Příběh ze života: Můj bratr zahýbá všem svým ženám! Mám jim to říci?

Dagmar Školoudová | 18. 6. 2020

Nerada to přiznávám. Jenže to vím už dávno a teď se to znovu potvrdilo. Můj bratr je muž, který nejenže nedokáže mít žádnou ženu rád, ale jednu za druhou ničí. Dopadlo to tak, že jsem u rozvodu svědčila proti němu…

Musím se vám svěřit s něčím, před čím bych raději zavřela oči. Ale dělám to proto, aby si ženy, které v životě potkají podobného mizeru, jako je můj bratr, daly říct a odešly od něj, dokud je čas. Jinak se dožijí jenom zklamání, stejně jako všechny Mirkovy přítelkyně. Dívám se na to už přes dvacet let a vidím, jak sice dokáže okouzlit jednu za druhou, ale jednu za druhou taky lehce vymění zase za nějakou třetí. Nejdřív, dokud nám bylo šestnáct sedmnáct, to bylo docela zábavné. Vlastně jsem byla i pyšná na staršího bratra, o kterého stojí všechny holky na gymplu. To, že s každou vydržel chodit jen pár týdnů, nebo dokonce dní, nebylo nic divného, vždyť to tak dělali skoro všichni kluci. A holky nakonec taky. Mirek byl sportovec, a navíc se rozhodně nestyděl mluvit, měly ho rády i učitelky, protože je pokaždé pobavil, i když třeba nic neuměl. S holkami vydržel vždycky tak dlouho, dokud se s ním nevyspaly nebo dokud nedaly dostatečně najevo, že opravdu nebude nic. To víte, že mezi ostatními kluky byl za borce, každý chtěl být jako on, a jak jsem říkala, ani mně na tom nepřišlo nic divného.

Chudák holka

Dokonce ani tehdy, když s ním jedna spolužačka otěhotněla. Denisu všichni odsoudili, ale náš Mireček z toho vyšel bez poskvrnky. „Já bych si ji klidně vzal, to ona dítě nechce,“ vysvětloval každému. Denisa pak odešla na jinou školu, a když jsem se Mirka ptala, jak to doopravdy je, říkal mi to co ostatním. „Fakt bych si ji vzal, kdyby chtěla. Ale taky jsem jí řekl, že se nezměním, že jiný holky budu mít pořád,“ kápnul nakonec božskou. Nevěřila jsem mu, bylo mi šestnáct a byla jsem naivní. Myslela jsem si, že když někdo s někým čeká dítě, tak je to posvátný závazek, jak nás to učili naši. Ale později se ukázalo, že to učili asi jenom mě. Třeba by mi psychologové vysvětlili, proč to poučování na Mirka působilo jinak. V té době, na gymplu, ale ještě nikdo nic neřešil. Co taky, dítě se nekonalo, Denisa byla z dohledu a vina zůstala na ní. Mirek šel na vysokou, stejně jako později já. Bydleli jsme ovšem na stejné koleji, a tak jsem pořád měla přehled o jeho nejnovějších „zásecích“, jak slečnám na jednu nebo dvě noci s kamarády říkali. Ale koneckonců takový život patří i k vysoké škole, ani za to bych ho ještě pořád neodsuzovala, když ty holky byly tak pitomé, že mu lezly do postele na prvním rande.

Když mu ale bylo pětadvacet, začali se naši vyptávat, jestli má nějakou slečnu třeba aspoň na prázdniny. „Jasně, asi se budu ženit,“ vyrazil jim jednou při obědě dech. „Asi teda budu muset,“ pokračoval a vylezlo z něj, že jeho přítelkyně je ve třetím měsíci a dítě opravdu chce. Máma s tátou měli radost. Těšili se na pořádnou svatbu, jakou měli oni, a taky ji Mirkovi a Soně vystrojili. Ale už na ní se ukázalo, že štěstí jim přát nebude. Možná by i přálo, ale to by Mirek nesměl skončit přímo o svatebním dnu zamčený v koupelně s družičkou. Nechtěla jsem tomu věřit, ale když jsem se na to Mirka druhý den ptala, ani nezapíral. „Co se divíš, Soňa je v sedmým měsíci a sex ji nebaví, tak co mám dělat? Hlavně jí to nechoď vyprávět,“ povídal mi na to. Nešla jsem, ne kvůli němu, ale kvůli Soně. Chudák holka, říkala jsem si, ale pořád jsem měla za to, že jde jenom o tohle období, kdy možná „ujede“ spousta chlapů. Tak jsem byla pitomá, pořád jsem ho omlouvala, vždyť zahnout těhotné manželce na vlastní svatbě s družičkou, to je prasárna… Tím to ale neskončilo a za rok už byli rozvedení. Soňa nebyla typ, který by s sebou nechal vláčet, a když jí došlo, že je jí Mirek nevěrný s kolegyní z práce, podala žádost o rozvod sama. „Brečet kvůli ní teda nebudu a malýho mi půjčovat musí,“ shrnul můj bratr tenhle životní zvrat. Naši byli z rozvodu celí špatní, pořád do Soni hučeli, ať mu to promine, že už to neudělá, ale ona byla chytrá, zviklat se nedala.

Bude to ta pravá?

S tou kolegyní z práce pak žil Mirek skoro rok, ale co já vím, celou dobu měl kromě ní i jinou slečnu, recepční z hotelu, kde všichni pracovali. Ani jednu nám ukázat nepřivedl, i když rodiče by mu tehdy určitě všechno ještě odpustili. Teď už ale tak naivní taky nejsou, poučili jsme se. Hotelové slečny ho totiž taky brzy přestaly bavit a našel si Ditu, průvodkyni z cestovky, která k nim vozila turisty. „Konečně pořádná ženská,“ vysvětloval, proč se rozhodl, že si ji vezme. Přivedl ji k nám domů, byla docela milá, ale nechápala jsem, čím se liší od těch předchozích. Svatba se konala, ale už ne tak nablýskaná jako se Soňou. A pokud vím, Mirek ani neskončil v posteli s družičkou, nejspíš proto, že hned večer s Ditou odjeli na svatební cestu. Klapalo jim to spolu rok a půl, tedy aspoň jsme si to mysleli, protože Ditu jsme za tu dobu viděli asi třikrát. Pak ale Mirek na rodinné návštěvě, kam přijel bez ní, klidně prohlásil: „Mimochodem, rozvedli jsme se.“ Mámě doslova vypadla konvice s čajem z ruky. „Prostě se ukázalo, že je úplně jiná, než jsem si myslel,“ bylo jediné vysvětlení, které nám bratříček poskytl. Když jsem Ditě hned volala, objasnila mi to rychle. „Má jednu ženskou za druhou,“ povídala. „Vím o třech za tu dobu, co spolu jsme. Ani to nezapírá, prý byl namol, tak se to nepočítá.“

S Ditou naštěstí Mirek žádné děti neměl. Jenže teď, ve třetím manželství, je na světě dvouletá holčička. S Klárou se seznámil ve fitnesscentru a zas ji dostal na svoje svalnaté tělo a zábavné řeči. Možná by si ho ani nevzala, ale zjistila, že je těhotná, a jak už víme, svatby bratrovi nevadí. Jenom pro něho nic neznamenají. Ještě před tím, než se vzali, jsem za Klárou šla a všechno jí řekla. „Budeš se asi divit, že ti chci rozmlouvat svatbu s Mirkem, ale vážně si ho neber, budeš s ním jenom nešťastná,“ snažila jsem se jí vysvětlit, proč má být radši svobodná matka než nešťastná podváděná manželka. Jenže jsem se snažila marně – není divu, Kláře bylo teprve jednadvacet a byla naivní jako kdysi já. To, že Mirek předtím zahýbal každé, si vysvětlovala tím, že jeho partnerky před ní nebyly ty správné, že prostě hledal tu pravou. A ona bude ta pravá, o tom byla přesvědčená. Komu není rady, tomu není pomoci, na svatbu jsme s rodiči šli, ale nijak jsme nejásali.

Táta si vzal Mirka do parády, ale jak může domlouvat pětatřicetiletému chlapovi. Mirek se prý jenom smál, že bude všechno v pohodě. No nebylo. Kláře se musí nechat, že měla docela výdrž. Pokud já vím, za dva roky, než požádala o rozvod, zjistila podrobnosti asi o pěti Mirkových nevěrách. Měl tolik drzosti, že s milenkami jezdil klidně do hotelů a účty dával do svého účetnictví. Klára by musela být pitomá, aby na to nakonec nepřišla. Mirek se navíc pěkně vybarvil – místo aby aspoň mlčel, na ni řval, že se mu nemá hrabat v jeho papírech. Kdo ví, proč mu najednou vadilo, že na něj něco prasklo, možná o Kláru stál víc než o ty předtím, ale ona už o něj rozhodně nestála. Mirek řval, že ji připraví o holku a že je všechno její vina, jaká je semetrika, a dopadlo to tak, že si mě moje švagrová vzala jako svědka proti mému vlastnímu bratrovi. Sotva si umíte představit, jak mi bylo, ale neodmítla jsem tam jít. Je mi jasné, že po tom, co jsem o něm před soudem řekla, se mnou už v životě nepromluví. Ale při něm už stát nemůžu. Určitě si brzy sežene nějakou další slečnu. Plést se mu do toho nebudu, jenom doufám, že jí to nezlomí srdce…

Tagy rozvod svatba