Když vám v restauraci nebo kavárně obsluha předloží účet, pravděpodobně nějakou tu korunu přihodíte navíc, aniž byste o tom dlouze přemýšleli. Proč vůbec spropitné dáváme? A je to nutnost?
Odměna za dobře odvedenou práci
Žádná striktně hovořící pravidla o tom, jak s dýškem zacházet a jak ho počítat, neexistují. Obecně se u nás v Česku ale má za to, že by mělo být zhruba ve výši 10 % z celkové útraty, pak už to ale záleží jen na vás.
Pokud tedy utratíte 150 Kč, je v pořádku připlatit 15 Kč, ale pokud vás mince v peněžence obtěžují, klidně můžete přidat. V případě, že se chystáte zaokrouhlovat, je pak lepší přihodit spíš více než méně – velkorysé 2 Kč, když máte na účtence 188 Kč, z vás spíš udělají škrta, než aby obsluhu potěšily. Mimochodem – podle průzkumu z roku 2019 dýško ve výši 10 % dává jen každý pátý host.
Dýško je ovšem záležitost, o které byste měli přemýšlet, jen když obsluha skvěle odvádí svou práci. Jestliže se na vás servírka jedinkrát neusměje, na nápoj čekáte 20 minut a jídlo nakonec dostanete studené, pravděpodobně zaplatíte jen to, co musíte, a už se do podniku nikdy nevrátíte.
Dýško v zahraničí? Započítává se rovnou a někde může i urazit
Jak už jsme naznačili, situace s dýškem se liší zem od země, ne-li kraj od kraje. Někde ho můžete dát sami, jinde ho automaticky započítají do ceny a pak spravedlivě podělí obsluhu i personál v kuchyni.
Jiný kraj, jiný mrav. A platí to i pro dýška. V některých zemích si je automaticky započítají do útraty, v jiných je spropitné téměř urážkou
Zatímco v Německu a Rakousku obsluha očekává 5 až 10 % z útraty a pokojská s portýrem pak euro za den a kufr, v Holandsku a Belgii je vhodné přidat v restauraci jen jedno nebo dvě eura navíc. Místní to chápou tak, že zaměstnanci mají dost vysoké platy a není nutné jim přidávat.
Co se Holandska a Belgie týče, platí i výjimky, a to u řidičů autobusů a taxi služby, kde se cena zaokrouhluje na celá eura nahoru, stejně tak u průvodců na výletech a vyhlídkových lodích, kde jsou na takové všimné připravené čepice.
V Itálii se na vaše rozhodnutí nečeká, dýško je započítáno automaticky a jde o 10 %. Pokud přece jen obsluha výjimečně počká, jak se zachováte, doporučuje se oněch 10 % dát.
V restauracích ve Velké Británii bývá dýško započítané v ceně a s největší pravděpodobností ho i na vašem účtu bude tvořit 10 až 15 % z toho, co jste vypili a zkonzumovali. Když ale zamíříte nikoli do restaurace, ale do baru, buďte připraveni na to, že drobné, které vám barman při placení vrátí, už sám vidí ve své kapse. Jestli jste nebyli hrubě nespokojeni, neberte mu je a zkrátka řekněte, že je to takto v pořádku.
A jak je to za oceánem? Ve Spojených státech a v Kanadě se buď dýško automaticky započítává (v takovém případě vás na to upozorní nápis „autograt“), a to ve výši 10 až 18 %. Když ho budete platit sami, připravte si 15 až 20 %. Tak už to tady zkrátka chodí. Když dáte méně, připravte se na otázky, co bylo špatně.
V Asii je to ovšem něco jiného. Ve většině zemí tu místo dýška stačí pěkný úsměv. Ač se nám to může zdát neuvěřitelné, peníze navíc by mohly urazit. Výjimkou jsou hotely v Thajsku, kde se přizpůsobují západu a očekávají od vás zhruba 10 % z útraty navíc.
I v arabských zemích mají na dýško svůj náhled. Bakšiš se tu totiž platí téměř za všechno a pomoc s kufrem za euro nebo dolar je jen začátek. V restauracích pak v případě spokojenosti nechávejte 10 % nad útratu a nebojte se, že by vás pobyt vyšel draho. Až půjdete nakupovat do obchodů, cenu určitě usmlouváte. Měli byste, smlouvání se tu od vás také očekává!
Peníze přijaté jako spropitné je potřeba zdanit. Praxe je ale mnohdy pořádně divoká
Víte, jak se daní dýško?
Jeden by možná řekl, že co dáte obsluze navíc, může si obrazně i doslova dát do kapsy (záleží na způsobu, kterým platíte) a jede se dál. Není to ale tak jednoduché, už třeba proto, že spropitné a záležitosti kolem něj u nás zatím neupravuje žádný právní předpis.
I tak je ale nutná dýška danit. Když si odměnu nechává zaměstnanec, jak to očekáváme, zvyšuje se mu o tuto částku hrubá mzda. Jestliže si ji nechává majitel zařízení, chápe se jako součást tržby a povinnost tento příjem zdanit je neoddiskutovatelná. Když tedy během měsíce dostane obsluha na spropitném třeba 1 000 Kč, musí částku zdanit, a ještě ji zohlednit při platbě záloh na pojištění. Rozhodně si domů neodnese rovných 1 000 Kč. Tak zní alespoň „oficiální“ výklad…
Konec mýtu: Když platím kartou, nemůžu dát dýško
Naučili jste se platit debetní nebo kreditní kartou a velkou hotovost u sebe moc nenosíte? I tak můžete dávat dýška. Stačí při placení obsluze včas říct. Lidé o této možnosti ale moc neví a neptají se, proto dokonce některé podniky přijímají platby jen v hotovosti – v tom případě jsou totiž zákazníci ochotnější nechat obsluze něco navíc.
Další možností je pak zaplatit útratu kartou a dýško dát v hotovosti, což je běžná praxe například tehdy, platí-li host firemní kartou a nemá povoleno spropitné nechávat. Anebo chce zkrátka ocenit přímo personál, nikoliv posílat dýško na účet provozovatele zařízení.