V naší hlavě se honí myšlenky neustále a díky nim je život pestrobarevný. Jak říká Sally M. Winston z Institutu pro úzkostné a stresové poruchy v Towsonu v Marylandu, většinou jsou to přirozené hlasy, které jsou součástí naší mysli. „Když si plánujeme, co budeme ten den dělat, když se rozhodujeme a přizpůsobujeme se požadavkům každodenního života. Ovšem pak existují hlasy vtíravé, které dokážou napáchat spoustu škody,“ říká psycholožka.
Zhasla jsem tu svíčku?
Vtíravé myšlenky mohou mít spoustu různých podob, od myšlenek na něco nepříjemného, například na to, že mě podvedl partner, nebo že dostanu nějakou strašlivou chorobu, že jsem zapomněla vypnout sporák přes obsedantně kompulzivní poruchu až po vážné myšlenky na sebepoškozování, či dokonce sebevraždu.
Schválně, jestli vám bude povědomá situace, která se před lety stala mně. Jela jsem tehdy za rodiči do Podkrkonoší. Nastupovala jsem do autobusu a najednou mi naskočila do hlavy myšlenka, že jsem doma zapomněla sfouknout svíčky na adventním věnci. Myšlenka byla velmi neodbytná. Co když jehličí chytne? Co když svíčka zapálí ubrus? Co když nám vyhoří byt? Co když shoří celý panelák?! V mysli jsem si rozjela dokonalý soukromý thriller. Myšlenky jely jak zběsilé. Nakonec jsem řidiče požádala, aby mi zastavil, že musím nutně vystoupit. Že nejedu nikam. Naštěstí měl pochopení, byli jsme ještě na okraji Prahy, takže si maximálně ťukal na čelo. Vracela jsem se do bytu zpocená hrůzou, že uvidím před naším domem hasičský vůz. Všude byl ale klid a svíčky na adventním věnci byly… zhasnuté. Nehořely. Prostě jsem je předtím sfoukla. A následně podlehla vtíravé myšlence.
Od té doby jsem se naučila s vtíravými myšlenkami pracovat a většinou se mi je daří zvládat. Podle koučky Jany Řehulkové má někdy podobné myšlenky opravdu skoro každý. Někdo méně, jiný více. „Pokud jde o obsedantní myšlenky spojené s nutkavým chováním, patří už do rukou odborníků. Většinou se jich nelze zbavit úplně, ale je možné natrénovat, jak je lépe zvládat a dostat pod kontrolu,“ vysvětluje Jana Řehulková. Právě vtíravé myšlenky spojené s nutkavým chováním mohou být podle jejích slov velmi obtěžující a nepříjemné, někdy až děsivé. „Přesto je potřeba mít stále na paměti, že jsou to pořád jen myšlenky a nevypovídají o tom, jací jsme. Napadají skoro každého, rozdíl je v tom, jak je kdo hodnotí a jakou jim dává váhu,“ říká.
Kdo hází kočky z okna
Psycholog Daniel Wagner před mnoha lety zkoumal fenomén, který nazval „ironický proces mysli“, známý jako princip „nemyslete na slona“. Jde o to, že když se na něco snažíte nemyslet, nakonec na to myslíte ještě víc. Taková ironie – vaše mysl dokáže být zlomyslná mrcha.
Vtíravé myšlenky v hlavě ulpívají kvůli energii, kterou vynakládáme na boj s nimi. Jak říká Sally M. Winston, v mysli uváznou právě ty myšlenky, které nejvíc nechceme. „Takže s násilnými myšlenkami zápasí lidé, kteří si cení jemnosti, starají se a zajímají o druhé a násilí je odpuzuje. Lidé, kteří cítí, že na ně útočí myšlenky na zraňování druhých lidí, jsou milující a láskyplní. Podobně lidé, kteří věří, že všechny zranitelné lidi a všechna živá stvoření je zapotřebí chránit, zápasí s běžnými vtíravými myšlenkami nabádajícími k činům, jako je házení koček z okna. Myšlenky na židle, ovocný salát nebo stromy ve vás neulpívají, protože jsou neutrální. S těmi se nebojuje, protože nikoho nezajímají, a proto se vás nedrží,“ tvrdí Sally M. Winston.
Obsahem nechtěných vtíravých myšlenek je nejčastěji úplný opak toho, na co myslet chcete. Je to protiklad našich hodnot, našich přání a našeho charakteru. Tenhle odvrácený svět ale dovede o to s větší intenzitou ovládnout mysl.
Mýty a fakta
Kolem vtíravých myšlenek existuje spousta mýtů. Mnoho lidí je například přesvědčeno, že myšlenky máme pod vědomou kontrolou, takže bychom měli být schopni je ovládat. Psychiatr Martin N. Seif z Americké asociace pro úzkost a depresi ale říká, že většinu jich pod vědomou kontrolou nemáme. „Myšlenky se prostě dějí. Potulují se. Poskakují kolem nás. Neposlouchají příkazy. A čas od času vás zaskočí, že je ovládat nemůžete. Fakta ukazují, že můžete úmyslně myslet na pozitivní věci a dočasně odvést pozornost od nechtěných vtíravých myšlenek k těm, pro které jste se rozhodli. Ale myšlenky, kterých se snažíte zbavit, mají sklon zůstat a obvykle se k vám budou vracet ještě naléhavěji a budou vyžadovat větší pozornost.“
Dalším z mýtů je ten, že myšlenky jsou indikátorem lidského charakteru, ale ani to není pravda. Nemají s charakterem nic společného, charakter je odrazem toho, jaký vedeme život. Stejně tak není pravda, že když na něco myslíme, pravděpodobně se to stane. „Myšlenka není poselství o tom, co se má stát. A taky není předpověď nějaké strašné události nebo příhody v budoucnosti ani varování před nimi,“ říká Sally M. Winston. Je sice pravda, že nálada a motivace mohou měnit způsob, jakým člověk reaguje na své myšlenky a přesvědčení.
„Když se bojíte, že vám šéf vynadá, protože v úterý chcete odejít z práce dřív kvůli synovu fotbalovému zápasu, možná se radši ten den hodíte marod nebo na ten zápas prostě nepůjdete. Jinými slovy, naše přesvědčení a představy mohou ovlivňovat to, co se rozhodneme udělat. Ale to je něco úplně jiného než falešná představa, že když na něco myslíme, znamená to vyšší pravděpodobnost, že se to stane,“ říká Martin N. Seif. A ještě jeden mýtus kolem vtíravých myšlenek je důležité zbořit. A to ten, že je mají jen nemocní lidé. Nesmysl. Všichni takovou zkušenost prožili včetně papeže a dalajlámy. „Rozdíl je v tom, že skoro každého napadají přechodné vtíravé myšlenky, některé ale uvíznou a jsou znepokojivé. Ale ani to neznamená, že musíte mít nějakou duševní nemoc.“
Do boje!
Anebo naopak vůbec ne? Člověka prý během dne napadne asi šedesát tisíc stejných myšlenek. Ať už jsou vyvolané nějakým spouštěčem, nebo se vynoří v mysli zčistajasna a vy ani nevíte odkud. Nemá smysl s nimi ale bojovat. Záleží jedině na postoji, který vůči nim zaujmete. A tomu se říká přijetí. Zápasit s nimi nemá obvykle cenu, protože jsou pak ještě silnější a přilnavější. „Přitom ve většině situací v životě se opakováním stává daná věc nudnou, zvykáme si na ni a nevěnujeme jí pozornost. Tak proč si prostě jenom na tento druh myšlenek nezvyknout? Všechny nás učili, že když se svým strachům postavíme čelem, zmizí. Pomáhá právě to, že se jim vystavíme. Když se bojíte výtahu, zkoušejte jím jezdit znova a znova, a překonáte svůj strach z něj. Proč to ale nefunguje na nechtěné myšlenky? Protože je třeba vystavit se jim tím správným způsobem. Vystavení se myšlenkám musí být vědomé a prosté boje. Většina myšlenek se vrací právě proto, že s nimi stále zápasíte,“ říká Sally M. Winston ve své knize Brouci v hlavě.
Jako na kolotoči
Jana Řehulková, certifikovaná koučka a vztahová poradkyně, www.janarehulkova.cz
Pokud jde o opakující se vtíravé myšlenky, které nesouvisejí se závažnými psychickými poruchami, existují způsoby a techniky, jak je oslabit. Nechtěné myšlenky může člověk zvládnout i sám, často i vcelku úspěšně. Můžete vyzkoušet následující techniku: Zkusme přerušit vzorce, kterými si své myšlenky a představy sami upevňujeme, a pak ty „přerušovače“ cíleně trénovat, aby se výsledky dostavily co nejrychleji. Je třeba hlídat zacyklenost myšlenek, takzvaný myšlenkový kolotoč, kroužící myšlenky, které nám opakovaně běží hlavou, když máme jisté pochybnosti.
Je důležité se soustředit a snažit se vypozorovat, jak se tento kolotoč otáčí. Jestli doleva, nebo doprava, jako stojící kolo nebo ležící disk či jako válec, něco, co se kutálí dopředu nebo dozadu, případně spirála, která se vine nahoru či dolů. Když objevíme svůj individuální směr otáčení, zjistíme, že se otáčí pokaždé ve stejném směru. Stále se opakující vzorec, který vede až k oné obrovské pochybnosti, možná někdy i úzkosti. Až se vám příště bude něco honit v hlavě, zkuste svůj přerušovač vzorců. Až vypozorujete, jak se váš myšlenkový kolotoč otáčí, představte si, že se vám v hlavě začne točit na druhou stranu. Pak pozorujte, co se bude dít. Když se opravdu dobře soustředíte, všimnete si už po několika sekundách, že kolotoč začíná nějak drhnout. Soustřeďte se aspoň 10 sekund na tento pohyb v protisměru, který se vám odehrává v hlavě. Všímejte si, jak rychle se začnete cítit klidněji a uvolněněji. Někdo tu úlevu vnímá téměř jako magický okamžik.
Nevytlačujte je násilím
Nevytlačujte je násilím
• Rozpoznat: Zastavte se a pojmenujte si, co se děje. Třeba si řekněte: Teď se mi snaží nabourat do hlavy nějaká vtíravá myšlenka. A získala si pozornost díky tomu, že ji prožívám určitým způsobem. Jaké emoce prožívám? Jaké vjemy se podílejí na pocitu, který myšlenku doprovází? Cílem je dovolit myšlenkám, aby přišly, i když je nečekáte, a nenechat se jimi překvapit. Tak máte největší šanci včas zastavit hluboce zakořeněnou reakci, a říct si, že je to „jen“ vtíravá myšlenka.
• Jenom myšlenky: Připomínejte si, že jsou to automatické myšlenky a je bezpečné nechat je prostě plavat. S lehkým srdcem si to řekněte a nechte je být. Když si to budete připomínat, pomůže vám to rozlišit, co můžete mít pod kontrolou a co ne.
• Dovolit si je: Akceptujte je a dovolte si je. Nesnažte se je násilím vytlačit. Neangažujte se, nediskutujte s nimi. Ať si dělají, co chtějí. Jen je pozorujte a nezkoumejte jejich obsah. Nechystejte si plán a nesnažte se řešit žádný problém, který vaše myšlenky vytvořily.
• Vnímejte pocity: Vznášejte se nad tou vřavou myšlenek a dovolte svým pocitům, aby jen existovaly. Jakmile si všimnete, že jste se dostali do vymyšlené budoucnosti, vraťte se do přítomného okamžiku. Soustřeďte se na to, co je, nikoli na to, co by bylo, kdyby.
• Dejte tomu čas: Dopřejte myšlenkám čas a nikam se nehoňte. Pozorujte svou úzkost nezaujatě. Neověřujte si, jestli to funguje, nechte myšlenky u sebe. Ověřování je jen další způsob stimulace těchto myšlenek. Zpomalte a nechte to být.
• Pokračovat v práci: I když vás napadají vtíravé myšlenky, pokračujte v tom, co jste dělali předtím, a budete dál žít, jako by se nic nestalo.
