U dospělých, kteří jsou obvykle přetížení úkoly, se už učíme vnímat nudu jako něco pozitivního. Když se ale nudí dítě nebo dospívající, máme pocit, že na to ještě nemá nárok. Z jakého důvodu je dobré, aby se i děti nudily?
Z toho stejného, jako je to prospěšné u dospělých. I u dětí je nuda nutnou fází pro správné fungování organismu. Ten má svoji dynamiku, pokud je naše výkonnost někdy nahoře, nutně musí jít i dolů, na plný plyn prostě nemůžete jet pořád. Aby byly děti zdravé, musí střídat aktivitu a odpočinek. Dobré je zohlednit i cykličnost roku. V létě je logické, že té aktivity bude víc, mají víc energie, v zimě s přibývající tmou a chladem potřebují dospělí i děti odpočívat víc.
Jak můžu jako rodič dítě, které je každý den ve škole a nosí si domů úkoly, podpořit v tom, aby se víc nudilo?
Dítě musí mít v denním plánu „okna“, která budou nezaplněná. Je dobré na to pamatovat, když třeba plánujeme kroužky. Není dobré, aby dítě mělo dopoledne školu, pak běželo na kroužek, pak doběhlo domů a zasedlo k úkolům, které musí vypracovat na další den do školy. No a co, že dítě bude prokrastinovat u TikToku nebo u videí na youtube! Jen je dobré pamatovat na to, že i technologie nemusí být jen odpočinek, ale že děti na nějaké úrovni stále stimulují. V lese je větší klid než na netu. Takže mi přijde fajn pohlídat, aby dítě nezažívalo nekonečný „overthinking“ (přemýšlení, pozn. red.), ale aby mohlo opravdu vypnout se vším všudy. Chápu, že člověk v dnešním světě se může bát prázdnoty, která přijde, když vypne. Takže stojí za to o tom s dítětem mluvit.
Mluvit s dítětem o nudě?
Jasně. Říkat mu, k čemu je to dobré se nudit. Říct mu, že to je v pořádku a normální, že každý se občas nudí. Nepřihrát mu hned rychle nějakou aktivitu jako náplast na nudu. Když dítě nebude neustále v úkolu a v zápřahu, mohou se mu otevřít kreativní centra v mozku. Vždyť takhle vznikly zásadní objevy lidstva, že se někdo nudil – a jeho mozek díky tomu vymyslel neokoukanou a originální cestu.
Co když je dítě nervózní a vzteklé, protože neví, co by dělalo?
I tím se učí něco o sobě. A o vás, když nějak reagujete. Naši předkové měli vyhrazenou neděli na to, aby nic nedělali. Modlili se nebo se scházeli, ale nepracovali, to bylo zakázané. Když si přetížené dítě nedovolí vypnout a z nudy si třeba pustí do sluchátek hudbu, může to být relax, ale zároveň u některých dětí či dospívajících jen další vjem, který to přetížení skládá.
Chodí za vámi na terapii děti, které se neumí nudit?
Ano, ale nechodí samozřejmě s tím, že se chtějí naučit nudě. Chodí s pláčem, že už nemůžou, že chtějí být lepší, chtějí vědět, jak to všechno zvládnout, poškozují se. V poslední době chodí teenagerů, kteří se sebepoškozují, čím dál tím víc.
Čím to je?
Cítí tlak nebo prázdnotu. Vždycky jde o nějakou nerovnováhu v životě. Máme tu generaci takzvaných „dětí v centru“. Tedy dětí v centru pozornosti rodičů, jenomže ta pozornost často není taková, jakou by dítě potřebovalo. Je tu generace dětí, kterým rodiče rozplánovali každou minutu života, nemohou se jen tak poflakovat.
Co jim říkáte?
Uber! A klidně se flákej! Když nedostanou doma návod, jak se neuštvat, v podobě rodičů, kteří umí hospodařit s časem a vybalancovat, to je zase o té rovnováze, práce a odpočinek, nemají, jak se to naučit. Ve školách často učitelé a učitelky nezohledňují úkoly z ostatních předmětů a „jedou“ jen to svoje, takže za den takové dítě nebo dospívající nasbírá několik úkolů na odpoledne. Navíc ty děti mají sami na sebe velmi často obrovské nároky. Jsou zahlcenější, než byly dřív. Což je i důsledek sociálních sítí a digitalizace, ale to je něco, s čím neumíme zdravě nakládat ani my dospělí, tak jak si můžeme myslet, že to budou samy od sebe umět děti?! Dospívající jsou navíc často mnohem náchylnější než dospělí k tomu, aby upadali do deprese ze sociálních sítí, mají pocit, že nikdy nenasbírají dost lajků, že sítě odrážejí opravdový život, že nikdy nebudou tak krásní jako někdo jiný na fotce na instagramu. Mám v péči i dospívající, na které třeba zásadně dopadá ekologická krize, což je také něco, s čím si neumí dobře poradit ani dospělí, natož dospívající. A ano, rozumím tomu, že všechny tyto myšlenky a pocity, které, když se nudíme, mohou vyplavat na povrch a děsit. A zároveň nám i našim teens umožňují si porozumět a poznat se, a to se pak lépe hledá cesta, jak z toho, co nechci, ven. A cestou k tomu může být nuda.
ZDROJ: časopis Vlasta
