Hledají snad lidé čistou lásku tak moc a tak bezelstně, že zkouší své štěstí v televizi a kvůli vytoužené druhé polovičce jim nevadí ani skotačit před kamerou? Možná. Podle psychologa Daniela Štrobla je ale takových jako šafránu, motivací většiny je popularita. „Žijeme v době narcistické. Pro mnoho lidí stojí v popředí zájmu jejich vlastní osobnost a vědomě či nevědomě dělají řadu kroků, aby na sebe upoutali pozornost. Reality show je tak jakousi esenciální manifestací narcismu jednoho každého účastníka,“ zhodnotil. A roli samozřejmě hraje i odměna za účast, která se, zejména pro nízkopříjmové skupiny obyvatel, může zdát jako snadná forma výdělku.
Škodolibost i soucit
Ať už se nám to líbí, nebo ne, reality show dokážou diváka díky vyhroceným momentům či nezkrotným emocím mezi aktéry doslova přišpendlit k obrazovce. Otázkou zůstává, proč tomu tak je? Co nás na pozorování cizích lidí tak vábí? Psycholog Štrobl nabízí hned dvě prostá vysvětlení: „Tím prvním je voyeuristická touha pozorovat druhé a vidět je v jejich nejintimnějších a nejtrapnějších chvílích. Druhým jsou pocity jako soucit, empatie, radost nebo úleva. Výskyt a četnost jedné či druhé varianty prožitků záleží na námětu dané show.“ Čím více přitom bude pořad zaměřen na ponížení aktérů, tím více bude přitahovat frustrované a nespokojené jedince, kteří si při jeho sledování budou moci užívat slastný pocit, že je na tom někdo ještě hůře než oni.
