Za posledních padesát let vzrostl počet lidí, kteří se v Česku léčí s rakovinou, na dvacetinásobek. A prognózy do budoucna taky nejsou růžové. V dohledu je prý doba, kdy bude na rakovinu umírat každý druhý Evropan.

Chcete patřit mezi tu šťastnější polovinu lidstva? Při troše snahy by to mohlo vyjít. Mezi onkology a terapeuty totiž sílí názor, že rakovina není nešťastná událost, prst osudu ani genetické prokletí. Onkologičtí pacienti mají často společné konkrétní trable, které dlouhodobě neřešili.

Kdybych se nestyděla…

„Myslíte, že bych si zachránila život, kdybych opustila manžela?“ zeptala se terapeuta Petra Novotného 52letá onkologická pacientka týden před svou smrtí. Té další nebylo ani padesát, když se mu v ordinaci svěřila: „Kdybych se nestyděla před dospívajícími dětmi a nemusela splácet hypotéku, tak bych od manžela k svému příteli utekla okamžitě.“ Bohužel se toho už nedožila.

Petr Novotný takových příběhů slyšel už stovky a tvrdí, že se rakovina skutečně týká hlavně nešťastných, byť hodných a obětavých lidí. „Tam, kde se objeví rakovina, hodně často narazíte i na stres, úzkost, partnerskou vyhaslost a taky velký strach ze změny,“ dodává terapeut v knize Rakovina: Nemoc hodných lidí (Dialog, 2018).

Pojistka číslo jedna: chvála rodičům

Vedle onkologicky nemocných zkoumal Petr Novotný i dvě stovky zdravých mužů a žen. Chtěl zjistit, jak moc se jejich životní styl a vůbec přístup k životu liší. Na co přišel? Třeba na to, že zdravé Češky mají i zdravé sebevědomí. Jsou spokojené s tím, jak vypadají, bez ohledu na stárnutí a věk, stejně jako s tím, jakého vzdělání dosáhly. Nejsou perfekcionistky ani se s nikým nesrovnávají, jsou naopak samy se sebou smířené. Nebojují ani svým ženským údělem, natož pak s partnerem. Spokojené jsou i se svými dětmi, a co je důležité, srovnané bývají i s rodiči, ať ještě žijí, nebo už jsou po smrti. Onkologicky nemocné ženy to mají naopak: dost často mají výhrady vůči rodičům i sourozencům i v dospělosti a stále na nich hledají chyby.

Pojistka číslo dvě: bleskové rozhodování

Petr Novotný vypozoroval i další důležitý moment, který může o zdraví či nemoci rozhodovat. Jde o schopnost rychle se rozhodnout a jít si za tím. Třeba odejít i z dobře placeného místa, když ho považujete za slepou životní uličku. Zdraví lidé se zkrátka nebojí změn ani takzvaně k horšímu. Pomáhá jim v tom prostá životní strategie: ono to vždycky nějak dopadne a většina problémů se dříve nebo později vyřeší sama.

Pojistka číslo tři: pláč u reklam

Zdravé ženy, ať vdané, rozvedené, či ovdovělé, mají podle průzkumu Petra Novotného společné ještě něco: bývají duchovně založené, se sklonem k odpouštění, ale připravené se vzbouřit a důsledně se bránit. Často pláčou u romantických filmů, ale třeba i reklam na dětské plínky a vůbec se nestydí za to, že je i v šedesáti dojme spící mimino.