Klárinko, to bude perfektní, budeme spolu sdílet úplně všechno,“ líčil mi Roman výhody toho, když mu dám hesla na svůj Facebook a mail. Nenapadlo mě se zeptat, proč mi nedá taky on svoje, připadalo mi to jako dokonalý nápad. Sdílet spolu úplně všechno, to bylo přece to, co jsem nejvíc na světě chtěla.

Byla jsem neskonale šťastná, že jsem ho potkala zrovna v době, kdy se rozváděl a byl tedy volný. Nenapadlo mě ptát se na podrobnosti, proč se rozvádí, věřila jsem mu, že je to kvůli jeho ženě, se kterou se nedá žít, jak říkal. Později, když jsem s ní mluvila, se ukázalo, jak to bylo: dělal jí svojí žárlivostí ze života peklo. Milé holky, když potkáte rozvedeného chlapa, věřte mu nanejvýš půlku z toho, co vám povídá. Žádný vám pravdu neřekne. Mně Roman tvrdil, že mě miluje víc než sebe. Kdyby mohl, hned se mnou začne žít, ale musí ještě dohlédnout na spravedlivé rozdělení majetku a taky na to, aby jeho žena neštvala děti proti němu. „Musím proto pořád bydlet tam, chápeš, chci pro nás získat všechno, co je spravedlivé,“ vysvětloval a já chápala, že za téhle situace bude nejlepší, když spolu budeme pořád aspoň virtuálně, v celém mém počítačovém životě. Už za týden jsem ale nestačila zírat.

Čtěte také

V synovi jsem se zklamala

Čtěte také

Alena (52): Můj syn se potatil. Nedokážu se s jeho nezodpovědností smířit

Zlatíčko?

„Jak to, že ti ten chlap v mailech říká zlatíčko?“ vyletěl na mě Roman. „To jsem tedy nevěděl, že takovou intimitu dovoluješ spoustě jiných kromě mě,“ rozčiloval se a já chvíli vůbec nevěděla, o čem je řeč. Tak mi to vysvětlil. Četl si moje maily a tam našel ten, kde mi jeden z odběratelů naší firmy děkuje, že jsem pro něj zařídila něco navíc, co jsem nemusela. Začaly se mi trošku ježit chloupky na rukou nesouhlasem, ale pak jsem si ten nesouhlas vnitřně rozmyslela. „Aha, ty myslíš toho chlapíka z Olomouce, no jo, to on nám píše vždycky všem v kanceláři, že jsme jeho zlatíčka, když dostane, co potřebuje,“ vysvětlila jsem popravdě. Roman se uspokojil. „To je dobře, holčičko moje, já si neumím představit, že bych o tebe přišel,“ šeptal. „Ale stejně mu radši řekni, že na to, aby ti někdo říkal zlatíčko, máš teď mě,“ doporučoval a já souhlasila.

Je to přece báječné, mít muže, který se o mě tolik bojí a tak o mě stojí. Ten mě zaručeně nebude podvádět s jinou, říkala jsem si, protože jsem si dobře pamatovala, jaký děvkař byl můj minulý přítel. Na Romana jsem si nemohla stěžovat. Věděl o mně brzy všechno, sledoval všechno, co komu píšu na Facebooku a o všem si chtěl povídat. Viděla jsem, jak se zajímá o můj svět a máme si pořád co povídat.

Čtěte také

Klára Kubíčková

Čtěte také

Klára Kubíčková: Vstávat do školy na osmou hodinu je zlo. Tělák od sedmi peklo

Za nějakou dobu ale začalo být hůř. „Říkal jsem ti, že si nepřeju, aby ti někdo kromě mě říkal zlatíčko a podobně,“ rozčiloval se. „Ale to se přece neděje, vždyť bych to nikomu nedovolila,“ namítala jsem a neuvědomila si, že ten klient z Olomouce se mi zas v mailu ozval s nějakým požadavkem. Samozřejmě pracovním, ale známe se roky, tak mi to napsal prostě lidsky, nepracovně. Snažila jsem se to Romanovi vysvětlit a uklidnit ho, ale nebylo mi to moc platné. V tu chvíli mi začalo docházet, jakou jsem udělala hloupost, když jsem mu dala svoje hesla do mailu i Facebooku. Copak mě bude pořád kontrolovat? „Proč to chceš dělat?“ začalo mě zajímat. „Já tě přece nekontroluju, ty moje trdlo, já jenom chci být aspoň takhle pořád s tebou, i když jsi zrovna v práci nebo spolu být nemůžeme, Vždyť víš, že musím bydlet jinde, jinak bys mě tady měla už napořád,“ usmíval se a já mu zase podlehla. To zní přece naprosto logicky. Dneska, když je to všechno za mnou, dodávám, že to zní logicky jenom tehdy, když je ženská úplně blbá. A já blbá byla, do něj. Však vymstít se mi to mělo brzy.

Můžeš mi to vysvětlit?

„Můžeš mi tohle vysvětlit?!“ vyletěl na mě jednou, když jsem vyšla ze sprchy jen v županu. A mával svým mobilem. Trvalo mi, než jsem pochopila, co mám vysvětlovat. On si do něj tajně ofotil zprávy z mého mobilu, které mi psal kamarád! Nic v nich nebylo milostného, jen pozvání do naší oblíbené hospůdky, kam chodíme už od střední školy. Normálně, jen tak si pokecat. Romanovi jsem to ale nedokázala vysvětlit. „Ty mi lžeš! Slibovala jsi, že kromě mě nikoho jinýho mít nebudeš, a tady si dopisuješ bůhví s kým!“ Nejradši bych napsala pět vykřičníků, aby bylo jasné, jak se rozčiloval. „Jsi úplně jako moje bývalá žena, ta mi taky lhala pořád do očí, a kdybych ji nehlídal, chovala by se jako děvka!“ vztekal se a já si říkala, že asi proto mě tak chce kontrolovat, že ho bývalá zrazovala. Omlouvala jsem se, že si to špatně vykládá, že ho miluju a ujišťovala, že už určitě neudělám nic, co by ho zranilo. Nakonec se uklidnil: „Já tě tak miluju, že nesnesu, aby si s tebou povídal nikdo jiný, nechci, abys někomu jinému věnovala svůj čas a to svoje slaďounké žvanění...“ Prostě mě ukecal.

Čtěte také

Nechápu, co se stalo?

Čtěte také

Petra (58): Můj přítel mě bez vysvětlení opustil, odstěhoval se a oženil

Moje štěstí bylo, že s tím vším nepřestal. Pořád jsem ho milovala a chtěla s ním žít, jen co se rozvede, ale on si vždycky našel něco, co mi mohl vyčítat, stačilo nějakému kamarádovi pochválit třeba fotku na Facebooku. Došlo mi, že mi jeho sledování strašně vadí a změnila jsem si hesla. Z toho přímo vybuchl. „Někomu, kdo přede mnou chce mít tajemství, já přece nemůžu věřit!“ vztekal se. Jak prý může svěřit svoji budoucnost ženě, která s ním nechce všechno sdílet. Já se s ním ale nechtěla rozejít, jenom jsem si nepřála, aby měl pořád nějaké záminky k výčitkám a hádkám. Dostala jsem ultimátum: buď ho znovu pustím do svého soukromí, nebo se rozejdeme. „Protože někomu, kdo se chová jako prostitutka, bych já ani ruku nepodal,“ prohlásil a mně v tu chvíli spadly zamilované šupiny z očí. Tak prostitutka jsem pro něj! A jak by to vypadalo, kdybychom spolu opravdu začali žít?

Všechno je jinak

Najednou mi došlo, že to s tím jeho rozvodem může být úplně jinak. A udělala jsem něco neobvyklého, rozhodla se zajít za jeho ženou. Byla v šoku, když jsem u nich zazvonila, ale pozvala mě dál. Ukázalo se, že je to skvělá osoba. O rozvod požádala ona, už nechtěla žít s někým, kdo jí dělá ze života peklo.

„Jo, taky jsem mu věřila, že spolu musíme sdílet každou minutku. Připadalo mi to děsně romantické. Pak jsem přišla do jiného stavu, to mě měl jistou, pak podruhé, čtyři roky jsem se nedostala bez dětí z domu. Když jsem ale chtěla jít zpátky do práce, řádil jak šílenec, že jsem děvka, která myslí jenom na to, jak by se kde vyspala s jiným. Už jsem to nemohla vydržet. Jenom musím vymyslet, jak ho dostat z bytu, nechce se hnout, aby mě mohl hlídat pořád,“ vyprávěla.

Ještě ten den jsem se s Romanem rozešla. A věříte, že mi to nebylo ani trošku líto?

Čtěte také

Obětovala jsem se pro druhé, kde je ale můj život?

Čtěte také

Alena (45): Uvědomila jsem si, že žiju životy druhých. Ale kde je moje místo?