ řády a od roku 1753 existoval Generální zdravotní řád pro Království české, který znamenal první krok k systematickému rozvoji porodnictví a k centralizaci jeho kontroly. Výuka porodních bab se podle historičky Mileny Lenderové neprosazovala snadno. Báby, které nezískaly diplom na univerzitě, nemohly působit ve městech, i proto panoval značný rozdíl mezi bábou venkovskou, která vycházela z vlastních zkušeností, a městskou, která podléhala kontrole městského lékaře a svých kolegyň. Postavení porodních „bab“ neurčovaly jen zákony, dekrety, studijní řády, ale taky instrukce jim určené. Ty vycházely z platné legislativy a přesně specifikovaly povinnosti. Žádné z nařízení ale neřešilo jednu z nejpalčivějších otázek existence porodních bab – zkvalitnění odborného vzdělávání. Teprve před první světovou válkou se rozproudila odborná debata, která volala po novele zdravotního zákona. Do debaty vstupovaly aktivní představitelky babického stavu (slovní spojení porodní asistentka se začal užívat na začátku 20. století) a začaly zakládat profesní sdružení a vydávat časopisy. Jednou z nich byla Anna Gielingerová-Lišková, která od roku 1917 předsedala Ústřední jednotě porodních asistentek a od roku 1925 byla první předsedkyní Mezinárodní unie porodních asistentek. Teprve v roce 1928 byl vydán zákon o pomocné praxi porodnické, jakož i o vzdělání a výcviku porodních asistentek, který jim konečně dával odpovídající pravomoci a bezproblémově probíhající porod ponechával zcela v jejich péči.

Změny ve znamení naděje?

V roce 1945 probíhalo téměř 80 % porodů za vedení asistentky v domácnostech, lékař se zpravidla zavolal, až když nastaly komplikace (takřka výhradně šlo o praktického lékaře). Od roku 1948 však narůstaly počty porodů v porodnicích, porodů v domácnosti, na které se pod dohledem státu porodní báby připravovaly téměř dvě stě let, ubývalo. Přesouvaly se do nemocnic, kde ztrácely zcela jednoznačně svou nezávislost. Lékařská autorita byla na prvním místě. Padesátá léta byla ve znamení postupného zrušení živností, a tedy i nezávislých porodních asistentek. Všechny musely být zaměstnané a pracovat v porodnicích nebo ambulancích. Ambulantní porodní asistentka spolu s lékařem pečovala o ženy s rizikovým těhotenstvím a nezávisle na lékaři vedla poradnu pro těhotné bez rizika, prováděla osvětu před porodem a chodila na návštěvy k ženám po porodu. V roce 1963 se zrušil termín „porodní asistentka“ a nahradila ji „ženská sestra“. Ten se používal až do roku 1993. Po sametové revoluci sice došlo k privatizaci, ale většina porodů probíhala i nadále v porodnicích jen pod dohledem lékaře.

Alternativní neznamená horší

Čtyřicetiletá Markéta, matka tří dětí, odrodila dvě děti ve velké porodnici s lékařem za zády, třetí dítě v Centru porodní asistence pouze s porodní asistentkou: „Neříkám, že první dva porody ve mně zanechaly jen špatné vzpomínky, ale odnesla jsem si jeden poznatek. Všichni porodníci věděli nejlépe, co a kdy mě bolí a co je pro mě nejlepší. Nebyli trpěliví, protože zároveň rodili další tři rodičky. Vlastně jim to ani nezazlívám,“ vzpomíná. Po porodní alternativě při vedení fyziologického porodu volají dlouhodobě nejen rodičky, ale i porodní asistentky. Centra porodní asistence následují evropský trend a jsou odrazem rostoucí poptávky po přístupu, který respektuje přání žen. Ne každá totiž najde odvahu rodit doma, přesto chce, aby její porod probíhal co nejpřirozeněji. I proto chtějí mít ženy po boku porodní asistentku, která jim bude naslouchat citlivěji, a především trpělivěji než porodník ve velké porodnici. Centrum porodní asistence poskytuje péči pro nízkorizikové ženy, které jsou v péči porodní asistentky před porodem i během něj. Nízkoriziková žena, to znamená ta s předpokladem nekomplikovaného porodu, rodí s porodní asistentkou, která se snaží ji provést porodem co nejvíc podle jejích přání. „Má na vše dost času, může si zvolit tempo porodu a snažíme se o nepřerušovaný kontakt s novorozencem. O tom, zda je žena nízkoriziková a může být v péči porodní asistentky, rozhoduje lékař v prenatální poradně ve 36. týdnu těhotenství,“ vysvětluje staniční sestra porodního sálu Lucie Velíková z Fakultní nemocnice Bulovka v Praze. Návrat k přirozenosti tedy možný je, ovšem při zachování vysoké odbornosti a bezpečí. Pokud nejsou zásahy do porodu nutné, není potřeba k nim přistupovat.

Související články

Více autonomie

Porodní asistentky už čtvrt století „bojují“ za větší autonomii, aby mohly pracovat samostatně bez lékaře nejen v porodnicích, ale i v porodních domech či při porodech doma. Přestože jsou porodní domy v cizině běžné, například v Německu, u nás jim lékaři nejsou nakloněni. U nás existuje pouze jediný porodní dům U čápa v Praze, ale rodit v něm prakticky nelze a slouží pouze jako konzultační a poradenské místo. A porody doma s pomocí asistentky jsou u nás stále nelegální, za vedení takového porodu hrozí asistentce likvidační pokuta. Některé ženy ale odmítají obvyklý rutinní porod v porodnici a raději porodí doma bez pomoci. Cesta ke změně vede jedině přes legislativu. Ke změnám Česko vyzval už před lety Evropský soud pro lidská práva. Blýská se vůbec na lepší časy? V řadě porodnic mohou porodní asistentky vést nízkorizikové porody bez přítomnosti lékaře, přesto je porodnictví pořád svázané řadou doporučených postupů. Ty je ale potřeba „ušít“ ženám na míru. Nejde jen o využití kompetencí porodních asistentek v rámci porodnice, důležité je diskutovat o uznání soukromých asistentek jako významných partnerů porodnic a ambulantních gynekologů a začít intenzivně spolupracovat. Někde jsou sice soukromé porodní asistentky vítané, podle porodní asistentky Evy Šlingové, ale spíše nechtěné. Péče soukromé porodní asistentky není hrazená pojišťovnou, a pokud tedy nemá s pojišťovnou smlouvu, musí si ji těhotná žena zaplatit. Změní se v budoucnu něco? Kdy se konečně objeví nový zákon, na němž se budou podílet především osoby, které mají vzdělání v oboru porodní asistence? Budou moci české porodní asistentky vykonávat běžně to, co už ve vyspělých zemích porodní asistentky dělají dávno? Již několik měsíců nabízí pražská porodnice U Apolináře akreditovaný kurz pro porodní asistentky, který značně rozšiřuje jejich kompetence, především jim dává možnost indikovat některé léky a jejich formy. Bezesporu skvělý krok vpřed, ovšem ozývají se hlasy, že to nic nemění na tom, že chybí především systémové řešení. Dočkáme se?

Související články

Rozhovor: Potřebujeme jasná pravidla

Markéta Moravcová, proděkanka pro studium a vzdělávací činnost, fakulta zdravotnických studií, univerzita Pardubice, viceprezidentka české komory porodních asistentek.

Co je pro budoucnost asistentek důležité?

Vzdělávat je podle vědeckých poznatků, zaměřovat se na praktický výcvik, neopomíjet žádné dovednosti, které budou potřebovat pro svou budoucí profesi.

Zlepšilo se na jejich postavení něco, nebo stále platí, že hlavně asistují lékařům?

Kompetence porodních asistentek jsou jasně stanoveny. Bohužel to, jak v praxi fungují, již tak jasné není. Důvodem je český systém péče o matku a dítě, který ne vždy umožňuje, aby porodní asistentky pečovaly o ženu kontinuálně, tedy nejen při porodu, ale také před ním a po něm. Tomu, aby to v praxi fungovalo, se musí přizpůsobit pravidla poskytované péče, vzdělávání asistentek a taky je třeba jasně stanovit pole působnosti jednotlivých profesí, které se na péči o ženu podílejí. Roli hraje i to, jak se společnost na profesi porodních asistentek dívá a jak jsou vnímány porody samotné. Právě obraz našeho povolání se v minulosti změnil, odklonil se od přirozenosti a začal být víc vnímán jako péče o nemocné, což u žen s fyziologickým těhotenstvím není vhodné. Dochází ale ke změnám k lepšímu.

Před dvěma lety dostali senátoři návrh zákona, který zakládá profesní komoru porodních asistentek a který měl stanovit pravidla pro výkon jejich povolání včetně odpovědnosti. Byl ale stažen. Je to chyba?

To je velká chyba. Potřebujeme naprosto jasně stanovená pravidla pro výkon profese, pro celoživotní vzdělávání a další parametry. Je tomu tak v řadě zemí, ze kterých si můžeme vzít příklad. Věřím, že dosáhneme znovuotevření této otázky. Zároveň vnímám potřebu legislativně ukotvené komory jako možnost být silným a jednotným partnerem pro veškerá jednání. Jasné nastavení pravidel, kontrola nad poskytovanou péčí, jasná pravidla celoživotního vzdělávání – to jsou nutné kroky, které povedou ke zlepšení podmínek výkonu naší profese.

Tomu určitě může pomoct Česká komora porodních asistentek.

Česká komora je jednou ze tří profesních organizací v České republice. Jako členka prezidia pro oblast vzdělávání, vědy a výzkumu, se soustřeďuji na rozvíjení porodní asistence jako vědního oboru, především pak na zkvalitnění vzdělávání porodních asistentek. To má u nás hlubokou historii, která prošla celou řadou změn, někdy poměrně turbulentních. Ne vždy k lepšímu. Porodní asistence je regulované povolání a je dáno evropskou i národní legislativou. Mým cílem je především snaha o sjednocení výstupních znalostí a dovedností absolventek všech jedenácti vysokých škol v ČR, kde je možné tento studijní obor studovat.

Z praxe: Nejdůležitější je osobní přístup

Nikola Cenková, soukromá porodní asistentka, Horní Lhota u Opavy

Po gymnáziu ji to lákalo k mikrobiologii a přihlášku na obor porodní asistentka podala spíše ze zvědavosti. „A když jsem si po úspěšných přijímačkách měla nakonec vybrat, představa života za mikroskopem mě vyděsila natolik, že jsem se rozhodla pro práci s lidmi,“ říká. Pracuje na půl úvazku na porodním sále v Městské nemocnici v Ostravě. Působí i jako soukromá porodní asistentka, která podává ženě všechny informace už od počátku těhotenství, vše dopodrobna vysvětlí a je schopná řešit běžné komplikace s těhotenstvím spojené. „Individuální péče má nespočet benefitů. Pro mě je nejzásadnější osobní vztah. Pokud se shodneme na tom, že pro správný průběh porodu je nesmírně důležitý pocit bezpečí a stoprocentní důvěra ve zdravotnický personál, tak kdo jiný by měl ženě u porodu asistovat než porodní asistentka, která tu ženu zná, a tím pádem ví nejlépe, jak s ní komunikovat. Každá jsme jiná a každá potřebujeme v tak intimní a náročné chvíli individuální přístup. Dobrá porodní asistentka by měla ženě poskytnout hlavně důležité informace, seznámit ji s fyziologií porodu, vysvětlit, kdy a proč už je potřeba lékařská péče. Měla by také naslouchat individuálním potřebám, podpořit sebevědomí a hlavně dodat ženě pocit, že v tom není sama. Vnímám, jak moc dnes chybí podpora starších, zkušenějších žen,“ říká Nikola.

Eva Šlingová, soukromá porodní asistentka, Lysá nad Labem

Po ukončení studia pracovala jako porodní asistentka v porodnici v Praze Podolí. K soukromé praxi se odhodlala v době, kdy byla na mateřské s prvním synem. Rozdíly mezi soukromou praxí a prací v porodnici jsou podle ní obrovské. „Jde o to, že žena, která si mě vybere, se stane součástí mě a já zase součástí ženy a celé její rodiny. Jde o jistou formu vztahu – důvěry, respektu, porozumění. V porodnici to takto nikdy nejde nastavit,“ říká Eva. Ona nabízí ženám předporodní přípravu, těhotenskou poradnu, doprovod k porodu, péči v šestinedělí, péči o novorozence i laktační poradenství. Komunitní porodní asistentka, která pečuje o ženu kontinuálně, tedy one-to- -one, není nic nového pod sluncem. „Vždy tady byla, dokonce byla hrazená ze zdravotního pojištění. A to, že zmizela, není dobře. Komunitní péče o ženu i její dítě je velmi přínosná a vůbec nezáleží na tom, zda se podmínky porodu v porodnicích změnily. Nejde přece jen o porod samotný. Stačí se podívat na těhotenské poradny, které jsou naplněné k prasknutí, ženy čekají nesmyslné hodiny jen na to, aby je někdo letmo od klávesnice pozdravil a na všechny jejich stesky a problémy odpověděl, že je to normální. Poradna komunitní porodní asistentky se většinou odehrává v pohodlí domova, je naplánovaná na určitou hodinu a porodní asistentka si vyhradí dostatek času na popovídání. Neshazuje problémy a snaží se ženu podpořit a povzbudit. To samé se děje i po porodu. Takže v komunitní péči nejde jen o péči o ženu během porodu, ale i v období mimo něj,“ líčí Eva Šlingová.

Související články

Adriana Nerudová, porodní asistentka, Centrum porodní asistence, Gynekologickoporodnická klinika FN Bulovka, Praha

S manželem má čtyři děti a k práci porodní asistentky se vrátila po mateřské dovolené v roce 2017. A proč Bulovka? Sama zde rodila a byla spokojená. O práci na porodním sále vždy snila a i proto, že skoro všechny její vlastní porody probíhaly s porodní asistentkou, může dnes i čerpat z bohatých zkušeností. „Otěhotněla jsem už během studií. Bohužel náš prvorozený syn v necelých čtyřech letech tragicky zemřel. Tohle člověka velmi ovlivní. Váží si pak každé chvíle a na ničem nelpí. Nic neplánuje, protože plány se bortí. Možná i proto jsem nastoupila znova do práce až po čtrnácti letech. Jsem za to ráda,“ vypráví Adriana. Na práci se jí líbí adrenalin, vzrušení. „Každý porod je jiný. Je to neustálé napětí a velké emoce.“ Je také ráda, že pracuje právě na Bulovce. „Pouze pokrokové vedení porodnických klinik dovolí porodní asistentce plně využívat jejích znalostí a schopností. Vše je o lidech a rozhodnutích ve vedoucích pozicích, nejen o zákonech a kompetencích porodní asistentky. Samotná asistentka tohle neovlivní. Porodní asistentka má v péči méně rodiček, může s nimi trávit více času. Díky tomu ženu lépe pozná a individuálně reaguje na její potřeby, je schopná jí pomoci s důležitými rozhodnutími, utěšit ji a uklidnit. Naproti tomu lékař by se měl starat primárně o komplikace v těhotenství a během porodu. Obyčejně má na starosti více žen a věnuje se jim tedy jen krátce a ideálně pouze v krizových situacích,“ domnívá se Adriana.

ZDROJ: časopis Vlasta, www.ckpa.cz, www.bulovka.cz, www.radostzporodu.cz, www.nikola-cenkovaporodni-asistentka.cz, Milena Lenderová, ženy s kufříkem a nadějí, Karolinum, 2019

Související články