Proč je důležité, aby doma nebyly digitální technologie na očích? Líbí se mi příměr ke sladkostem…

Jsme obklopeni potravinovými i digitálními cukry, které můžeme brát jako příjemné a zábavné, ale s malou výživovou hodnotou pro tělo i duši. Obojího je příliš. Když si lákadla vystavíme a budeme dětem i sobě neustále říkat „Neber, nesahej!“, dostáváme se do velmi nepříjemných situací.

Jaké rodinné situace řešíte jako psycholožka nejčastěji?

Je to různé podle věku. U menších dětí, hlavně chlapců, řešíme, jak dostat pod kontrolu hraní her. Rodiče přicházejí s pocitem, že jejich děti hrají příliš, a oni si nevědí rady. Nejsou si jistí, zda můžou dát dětem hranice. U dospívajících se někdy nadměrné užívání digitálních technologií, především sociálních sítí, skrývá za úzkostmi.

Například?

Jednou z příčin je to, že děti přenášejí pozornost na vnější hodnocení. Digitálního světa se ptají: Jste se mnou spokojení, líbím se vám? Lajky jsou formou pochvaly a znakem úspěchu. Náš mozek nás odmění dávkou dopaminu (hormon úspěchu, pozn. aut.) a zavalí nás vlna štěstí jako při zdolání překážky nebo dokončení náročného úkolu. Instagram je v tom velmi záludný, protože je na něm obtížnější usměrňovat intelektem, že se jedná o obrazové předvádění nažehleného života. Fotky silně působí na naše emoce a cítíme se fakt blbě, protože jsme naprogramováni na sociální srovnávání. Je nám vrozené neustále vyhledávat zpětnou vazbu od svého okolí, což je ale v pořádku, abychom obstáli ve smečce a nebyli z ní vyloučeni. Další možnou příčinou úzkosti u dospívajících, která souvisí s technologiemi, je nedostatek spánku a samoty.

Ve smyslu umět být jen sám se sebou?

Ano. Umět obracet pozornost dovnitř a nereagovat na podněty zvenčí. Můžete být v místnosti jen vy, ale když něco čtete, zároveň posloucháte hudbu a při tom ještě sjíždíte něco na mobilu, nejste sama! Náctiletým to chybí, protože jsou většinou připojeni permanentně.

Celý rozhovor si můžete přečíst v časopise Vlasta (číslo 37), který je nyní na stáncích