Mnoho lidí vůbec nenapadne, že by někteří muži mohli své tělo a vzhled až úzkostlivě řešit. Právě proto, že se o tom téměř vůbec nemluví, si řada mužů, kteří by to potřebovali, ani nedovolí se svěřit. Některým vůbec nedojde, že by mohli, respektive že by se mohli ohradit vůči bodyshamingovým komentářům okolí. Poruchy příjmu potravy jsou duševní onemocnění. A muži obecně o svém duševním zdraví moc nemluví. Tyto poruchy navíc vnímají jako slabost, své osobní selhání, něco, za co je třeba se stydět.
Spouštěč: špeky na břiše
Poslech úvodního a prvního dílu podcastu Hrana může být pro někoho až šokující upřímností, kdy hlavní aktér Lukáš Houdek přiznává, že pohnutky udělat pořad s touto tematikou hodně souvisejí s ním samotným. „Sám své tělo a zejména váhu hodně řeším už od dob adolescence, kdy mi jeden blízký člověk řekl něco o špecích na břiše. Později, když jsem o tom mluvil v pořadu Šeptem na Radiu Wave, mi začali své pocity svěřovat také další muži. Příběhy některých z nich mě osobně dost překvapily, a proto jsem se rozhodl, to téma zmapovat. Už jen proto, že ačkoli jsem se s některými znal delší dobu, o jejich problémech jsem nevěděl. Styděli se za to, nemluvili o tom,“ vypráví. Lukášův problém s vlastním tělem začal, když mu bylo asi 18. Jeden kluk, se kterým zrovna randil, utrousil výše zmíněnou poznámku o jeho břichu. „Faldy, které jsem do té doby neviděl, vidím od té doby pořád. Není to jen tahle zkušenost, byl to však spouštěč problematického vztahu k vlastnímu tělu. Mám období, kdy jsem s ním v symbióze více, jindy méně, někdy s ním válčím. Nerad se odhaluju na veřejnosti, například tílko pro mě nepřipadá v úvahu. V posledních pár letech se to zhoršovalo, nerad jsem se například svlékal do plavek na plovárně, nerad jsem nosil kraťasy nebo odhaloval paže.“
Co na to řeknou lidi?
Reakce na podcast, které se k Lukášovi dostávají, jsou z naprosté většiny pozitivní. Píšou jak muži, tak ženy. Pokud muži, jde většinou o sdílení vlastních pocitů. Děkují, že se v podcastu našli a uvědomili si, že to je i jejich téma a že se svým tělem mají problém. „Píší mi ale také druzí o svých blízkých. Někdy žádají o radu, ptají se na kontakt na odborníky. Setkávám se ale i s kritikou, kdy někteří muži vyjadřují zklamání, že se jim nepodařilo s postavami série ztotožnit, nenašli tam tematizované své problémy, protože jsem se v podcastu rozhodl zaměřit na váhu nebo tvar těla. Ukazuje se, že je to aktuální možná pro více mužů, než si myslíme. A mají potřebu slyšet příběhy, které reprezentují je samotné, protože dosud nebyly slyšet.“
Začíná to nevinně
Podle psychologa Jana Kulhánka, který se mimo jiné zabývá i poruchami přijmu potravy u mužů, je snaha o dokonalý vzhled v poslední době velkým společenským tlakem. „Poruchy příjmu potravy jsme tu znali dávno, jen šlo o problém užší skupiny lidí. Dnes už jde o celospolečenský problém. Manipulace s jídlem, strach z vlastní postavy, strach z kalorií – to jsou příznaky, které se objevují z různých důvodů,“ říká. Asi nejběžnější je podle něj experimentování v době dospívání nebo v určité životní etapě v dospělosti, kdy, když zůstaneme u mužů, jde o jakousi nespokojenost s tím, jak vypadají, že mají sklony k obezitě nebo jsou drobné postavy a chtějí být atraktivnější pro opačné pohlaví, pro partnera. „Do toho se častěji než pohybem zasahuje jídlem, je to totiž o dost pohodlnější. Pohyb bolí, zvlášť ty, kdo na něj nejsou zvyklí. Následně se začne s dietami, které v nějakém malém procentu zakoření, stanou se návykem – ať už se bavíme o hubnutí, nebo přejídání. Východiskem je nacvičit zdravé návyky a podpořit dotyčného v tom, aby začal řešit svoji nespokojenost jiným způsobem než přes jídlo,“ míní Kulhánek.
Pozor na bigorexii
Anorexie u mužů často začíná v důsledku nějaké velké zátěže, jako je například stres z rozchodu, změna školy, zaměstnání. Nejedení se později může rozvinout v zálibu a radost z hubnutí. Často se tyto problémy objevují u vrcholových sportovců, kde dieta, sledování váhy, manipulace s jídlem a hmotností je součástí konkrétního sportu. Jsou tlačeni trenéry k tomu, aby dosáhli určité váhy. „Tím se můžou vyvinout špatné stravovací návyky, později anorexie nebo také bulimie, kdy se dotyčný snaží si jídlo upírat, a pokud to ujede, ztratí kontrolu, přejí se, následně zvrací,“ vysvětluje psycholog a varuje i před další méně známou formou poruchy příjmu potravy – bigorexií, což je přehnaná snaha o práci na vlastním těle, extrémní bodybuilding. „S tím se občas u mužů setkávám. Jedinec se cítí méně mužně, začne chodit do posilovny, ze začátku je to fajn, má tam například nějakou dobrou partu, ale postupně tráví cvičením víc a víc času. Začne být na posilování upnutý, jídlo nahrazuje různými potravinovými doplňky a extrémně se fixuje na svou postavu. Následně zde začne utrácet hodně peněz, přicházet o kamarády, studium nebo zaměstnání. Nedá se s ním už moc mluvit o ničem jiném, protože je to pro něj droga, posedlost,“ říká Jan Kulhánek s tím, že určitě to není tak, že za první návštěvou posilovny nebo rozchodem se hned skrývá problém. Jen někdo má v sobě jistou dispozici a tam to riziko v budoucnu hrozit může.
Odvaha promluvit
Podcast Lukáše Houdka vzbudil velký ohlas i proto, že v něm našly odvahu promluvit i veřejně známé osobnosti jako například herec Dan Krejčík, novinář a moderátor Čestmír Strakatý, model Šimon Kotyk či návrhář Pavel Berky. „Do pětidílné série jsem oslovil některé muže ze svého okolí, o jejichž potížích jsem předem věděl. Většinu z protagonistů jsem však osobně neznal a vytušil jsem, že by toto téma mohlo být aktuální i pro ně, zejména ze sociálních sítí. Neodmítl mě tuším nikdo. Množství mužů mě však ‚vyghostovalo‘ – buď na mé zprávy a maily nereagovali vůbec, nebo pak komunikovat přestali,“ vypráví Lukáš. Nejvíc ho podobně jako posluchače překvapil moderátor Čestmír Strakatý, kterému byl věnován první díl. „Málokoho by napadlo, že zrovna on nebude mít rád své tělo a povede s ním už několik let takový boj. Nejhustší pak pro mě byl asi příběh mého kamaráda Michala. Je mu pětačtyřicet a od dob dospívání trpí bulimií. Známe se několik let a neměl jsem o tom tušení.“ Jak tyto příběhy sám autor podcastu vnímá? „Je mi v první řadě strašně líto, že si tím ti lidé procházejí. Sám vím, v jakém stresu a úzkostech se člověk může pravidelně ocitat jen proto, že snědl něco navíc. Často z toho nevidí cestu ven. Na druhou stranu je příjemné vidět, že některé protagonisty účast v pořadu a to, že se svěřili se svými obtížemi, někam posunuly, mělo to pro ně terapeutický účinek. Pro některé to byl způsob, jak o tom říct svému okolí a už se neschovávat.“ Sám Lukáš přiznává, že i pro něj je to něco jako terapie, už proto, že vidí, že přehnaná snaha o udržení či dosažení určitého vzhledu není jen jeho problém. „Určitě mi pomohlo si svůj problém uvědomit a pracovat s ním, když jsem o tom promluvil. A to já sám poruchou příjmu potravy netrpím, své tělo ale dlouhodobě rád nemám. Stále si k němu hledám cestu,“ svěřuje se Houdek.
Pomůže odborník
Co dělat, když si vy nebo někdo ve vašem okolí uvědomíte, že se začíná problém s vlastním tělem rozvíjet? Jednoznačně vyhledejte kvalifikovanou pomoc. Pracovišť, která by se specializovala na muže, tolik není. „Doporučil bych právě asi zařízení na pražském Andělu, kde působí psycholog Jan Kulhánek, který vystupuje i v podcastu. On a jeho kolegové mají s muži s poruchami příjmu potravy zkušenosti,“ radí Lukáš. Sám se nyní snaží najít balanc. „V poslední době si hledám pozitivní vztah k tělu například v sauně nebo na nudaplážích v cizině. A postupně tak znovu nacházím ztracené sebevědomí,“ říká Lukáš Houdek. Úzkosti nebo stres z toho, že sní něco, co by neměl, protože si myslí, že se to okamžitě projeví na postavě a on bude mít špeky, mívá pořád. „Proto poslední dva roky hodně běhám nebo se hýbu. Ne proto, že bych chtěl, jsem spíš líný člověk, ale protože ‚musím‘. Taky řeším, kolik a co jím, už se ale nehlídám tak úzkostlivě. Vyhýbám se sladkému. Vím, nezní to jako nějaký přirozený a zdravý vztah k vlastnímu tělu, ale mám dojem, že se toho nezbavím. Je pro mě ale důležité najít systém, který mě nebude stresovat natolik, že bych například nějaká jídla programově odmítal, protože jsou kalorická,“ uzavírá Lukáš.