Ne, že bych byla takový salámista, ale předcházel mému prvnímu nadechnutí. Mozek, respektive paměť ho nezaznamenala. Klešťový porod naštěstí proběhl bez následků na dítěti i matce a jediná, kdo z něho měl trauma, byla začínající porodní lékařka, kterou za použití kleští nerudný primář příšerně seřval. Já zpětně její odvaze tleskám, neboť díky ní jsem možná přežila.

Čtěte také

Alena Němečková

Čtěte také

Co dokáže zabít manželství? Nevěra? Nebo jsou mnohem horší situace?

Smrt k životu patří

Měla jsem v životě kliku. Dosud. Několikrát jsem byla u toho, když o život šlo mým blízkým. Když na moji maminku dvakrát sedla rakovina, když tátu bolely záda a nakonec to byl obří zánět v páteři, který lékaři objevili za pět minut dvanáct. Nezemřel na otravu krve, přežil těžkou operaci, a i když následkem léčby trpí chronickou leukémií, už dvacet let s ní žije aktivní život. Tak aktivní, že každý den ujede na kole skoro 40 km (jen výjimečně vynechá). A to je mu 82.

Každý takovou kliku nemá. Lékaři nejsou kouzelníci a smrt k životu patří stejně jako narození. Přesto ale zpráva o smrti pokaždé zaskočí. Jako včera večer, když jsem se dozvěděla, že svůj boj s rakovinou prohrála fantastická žena, jeden z mých velkých vzorů, královna diplomacie s broží, Madeleine Albright. Někdy se prostě zázrak nepodaří. Vzpomínky ale nikdo nevezme.

Čtěte také

Alena Němečková

Čtěte také

Alena Němečková o raglánu za pade a second hand kalhotách, co přežijí generace