Americká psychoterapeutka Esther Perelová strávila posledních několik let tím, že nevěrné muže (ale i ženy) pečlivě zkoumala. Přišla na dvě věci, které pohled na nevěru v jednadvacátém století dost zásadně mění. Tou první je fakt, že i šťastní partneři mohou skončit v posteli s jinou (jiným). Není to tak běžné jako u párů dlouhodobě nespokojených, ale děje se to čím dál častěji. Zdánlivě univerzální pravidlo, že musí být ve vztahu něco špatně, aby k nevěře vůbec došlo, tedy už neplatí. Tou druhou je zjištění, že v moderní nevěře hraje zásadní roli ztráta pozornosti. Když se ze vztahu vytratí, muži i ženy ji začnou hledat jinde. „Dřív jsme podváděli proto, že láska a vášeň do sňatků z rozumu nepatřily a my po nich toužili. Dnes podvádíme proto, že naše manželství v jisté chvíli přestane nabízet to, čeho potřebujeme zdaleka nejvíc – pocit, že na nás tomu druhému skutečně záleží,“ tvrdí terapeutka.

Stále tě miluji, ale…

Poslední výzkumy ukazují, že nevěrných bylo či je v průběhu manželství 64 % Čechů a 46 % Češek. Většina žen uvádí jako důvod své aférky fakt, že s nimi partner nemluví, netráví s nimi dost času a stává se z nich něco jako živý inventář bytu. I muži by chtěli se svou ženou víc komunikovat, ale hlavním důvodem jejich podvádění bývá touha po uspokojivějším sexu. „Právě prostřednictvím sexu totiž muži blízkost zažívají nejintenzivněji. Když jim doma chybí nebo manželku už sex nebaví, jdou jinam. To ale neznamená, že svou ženu nemilují,“ upozorňuje Perelová.

Důležitější než smartphone

Nejčastěji se pocit, že partnerovi už na nás nezáleží, dostaví právě kolem patnácti až dvaceti let společného soužití. Soužití, které bylo do té doby víceméně bezproblémové. Jak zabránit tomu, aby šel partner za jinou (jiným)? „Platí jednoduchá poučka, kterou si zapamatuje každý: partner musí být vždycky důležitější než smartphone,“ radí Esther Perelová. Právě pocit, že Facebook nebo nová řada seriálu jsou něco víc, může partnera zraňovat tak moc, až se začne vzdalovat a pocit důležitosti a uznání hledat jinde.

Nad hádkou ať slunce nezapadá!

Hádáme se všichni, rozdíl je v tom, co s dusnou atmosférou uděláme pak. To, co odlišuje spokojené (a monogamní) páry od těch méně šťastných, je omluva. Omlouvejte se pokaždé, i když jste třeba byla i v právu. Neomlouváte se totiž za své názory ani za to, co jste (ne)udělala, ale za to, že jste se nechala vytočit a zvýšila jste hlas. A nejlépe to udělejte hned, aby s večerem byl doma zase čistý vzduch. Když to budete dělat vy, ten druhý se dříve nebo později přidá.

Výtky s humorem

Když máte pocit, že už tolerantní být nechcete a nemůžete, je pro váš vztah mnohem lepší, když své pocity dáte jednoznačně najevo. Když to totiž neřeknete, jak jinak se dozví, že je s tím protivný? Platí ale jedna důležitá zásada – co vás žere, vždycky říkejte s humorem: „Ta prázdná krabice od mléka, kterou jsi dal zpátky do lednice, je nový člen domácnosti? Že jsi nás ještě nepředstavil…“ Jestli ale s vyříkáváním začnete, musíte být schopna unést to, že své si bude chtít říct i váš muž.

Téma číslo jedna: sex

Pro muže je milování jako jídlo. Když je výživné, nemusí být často. To, po čem touží ze všeho nejvíc, je totiž milování se ženou, kterou to baví, pak je mu skoro jedno, kolikrát je to měsíčně. A sex je také jedna z mála věcí, o kterých si opravdu chce povídat. Jenže se děje pravý opak. „Mnoho lidí, kteří za mnou přijdou s partnerskými problémy, nejsou ve skutečnosti spokojeni právě se svým sexuálním životem. Jedni ho mají moc, jiní málo, ale s partnerem to neproberou. Natož aby dokázali říct nahlas, jak se jim to líbí, co je nejvíc vzrušuje a co by si přáli. To platí o mužích i o ženách,“ říká psycholožka Laura Janáčková. Právě otevřenost v oblasti sexuality je ale tou nejlepší obranou proti nevěře. To platí v prvním roce vztahu stejně jako v tom dvacátém.