Kolik lidí odhadem souzní s filozofií hnutí Incel?

Odhady počtu sympatizantů se extrémně liší a z mnoha důvodů není možné dojít k spolehlivým číslům. Mnozí mají více profilových účtů, diskutují v řadě komunit, sami se počítat příliš nechtějí, a navíc jde o velké množství variant fenoménu Incel v různých částech světa. V prostředí odborné literatury, populárně naučné literatury a investigativní žurnalistiky naleznete odhady v řádech desítek tisíc, třeba v Německu a Švédsku, nebo až milionů v globálním prostředí. Pokud zadání dotazu rozšíříte na hypotetickou skupinu mužů, které podle výzkumů oslovuje – což ale neznamená, že s ní nutně souzní – široce definovaná základna negativních, až nenávistných postojů vůči ženám, odhady tvrdí, že může jít až o sedm takových mužů ze 100.

Co u mužů způsobuje nárůst oné vnitřní nejistoty a pocitu méněcennosti?

Jistou vyšší míru pocitů méněcennosti dnes pozorujeme nejen u mužů, ale i u žen coby příčinnou součást úzkosti a deprese, které objektivně celospolečensky přibývají. Podobné jevy vznikají často vývojově, ať už na podkladě selhání u příliš velkých, neřkuli nedosažitelných nároků kladených na individualitu, nebo naopak výchovou v prostředí bez jakýchkoliv nároků a vizí. Nahlédnu-li na mladistvé chlapce, které mám v terapeutické péči, tak u některých se nenávist k ženám zrodila z komplikovaných vztahů k vlastní matce, u jiných z obtížné sebeidentifikace, u dalších jako nápodoba okolí a potřeba patřit k nějakému proudu.

Jak se dá zabránit, aby vyhledávali takové skupiny?

Ve snižování podobných fenoménů je klíčová podpora blízké mezilidské komunikace a spolupráce. Čím více budeme přesouvat naši komunikaci do virtuálního prostředí, čím méně budou děti růst v rozmanitých kolektivech a čím více se budou proměňovat současná partnerská a intimní seznámení do podoby různých aplikací, tím pravděpodobnější budou selhání, polarizace názorů a případně agresivní výbojnost či úzkost.

Jsou nějaké skupiny Incel identifikovány i v Česku?

Ano, jsou, a to nejen ve studii Evropské komise, která se loni na fenomén Incel zaměřila, ale už i v symbolech zachycených jako graffiti na některých českých sídlištích, neboť incelové uvažují a vymezují se teritoriálně. Tuzemští incelové ale netvoří nijak zvlášť početnou skupinu těch, kteří se pohybují ve virtuálních komunitách, protože zde komunikace probíhá převážně v angličtině. To ale nemění nic na tom, že je u nás jistě i významnější zastoupení jednotlivců, kteří na individuální úrovni podobně smýšlejí. Počty se nám zatím odhadují velmi špatně.

Liší se nějak příznivci Incel?

Incel určitě nepředstavuje pouze jeden jediný a měřitelný model názorové struktury. Pro většinu incelů je společným znakem nesnášenlivý postoj k ženám. U některých pak takzvaná mysogynie čili patologická nenávist k ženám. Někteří se uzavírají do naprosté samoty a izolace nejen před ženami, ale celým světem, jiní spáchají sebevraždu. Pak je tady ale také vysoce radikální a extremistická skupina takzvaných stormcels, kteří chtějí ženy ideálně zcela vymýtit.

Může být komunita rizikem pro společnost?

Většina incelů je, řekl bych, nebezpečná hlavně sama sobě kvůli úzkostem, více duševním obtížím vyskytujícím se současně, sebevražedným tendencím a sociální izolaci. Obecně vztah ke hnutí Incel představuje jistou míru rizika, a proto je také sledováno bezpečnostními složkami všude na světě. Pravicově radikálně smýšlející extremistické křídlo pak představuje skutečné nebezpečí a rozhodně jej nelze podceňovat.

ZDROJ: časopis Vlasta, Institut behaviorálních studií Ibsaro

Související články