Jenže občas se to všechno nějak zvrtne, jako v příběhu mojí kamarádky. Opravdu to nejsem já, můj muž je naštěstí přízemní člověk, který nevěří ničemu, na co si nemůže sáhnout. Ale moje přítelkyně Olga takové štěstí neměla.
Říkám neměla, i když se jí zpočátku zdálo jako výhoda, že si s přítelem může pohovořit o věcech nadpřirozených a on si z ní nedělá kvůli tomu legraci jako ten předchozí. Nakonec na to ovšem jejich vztah „dojel“.
Ale dalo se to čekat. Seznámili se totiž přímo na ezoterickém veletrhu, kam si Pavla zašla pro inspiraci. Neměla k takovým věcem zas příliš velký vztah, ale protože prožívala v té době potíže v práci, pořád postonávala, a navíc se nemohla vzpamatovat z předchozího rozchodu, doufala, že tam najde nějakou pomoc. „Chtěla bych si koupit nějaké bylinkové kapky pro posílení, třeba jít na lekci jógy nebo si koupit nějakou chytrou knížku. Podle mě na tom všem něco je, nemůžeš se na všechno dívat vědecky, však se podívej, kam lidi došli se samou vědou a technikou,“ uvažovala tehdy, když mi nabízela, ať tam jdu s ní. To bych sice ráda, ale dostala jsem chřipku, tak jsem nemohla. Jako nápad mi to ale přišlo opravdu dobré, Pavla je někdy dost citově nevyrovnaná a umí se zbytečně trápit. Tak jsem si myslela, že by se potřebovala trochu zklidnit a zároveň posílit, a k tomu by jí nějaká chytrá, ne úplně mimózní kniha mohla pomoct. A taky setkání s lidmi, kteří jsou citliví a rozumí tomu, že někdy jedna a jedna nejsou dvě.
Tak se tedy Pavla na ten veletrh vydala, ale nakonec si místo bylinkových kapek a moudré knihy donesla domů Kryštofa. Samozřejmě obrazně, tak rychle to nebylo, ovšem moc dlouho to zase netrvalo. „On je tak moudrý, víš, něco jako ten herec Dušek, je mu jasné, že svět je složitý a je potřeba o něm přemýšlet. Strašně mě inspiruje, líbí se mi, že vždycky ví, co je správně, je to pro mě konečně partner, ze kterého cítím sílu,“ vyprávěla mi o něm hned za měsíc. To už spolu bydleli. Já jí gratulovala a vážně jí přála někoho, kdo by měl pochopení pro její výkyvy nálad a nepochopitelný neklid, který ji občas trápil. „To ti je úleva, mít doma někoho, kdo chápe, že existuje něco jako lunární cykly nebo že má smysl pít bylinkové čaje. Jsem tak šťastná, že mi otevřel oči a že vidím věci jinak,“ pochvalovala si a já byla vážně ráda. Pavla s Kryštofem odjela i na bylinkářské pobyty a semináře o vlivu minerálů a já si říkala, že ji tenhle náhled na život opravdu chytil. Ale naštěstí to pořád byla ta moje stará dobrá kamarádka, která se se mnou nebude hádat, i když nevykuřuju pravidelně domácnost šalvějí a nedávám skřítkům mlíčko do mističek, aby neškodili. Vyprávěla mi totiž, že se seznámila s lidmi, kteří to dělají. „Ono je to moc hezké, takové roztomilé, ale podle mě doma opravdu skřítky nemáme,“ konstatovala.
Ale ouha. Ukázalo se, že Kryštof si taky myslel, že doma skřítky, respektive jejich dobré energie, nemají, ale podle něj to byl problém a chyba. Chyba Pavly. Nejdřív jsem o ničem neměla ani tušení, protože Pavla není z těch, kdo by si pořád na všechno stěžoval. Navíc jí bylo asi trochu trapné líčit mi, co se u nich doma děje. On si totiž Kryštof usmyslel, že u nich v domě bydlí naopak nepřízniví duchové a že je Pavla přivolává svojí negativní energií. Já bych si do té doby nemyslela, že nějakou negativní energii vůbec má, protože tak hodný člověk jako ona se hledá těžko. No ale prý to tak je. „Jak na to, proboha, přišel?“ ptala jsem se a dozvěděla odpověď: „Řekla mu to jasnovidka.“
Nechtělo se mi tomu věřit. Vím, že jsou věci mezi nebem a zemí, o kterých lidi ještě nic nevědí, ale že by jasnovidka tvrdila, že je Pavla, zrovna ona, negativní bytost? To bych ji nesměla znát. Ale Kryštof prý s touhle informací přišel, když se vrátil z porady o tom, co by se dalo dělat, aby negativní energie uvolnila místo té pozitivní. Nedal jinak, než že se musí vykouřit celý dům speciální směsí bylin. Na tom by nebylo nakonec nic špatného, kdyby ale opravdu nevěřil tomu, že je na Pavle něco divného. Přece do ní byl předtím zamilovaný, měl ji rád, tak by měl poznat, jaká je! Ale on si do jejich domu dokonce přivedl nějakého specialistu na negativní energie, který měl přijít na to, odkud to sálá. Našel negativní zdroj přímo ve sklepě a od té doby neměl Kryštof klid. Pořád vymýšlel, co by se mělo udělat, aby ten zdroj přestal zářit. A když ho Pavla ujišťovala, že v domě bydlela celý život naprosto šťastně její tetička, která jí ho darovala, začal se s ní hádat. „Prý jsem necitelná, představ si! Zrovna já, kterou rozpláče, i když omylem zašlápne mravence,“ stěžovala si v době, kdy pomalu začala poznávat, že soužití s Kryštofem nebude tak idylické, jak doufala.
Takže začali řešit negativní energii. Pavla se pořád snažila dělat to, co považoval Kryštof za správné, nechtěla si připustit, že by se v něm spletla. Najednou ale začala cítit, že se zmýlila v tom pro ni nejdůležitějším. „Já jsem si myslela, že je to vůdce, víš? Že si je jistý v tom, co dělá, že se o něj můžu opřít, ale najednou ti mám pocit, že je vlastně slabší než já,“ uvažovala. „Víš, já jsem byla nadšená, že je ochotný uvažovat jinak než ostatní, že se nestydí poradit s nějakým bylinkářem nebo třeba kartářkou. Jenže mi došlo, že to přehání. Zase bere moc vážně to, co říkají, on se snad neumí rozhodnout sám ani o tom, co bude chtít k večeři.“ S tou večeří samozřejmě přeháněla, ale jinak měla pravdu. Došlo mi dřív, než to došlo jí, že asi bude muset udělat vážné rozhodnutí a s Kryštofem se rozejít. Ale rozhodně jsem jí do toho nemluvila, to se přece nedělá. Na druhou stranu, když se mě ptala, co si o tom myslím, opatrně jsem s ní souhlasila. Člověk by měl vědět, co dělá, rady ostatních by měly být jen pomoc, a je pak úplně jedno, jestli radí třeba psycholog v ordinaci nebo jasnovidec. Nakonec spolu Kryštof s Pavlou prožili necelé tři roky. Když mu řekla, že se s ním chce rozejít, nebyl ani překvapený. Prý to čekal.
Na vině byla podle něj Pavlina negativní energie, kterou posiloval jejich neočištěný dům. Měla ho prý prodat, jak jí radil, a odstěhovat se někam jinam. Jenže Pavla měla dům ráda. A mě těší, že můžu napsat, že teď už v něm dlouho bydlí s novým přítelem, naprosto v pohodě. Nevyhnaní duchové jim jejich štěstí vůbec nekazí. Protože tam žádní nejsou a nikdy nebyli.
ZDROJ: časopis Vlasta