Není to jen tajemství šeptané po parcích stranou od dětského hřiště nebo do polštáře na psychologově gauči. Jsou na to i výzkumy. Vztah rodičů k dětem ovlivňují naprosto přízemní věci, jako komu jsou podobné, jak často jsou nastydlé, jaká mají oblíbená jídla… A přestože takových vědeckých prací existují desítky, pořád je na premisu, že můžete mít jedno dítě radši než druhé nebo třetí, nalepená vina jako špinavá plína. A i kdybyste oblíbence neměli, studie dokazují, že si to vaše děti stejně myslí, a co víc, mají na to hromady důkazů. Z takových pocitů a přesvědčení pak pramení spousta rodinných konfliktů. Těch nejhlubších.

Otázka tedy není, jestli máte oblíbené dítě – většina z nás ho prokazatelně má. Ale zároveň to neznamená, že svého oblíbence milujete víc. Spíš jde o to, že s jedním z dětí osobnostně rezonujete, máte víc společného, máte si víc co říct.

Čtěte také

Mám tě ráda, ale nemiluju... Jak moc jsou v lásce důležité takové nálepky?

Čtěte také

Jaká je láska v padesáti: Mám ho ráda, ale nemiluju ho

Přiznejte si to

A teď – proč je tak těžké to přiznat? Vždyť přece mezi svými kamarády taky máte nejrůznější sílu vztahů, a přece byste hned několik z nich označili za nejbližší přátele. Někteří rodiče se obávají, že takové přiznání jejich dítě psychicky poškodí. Jiní zaměňují oblíbenost jednoho dítěte za lásku k němu. A k tomu se bojí, že se to v běžném životě projeví protěžováním jednoho ze sourozenců. „Ve skutečnosti je to tak, že jakmile si přiznáte, že je vám jedno dítě něčím bližší, jste na správné cestě najít lepší vztah k těm ostatním,“ říká doktorka Tracy Asamoahová, texaská rodinná terapeutka, zaměřující se na děti a výchovu. „Pomůže vám to uvědomit si, jak se ke svým dětem chováte, a vědomě to změnit.“ Ve svém článku na webu časopisu Psychology Today nabízí několik konkrétních úhlů, ze kterých můžete svůj vztah k dětem přehodnotit:

Čtěte také

Ženské přátelství je pro mnohé z nás zdrojem radosti

Čtěte také

Kam si babičky chodily pro klid: Na hřbitov, do kostela, k plotu a na pavlač

  1. Uvědomte si, že vaše vztahy s dětmi mají hluboké kořeny. Vycházejí i z vašeho vztahu s rodiči nebo vám některé dítě připomíná oblíbeného prarodiče, chová se jako váš dominantní otec či prolhaná sestra. A všechny tyhle nánosy musíte ze svého vztahu k dětem oloupat. Jsou to individuality a za své předky nemohou.
  2. Vaše děti nastavují příslovečné zrcadlo vaší povaze. Občas nás na dětech nejvíc vytáčí to, co děláme sami. Spouští to zlost a bezmoc. Zamyslete se nad tím, co vám zrcadlí „neoblíbené“ dítě. A přestaňte mu to mít za zlé.
  3. City k dětem se mění. Role oblíbence přechází z jednoho na druhé podle toho, kdo je zrovna v pubertě, kdo má mazlicí období nebo kdo převzal žezlo krále všech bordelářů. Když si to uvědomíte, budete se zlobit na skutečnou příčinu a ne na dítě samotné.
  4. Že je manželství dřina, to víme. Ale i na vztazích s dětmi se musí pracovat. Nikdo nám neslíbil, že to bude procházka rodinným seriálem, kde každá hádka končí moudrým poučením a skupinovým obětím.


A jestli chcete trochu levného utěšení na závěr: nebojte, i vaše dítě má oblíbeného rodiče. Ale radši se ho neptejte, třeba ho kvůli tomu trápí pocit viny.

Čtěte také

Věřte si! Tohle vám pomůže

Čtěte také

Velký manuál pro malé sebevědomí: Začněte vzpomínkami na dětství