Dá se to říci i obráceně. Ještě před pár desítkami let se často ženy stávaly matkami, aniž si to pořádně stačily rozmyslet, řečeno s trochou nadsázky. Chyběla antikoncepce, navíc se počítalo s tím, že lidé budou zakládat rodiny brzy, to se týkalo jak žen, tak mužů.

Dneska je to naštěstí jinak, mladé ženy se naučily daleko více mít život ve svých rukou a jedním z důsledků je, že vědomě mají děti později než jejich rodiče, protože se chtějí věnovat studiu, cestování nebo jiným koníčkům, práci – což vůbec nemusí znamenat, že honí kariéru. Třeba jen dělají něco, co je baví, a mateřství pro ně není jediným nebo hlavním životním cílem. Vývoj v Česku tak jen se zpožděním dohnal směr, kterým se ženy v západní Evropě vydaly již dříve.

Až si našetřím a budu mít byt

Dalo by se také říci, že ženy přistupují ke svému mateřství zodpovědněji. „Za odkládané označily své mateřství ty ženy, které dítě delší dobu plánovaly a připravovaly zejména dostačující materiální podmínky pro jeho narození. Touha po dítěti se u nich projevila již před třicítkou, nicméně tento pocit, který biologicky podmiňovaly, se neslučoval s ostatními podmínkami,“ vysvětlila Michaela Bartošová z Fakulty sociálních studií brněnské Masarykovy univerzity. Ženy, typicky vysokoškolačky, se například snaží něco našetřit, zařídit si bydlení, chtějí mít dítě s partnerem, který splňuje jejich představy.

Matky, které měly děti později, tu byly vždycky, ale důvody se měnily – dříve nejčastěji šlo o několikáté dítě v pořadí, dneska je to dítě první a často jediné. Hana Hašková zároveň upozorňuje na to, že ještě v 80. letech minulého století se o mateřství nad pětatřicet mluvilo především jako o pozdním spojeném s velkými zdravotními riziky. To mohlo ovlivnit pohled, jakým se na to generace žen natěšených na vnoučata dívá.

Kdy je vlastně čas tak akorát na dítě?

Lékaři pochopitelně trvají na svém, že s ohledem na biologii je nejlepší mít dítě kolem pětadvacítky, klidně i o něco dříve. Později podle nich hrozí více komplikací, po pětatřicítce už výrazně klesá plodnost, a početí tak může být obtížnější. Navíc mladé ženy nejspíše netrpí chronickými nemocemi a budou mít dost sil a času na to, aby dítě vychovaly.

Jenže ono je to stejně ještě trochu jinak. Zmíněná biologie mluví jasně, ideální věk na početí je mezi dvacítkou a pětadvacítkou. Jenže jak pro web Huffington Post uvedl John Mirowsky, sociolog z University of Texas v Austinu, být matkou ve dvaceti s sebou nese riziko, že dítě bude vyrůstat v neúplné rodině a že jeho matka nedokončí vzdělání.

Jinak řečeno, biologicky ideální věk pro mateřství se rozhodně nekryje s tím, kdy je pro něj žena zralá sociálně – tenhle rozdíl je plus minus deset let. V tom případě je to, že někdo má potomka až po třicítce, vlastně ideální postup. Dá se na to dívat také skrz dlouhodobé zdraví a přihlédnout k tomu, jak se ženy cítí během života s ohledem na to, kdy se staly matkami. Tady texaští vědci zjistili mimo jiné tohle: Nejlepšímu celkovému zdraví se ve středním a vyšším věku těšily ženy, které děti porodily ve 30 letech; chronickými bolestmi a chronickými chorobami nejméně trpěly ženy, které porodily první děti ve čtyřiatřiceti letech. Někteří vědci jdou ještě dál a tvrdí, že ženy, které mají děti ve vyšším věku, stárnou pomaleji.