Srdce mi zaplesalo, když nás aplikace díky vzájemným sympatiím propojila. Chvíli jsme si psali a po pár dnech hned vyrazili na rande. Musím říct, že naživo byl Honza ještě úžasnější. Přinesl mi slunečnici a v restauraci mi pomohl z i do kabátu. U dobré večeře jsme zjistili, že toho máme hodně společného a hned se domluvili na další schůzce. Po necelém měsíci intenzívního randění jsme v tom byli oba až po uši, po půl roce se k sobě nastěhovali a pomalu začali plánovat budoucnost. Biologické hodiny mi tikaly ostošest a i Honza prohlásil, že by se už rád stal otcem. A tak jsme se začali "snažit". Jenže čas ubíhal a těhotenství i přes snahy naše i lékařů stále nepřicházelo. Začínala jsem být zoufalá a rozladěně působil i Honza.

VIDEO: Žijete s toxickým partnerem? Tyto znaky chování jej odhalí!

Zdroj: Youtube

Zázrak se stal až tehdy, když jsme jednoho dne vyrazili na prodloužený víkend do lázní, který nám prostřednictvím voucheru zakoupili jako dárek naši rodiče. V romantickém prostředí jsme zažili úžasnou noc, po níž na mě další měsíc na těhotenském testu zasvítily dvě jasně vykreslené čárky. Myslela jsem, že se štěstím rozpustím a už už si plánovala, jak novinu oznámím večer partnerovi. Honza se každý večer vracel z práce až kolem deváté, z čehož jsem nikdy nadšená nebyla, ale tiše to tolerovala. Ten večer jsem se ale rozhodla ho překvapit domácími sušenkami, mezi které jsem do krabice uložila dětské pletené capáčky. Těšila jsem se, co on na to, ale jeho reakce mi vzala dech. Působil zaraženě a snažil se skrýt šok a zklamání. Nerozuměla jsem tomu, vždyť jsme si miminko tolik přáli!

Za pár dní mi přišel říct, že o mém stavu přemýšlel - "Cože? O mém stavu? Vždyť je to zodpovědnost nás obou!" letělo mi hlavou - a že si uvědomil, že na roli otce ještě není připraven, a byl by rád kdybych podstoupila interrupci. Ten večer jsme se strašně pohádali a já celou noc probrečela. "Co se to ksakru stalo?" nechápala jsem. City mezi námi značně ochladly a téma potrat jsem měla na talíři každý druhý den. Nechtěla jsem tu malou fazolku uvnitř sebe zabít, ale také jsem nechtěla být svobodnou matkou, jelikož jsem viděla, že Honzu ztrácím. To rozhodování bylo šílené, nakonec jsem ale povolila a na potrat šla. Příteli se ulevilo a vztah mezi námi se začínal pomalu vracet do normálu. Uklidňovala jsem se tím, že třeba za dva roky už bude Honza na rodinu připraven a zkusíme to znova. Vždyť ještě nejsem tak stará...

Jenže k dalšímu pokusu už nikdy nedošlo. Honza mi totiž po třech měsících oznámil, že ode mě odchází, protože se zamiloval do kolegyně z práce a čekají spolu rodinu. Myslela jsem, že špatně slyším. Tak proto zůstával ve firmě pravidelně až do večera! A proto mě donutil, abych si dítě nechala vzít! Ten zmetek se už delší dobu pelešil jinde a dítě, na které se tolik těšil od první chvíle, co jsme se poznali, čeká s jinou. Já jsem se mu nehodila do krámu a teď se mě bez závazků zbavuje. Vše mi do sebe najednou zapadlo jako skládanka. Zhroutila jsem se a skončila v péči psychologů.

Dnes jsou tomu dva roky, co ode mě ten nevěrník a zrádce odešel. A zatímco on se raduje ze synka a s přítelkyní Kateřinou utváří šťastnou rodinu, já se pomalu dostávám z psychických potíží a na doporučení terapeuta začínám opět randit. Zda ale budu schopná někomu zase věřit a otevřít mu srdce, to je ve hvězdách... Držte mi palce.

Zdroj: vlasta.cz

Související články