Vztek a naštvanost jsou normální lidské reakce, které k životu patří. Dokonce je prospěšné dát nespokojenost najevo než ji v sobě dusit a trápit se. Ovšem emoce bychom měli projevovat pravdivě, ne agresivně. Být naštvaný a zároveň nezbořit svým výbuchem panelák či zasedačku, kde se koná právě porada, je „umění“, kterému se dá naučit. „Vypouštění páry“ je podle odborníků efektivní způsob ventilace negativních emocí.
Hněv jako spouštěč
Manžel mé kamarádky je cholerik, který má tendenci v nepříjemných situacích doslova explodovat. Ať už jedná se svým šéfem, dětmi, manželkou, nebo v autě, když mu někdo nedá přednost nebo nepoužije blinkr při odbočování. Za volantem dokáže řádit jako smyslů zbavený. Kamarádka si na to sice zvykla, protože manžel je jinak dobrák od kosti, ale horší je to s lidmi, kteří ho neznají. Už se to ale lepší, učí se totiž svoje bouřlivácké projevy ovládat. „Moc mu pomáhá bouchat do polštáře, to se zatím osvědčilo jako nejlepší technika zvládání vzteku,“ říká kamarádka. Bohužel situacím, kvůli kterým v lidech občas narůstá napětí či vztek, se nelze zcela vyhnout. Jak říká koučka Jana Řehulková, přináší je život a interakce s ostatními lidmi, ať už s partnery, příbuznými, kamarády, kolegy, ale někdy i kontakt a komunikace s cizími lidmi.
Máme to v povaze?
Velkou roli hrají v případě nekontrolovaných výbuchů vzteku vrozené dispozice a taky temperament. Flegmatik asi málokdy vybuchne a spíše ukládá zuřivost dovnitř proti sobě, na rozdíl od cholerika, který emoce jen těžko zvládá. „Nezanedbatelná je i role výchovy a prostředí, ve kterém se člověk od dětství pohybuje, jaké vzory ho ovlivňují a potom samozřejmě situace, do kterých se dostáváme, které v nás vyvolávají pocit bezmoci, hněv, zlost a vztek. Nic z toho ale není alibi ani omluva pro to, abychom ubližovali druhým lidem, a vlastně i sobě, protože časté výbuchy vzteku s sebou nesou i zdravotní rizika, jako je hypertenze, chronické záněty, poruchy spánku, metabolické poruchy či kardiovaskulární onemocnění,“ vysvětluje Jana Řehulková.
Hledání rovnováhy
Záchvaty vzteku nejsou vždy špatné. Švýcarská psycholožka Verena Kast ve své knize o hněvu říká, že je to nejen afektivní reakce na podnět, ale taky zdroj vnitřní motivace. Výzkumy naznačují, že tahle emoce vzniká už v kojeneckém věku a nejintenzivněji se projevuje kolem druhého roku. „Emoce jsou součástí našeho života, proto není zdravé je potlačovat, jen najít přijatelnou formu pro jejich projevování. Přijatelnou pro nás i pro okolí. Pokud je ale vztek příliš častý nebo dlouhodobý, je potřeba se ptát sama sebe, co ve svém životě nechci, co mě štve, co není v pořádku. Pokud si na to nedokážeme odpovědět sami, jsou tu psychologové a psychoterapeuti, kteří nám pomohou změnit nevyhovující vzorce chování. Protože vztek by určitě neměl ovládat náš život,“ říká koučka.
Všímavost a komunikace
Je v pořádku, když se necítíte dobře, protože vás vytočil partner, šéf nebo dítě. Když si ale uvědomíte spouštěče, které vás „nastartují“ k výbuchům, budete také vědět, jak jim předejít, a včas vypustíte páru. Spouštěčem může být nedostatek odezvy, náklonnosti, cokoli. Odborníci mimo jiné doporučují pojmenovat to, co cítíte. Jak říká psychiatr Daniel Siegel, právě v tom je spousta síly, díky které vztek zkrotíte. Když řekneme partnerovi: Ty mě ale štveš, dáváme mu najevo, že je to on, kdo rozhoduje o našich pocitech. Když ale řekneme: „Cítím se naštvaný a frustrovaný,“ sdělujeme tím, že my sami přebíráme odpovědnost za svoje pocity. A když je dokážeme vyjádřit a přijmout, emoční náboj se může výrazně zmenšit. Velmi dobrou prevencí výbuchů je podle Jany Řehulkové také transparentní komunikace s blízkými a možnost promluvit si o věcech, které nás štvou, a hledat řešení. Pomáhá i sport, pobyt v přírodě, procházky, meditace. „Duševní hygiena nám umožní vnést do svého prožívání více harmonie,“ dodává.
Co je to vztekací místnost?
Co je to vztekací místnost?
Anger nebo rage rooms, volně by se dalo přeložit jako místnosti pro hněv, mají původ v Texasu. Stal se z nich celosvětový fenomén, který někteří lidé využívají jako zábavu a zážitek. Tento způsob odreagování si dokonce lidé nadělují. Jedná se ale spíše o krátkodobé řešení, odventilování stresu a napětí než řešení problému. Podle Jany Řehulkové totiž nenavazuje na akutní situaci vzteku, takže jako příliš účinnou variantu to nevnímá. „Několik mých klientek mi popisovalo, že z místnosti neodešly, dokud demoličním kladivem nerozmlátily vše napadrť. Možná je to tím, že v reálném životě nemají ženy tolik příležitostí fyzicky svůj vztek projevit, nebo projevují více sebekontroly. Každopádně účinek a efekt je srovnatelný s tím, jako když si jdete zasportovat.“
Jak ovládnout hněv
- Počítejte do deseti. Pokud jste hodně naštvaní, počítejte do stovky. Během počítání se vaše srdeční frekvence zpomalí a hněv pravděpodobně ustoupí.
- Zhluboka se nadechněte nosem a hluboce vydechněte ústy.
- Jděte se projít nebo projet na kole, to vaše nervy zaručeně uklidní a hněv se sníží. Cokoli, co zaměstná vaše končetiny, je dobré pro mysl.
- Uvolněte svaly. Postupně napněte a vědomě uvolňujte různé svalové skupiny v těle. Začněte od nohou a postupujte až k obličeji.
- Opakujte mantru. Najděte slovo nebo frázi, které vám pomohou se uklidnit. Až se naštvete, opakujte si tohle slovo pořád dokola (například: Bude to v pořádku, nebo Uvolni se).
- Mentální únik. Běžte někam, kde je klid, zavřete oči a procvičujte si vizualizaci. Zaměřte se na detaily v imaginární scéně. Jakou barvu má voda? Jak vysoké jsou hory? Jak voní ty kytky?
- Červená stopka. Představte si červenou na semaforu. Je to univerzální symbol, který vás má zastavit a pomoci uklidnit.
Vztek pod kontrolou
Vztek pod kontrolou
Jana Řehulková, certifikovaná koučka a vztahová poradkyně
Se svou zlostí a vztekem musíme pracovat a snažit se je dostat pod kontrolu. I sami můžete využít techniky, které sníží napětí a vaše reakce pak nejsou tak výbušné. Je důležité všímat si signálů vzteku, které v těchto situacích vysílá vaše tělo, abyste včas zasáhli. Jestli vám v té chvíli například buší srdce, potíte se či se vám třesou ruce. Pozorovat byste měli i svoje chování, jestli začínáte zesilovat hlas, šermovat rukama či se přibližovat k tomu druhému tak, že zasahujete do jeho intimní zóny. Když tyto signály včas vysledujete, můžete se cíleně ze situace včas vzdálit nebo použít některou z technik, které vás zklidní. Nejdostupnější a nejjednodušší je zaměřit se na svůj dech. Pomáhá také z plných plic křičet, doslova zařvat, pokud je to možné. Když je člověk sám v autě, v lese, na horách… i to může být úlevné. A někdo si domů pořídí třeba boxovací pytel.
ZDROJ: časopis Vlasta, www.janarehulkova.cz
