Zdroj: Nikola Korčáková
Nikola Korčáková ovládá techniku decoupage, inspirujte se jejími zkušenostmi
Když Nikola Korčáková studovala vysokou, každou ušetřenou korunu věnovala na návštěvu galerií, originální obraz nebo ilustraci. Už tehdy nejspíš bylo jí i okolí jasné, že ta studovaná politologie ji nakonec stejně živit nebude. Jejím světem je dnes ateliér a barvy. Do toho ateliéru se můžete přijít podívat, když půjdete v Praze Kolínskou ulicí. Sídlí v domě číslo 16, což si snadno zapamatujete, protože ateliér se jmenuje právě Dílna K16. Nikola s rodinou bydlí nad ním a představu, jak to u ní doma vypadá, si lehce uděláte podle toho, jak to vyhlíží v dílně. Rodinný byt totiž zdobí kromě té výtvarné sbírky, kterou vytvořila za dob studií, právě její vlastnoruční výrobky.
První, na co u vás každému padne oko, jsou zvláštně krásné vázy a mísy, které zdobíte technikou decoupage. To ale zaručeně nebude její zjednodušená podoba, která využívá průmyslově potištěné ubrousky, že?
S ubrousky já vůbec nepracuji, i když máte pravdu, že když se v Česku řekne decoupage, každý si představí právě tohle. Tahle technika je ale hodně stará, původně pochází z Číny, kde řemeslníci už ve dvanáctém století zdobili nábytek, sklo a porcelán papírovými výstřižky. K nim se přidávají speciální malířské efekty, zlaté listy a další ozdobné prvky. Každá vrstva se fixuje lakem, aby zmizel vzhled něčeho přilepeného a výsledek vypadal jako malba nebo vykládání. Já taky používám ručně tištěný papír, japonský, nepálský nebo italský, a na nábytek rýžový. Navíc je moje decoupage oboustranná, každou vázu, talíř nebo misku zdobím zevnitř i zvenku čtyřmi vrstvami papíru a potom několika vrstvami speciálního lepidla. To vytvoří jakoby novou skleněnou vrstvu a zdobení se tak zafixuje. Tuhle techniku jsem se naučila sama po letitém zkoušení různých variant zdobení skla.
Dají se papíry, které používáte, běžně sehnat?
Koupíte je na internetu nebo ve specializovaných papírnictvích, ale japonský a italský papír si obvykle objednávám ze zahraničí. Je mnohem dražší než ten zmíněný nepálský a taky znatelně tvrdší, a tak práci s ním doporučuji spíš lidem, kteří už mají s takovou tvorbou nějaké zkušenosti.
Může si k vám člověk přijít pro radu?
Jistě, celkem často se mi stává, že mi na sociálních sítích napíše někdo, kdo se mnou chce decoupage konzultovat a potřebuje třeba právě doporučení, s jakým materiálem má pracovat. Tihle lidé už ví, kolik práce a času se skrývá za jedinou miskou, a třeba je zajímají i kurzy, které nabízím.
Proto jste si tu dílnu vymyslela?
Ano, studovala jsem sice politologii, to je taková naše rodinná tradice, ale když jsem ukončila školu, nikdy jsem se tomu oboru úplně nevěnovala. Ale odmalička jsem v sobě měla lásku ke starožitným věcem a pak jsem objevila i potřebu tvořit, to bylo právě v době, kdy jsem dostudovala a měla čas věnovat se i jiným věcem. Bavilo mě navštěvovat kurzy malování a sochařství a jsem vděčná svému muži, že mě po mateřské podpořil v tom, abych se mohla věnovat interiérovému designu. Vymyslela jsem si dílnu přesně takhle, abych v ní nejenom mohla jako v galerii ukazovat a prodávat své výrobky, ale taky učit zájemce to, co sama umím. A taky co umějí moji kamarádi řemeslníci a výtvarníci.
Které kurzy to jsou, když je tedy zrovna nezastaví koronavirus?
Třeba čalounictví, na kurzu si lidé rádi opravují své židle nebo křesla, ke kterým mají vztah. Nabízím taky kurz Vyrob si svůj taburet, na něm si z dřevěných nohou, látky a výplně účastníci sestaví nový taburet. Nesmím samozřejmě zapomenout kurzy decoupage, na ty jezdí lidé z celé republiky. Mám i kurzy ručního tisku na lněné závěsy a taky lekce pro seniory. Často se v dílně zastavovali, když to šlo, protože se jim líbily věci ve výloze, a ptali se, jestli bych pro ně neměla taky nějakou zábavu. Nechci je opomíjet, i moje osmdesátiletá babička pořád ráda něco vyrábí. A mám i kurzy pro děti, naučí se spoustu technik, od akrylu, akvarelu a pastelu po linoryt a kresbu husím brkem, práci se dřevem, šití, tkaní a vázání zápisníků.
Kromě skleněných decoupagí máte v dílně i nádherně barevný nábytek, to je taky všechno vaše práce?
Je, dá se koupit i na mém e-shopu. Komody a truhly mi dováží kamarád z Francie, většinou jsou z devatenáctého století. Při renovacích, které dělám sama, používám brusku, speciální vosky a křídové barvy, které si sama míchám, takže u mě najdete neokoukané a občas i nevšední odstíny. To, jak si jednoduše a levně vytvořit křídovou barvu, učím i na svých kurzech, protože zrovna barva je to nejdůležitější, co potřebujete pro dobré patinování znát. Na kurzech se právě snažím ukázat, jak se dá malý kus nábytku upravit velmi jednoduše. Ani přitom nic nebrousíme, jenom mícháme barvy, patinujeme a zdobíme technikou decoupage. Účastníci pak kolikrát nemůžou uvěřit, že ta nádherná věc, se kterou odcházejí, je opravdu jejich starý stolek, šperkovnice nebo rám zrcadla, které si ráno přinesli. V tom je právě kouzlo vdechnutí nového života starým věcem. Takže všem radím: rozhodně nic starého doma nevyhazujte, ale dorazte s tím za mnou do dílny.
Zamluvili jsme ještě otázku, jak dlouho vlastně trvá výroba jedné misky s decoupagí?
Čtyři až pět dní, protože jednotlivé vrstvy musíte nechat opravdu pořádně vyschnout. Když učím decoupage na kurzech, je ovšem jenom jednostranná, aby se dala celá stihnout za jeden den. Pro výsledek si pak přijdete za týden, až bude poslední vrstva laku vyschlá a výsledek dokonalý.
