To bude možná nějaký její trik, aby unikla bulváru, pro který byla v devadesátých letech jednou z nejžádanějších osobností, možná vůbec tou nejžádanější, říkali si někteří. Trik to ale nebyl, přičemž poslední možné zbytky nedůvěry padly o pár dní později při pohledu na procesí, které se vydalo za rakví šestatřicetileté princezny a v jehož čele kráčeli dva nešťastní, zlomení chlapci – princ William a Harry, její synové. Ovšem nejen dojemný pohřeb ukázal, jak moc britskou královskou rodinu přiblížila běžnému životu, Diana se – především ve výchově svých dětí – dlouhodobě snažila žít co „nejnormálněji“, i když její život připomínal spíše dramatický psychologický román.
Podpatky na štěrkové cestě
Diana Spencer se narodila 1. července 1961 do bohaté aristokratické rodiny se sídlem v krásné rezidenci Park House v Sandringhamu. Byla třetí ze čtyř dětí, ale už jako malá si mohla z vlastní zkušenosti ověřit, že ani majetek a vysoké postavení nezaručují klidný život v láskyplném prostředí. Rodiče se vzájemně odcizili a manželství skončilo rozvodem, když bylo Dianě necelých osm let. Ještě po letech vzpomínala na „zvláštní skřípot matčiných podpatků na štěrkové příjezdové cestě“, když od nich odcházela.
Děti totiž zůstaly v péči otce, Johna Spencera, byť s matkou se mohly vídat a všichni si „uchovali vřelý vztah“, jak se později psávalo v jejích biografiích. Diana stejně někdy v té době nastoupila do internátní školy, takže doma příliš nebyla, a studia nakonec ukončila na soukromé škole ve Švýcarsku. Nebyla dobrá studentka, to se všeobecně vědělo, vynikala ve sportech, především v plavání, ale bezmála všechny ostatní předměty byly nad její síly. Po ukončení studií začala pracovat jako chůva a později nastoupila do mateřské školky, kde působila i v době, kdy se koncem sedmdesátých let seznámila s mužem, který jí změnil život.
Potkala prince Charlese, syna královny Alžběty II., následníka britského trůnu a muže zamilovaného do přítelkyně Camilly, kterou mu koruna zásadně nedoporučila k sňatku. O třináct let starší Charles se s Dianou začal vídat, devatenáctiletá dívka z vysoce postaveného rodu se k němu podle příbuzných hodila lépe – ostatně jeho prastrýc Louis Mountbatten mu údajně poradil, aby se oženil s „mladou nevinnou dívkou, která k němu bude vzhlížet“, což byl popis, který Diana tehdy zřejmě splňovala. Charles nejprve chodil s její sestrou Sarah, ale v roce 1981, v únoru, oznámil zasnoubení s Dianou. Možná už tehdy pro mladou snoubenku mohla být varováním Charlesova odpověď na otázku novinářů, zda se milují. Oba tehdy odpověděli zároveň „Ano“, ale Charles vzápětí přidal podivný dodatek: „Ať už láska znamená cokoli.“ Diana, které se přezdívalo Shy Di, se tehdy jen plaše usmála.
Obyčejné dětství pro své syny
O necelý půlrok později už ale dvacetiletá dívka v ohromujících šatech s dlouhatánskou vlečkou kráčela uličkou katedrály sv. Pavla v Londýně a stala se novou členkou královské rodiny. O rok později Britové přivítali novorozeného prince Williama, druhého v řadě na královský trůn po svém otci Charlesovi, a o dva roky později pak prince Henryho, zvaného Harry. Manželství obdivovaného páru,v němž si Diana svou bezprostředností a empatií získávala stále větší popularitu, ale začalo skřípat. Diana v mnoha ohledech rodině ustupovala, postavila se vždy především na obranu svých dětí, třeba v případě, kdy odmítla soukromé učitele a chlapce poslala do školky, což bylo do té doby pro britskou monarchii nevídané. Snažila se, aby měli co nejobyčejnější dětství, podobně jako to nyní dělají její synové se svými dětmi.
Otevírala do té doby neprodyšně uzavřené brány královské rodiny, zároveň ale umně skrývala, že prožívá jednu z nejtěžších dekád svého života. Až později v otevřeném rozhovoru pro BBC, krátce před rozvodem v roce 1995, přiznala, že se v 80. letech trápila s poporodní depresí kvůli princi Charlesovi, který se vracel ke své milence Camille, a neustálému vystavení tlaku veřejnosti a královské rodiny, což u ní pak vyvolalo i poruchu příjmu potravy v podobě bulimie.
Někteří si možná vzpomenou na dojemný snímek ze začátku 90. let, kdy princezna Diana sedí sama u indického paláce Tádž Mahal, největšího světového monumentu romantické lásky. Tehdy už bylo jasné, že tohle pohádkové manželství neskončí slovy: „A žili šťastně až do smrti.“
„Nejsmutnější den mého života“
Diana v té době působila v celé řadě nadací, jezdila do někdejších válečných zón na Balkáně či v Angole, kde upozorňovala na hrozby neodstraněných nášlapných min, byla jednou z prvních, kdo se setkával s lidmi nemocnými AIDS či leprou a dotýkala se jich, čímž snímala mýty o možné nákaze pouhým dotykem. Charitativní činnosti se v omezené míře věnovala i po rozvodu, k němuž ji „dotlačila“ královna a který považovala za „nejsmutnější den svého života“. Možná že rozvod ještě umocnil to, že byla vyhledávaným cílem bulvárních médií, která v 90. letech rozpoutala hon na celebrity. Jistě se dá říct, že ve své době byla nejfotografovanější ženou světa. O jejích milostných románcích psali nejen bulvární novináři, svou polívčičku a tím i dobré živobytí si knihou o vztahu s ní přihřál například James Hewitt, britský jezdecký důstojník a princeznin milenec, o němž se řadu let spekulovalo jako o biologickém otci prince Harryho.
Diana zůstala i po rozvodu členkou královské rodiny coby matka budoucího následníka trůnu. V roce 1997 ji fotografové zachytili na snímcích s egyptským obchodníkem Dodim Al-Fayedem, milionářem, jehož otec paradoxně vydělával prodejem zbraní. O tomto milostném vztahu její kamarádky později říkaly, že „byla poprvé po dlouhé době opravdu šťastná a uvolněná“. Tento vztah ale netrval dlouho. Skončil pár desítek minut po večeři v pařížském hotelu Ritz, krátce po půlnoci 31. srpna 1997, v tunelu nedaleko Place de l’Alma.
Zdroj: vlasta.cz autorka je expertkou na britskou královskou rodinu
