Klára Kubíčková ve své lednové glose sepsala dobré zprávy, které přinesl loňský rok, a pokud si je přečtete, shledáte možná stejně jako já, že je vám najednou lépe na duši. Tak jsem to zkusila po jejím vzoru.

Prvního ledna jsem s maminkou strávila spoustu hodin v čekárně na neurologii. Nevypadalo to, ale dobře to dopadlo. A od léta kardiostimulátor hlídá její poněkud neposlušné srdce. Mně spadl kámen ze srdce.

V srpnu jsem se po mnoha letech vrátila do Českého Krumlova. Během pandemie v něm bylo asi tolik turistů jako v roce 1998, kdy jsem se v něm naposledy procházela. Lepší příležitost k vyvolávání vzpomínek jsem si vybrat nemohla.

Čtěte také

Hana Halfarová

Čtěte také

Kolik už vás stály pokuty v knihovnách? A vracíte knihy často nepřečtené?

Doma se máme lépe

Nejmladší dcera začala studovat školu, která ji baví, a našla v ní (zdá se) kamarády. Dostala jsem se díky dětem do prostředí, ve kterém se učím, jak fungují emoce. Díky tomu poznání se máme doma o dost lépe.

Kváskový chleba už peču od oka. Vytřídila jsem definitivně jednoponožky a uklidila šatnu. Utužila jsem stará přátelství. Objevila jsem příčinu bolestí nohy, která mě trápila tři roky, a pracuji na nápravě.

Zjistila jsem, že v mém novém růžovém pyžamu se mi zdají růžovější sny a po nich mívám i růžovější dny. Zkuste si tu hru na hezké vzpomínky zahrát taky a uvidíte, že se vám hned udělá lépe.

Čtěte také

Alena Němečková

Čtěte také

Proč máme tak rádi třídní srazy? A jak je snadné se tam zamilovat?