Narodila se 16. července 1947 v Brné u Ústí nad Labem a už jako malá vystupovala na různých besídkách. Trémou prý netrpěla a úspěšně také recitovala. Jak píše Robert Rohál v knize Jiřina Švorcová a ti druzí, měla talent i na výtvarné umění, fotografování a film. Později prozradila, že snila o práci režisérky, ale k tomu nakonec nedošlo. Vystudovala filmovou výrobu na průmyslovce v Čimelicích, a právě tam si poprvé zkusila zahrát divadlo. K tomu, aby se přihlásila na DAMU, už nic nebránilo.

Vlivný tatínek, nebo talent?

Přijali ji hned napoprvé. Pravda, občas se vyskytly názor, že za to mohl její vlivný tatínek, předseda a místopředseda vlády Stanislav Rázl. Ale to by nebyla pravda, protože Regina měla opravdu talentu na rozdávání. Navíc byla krásná. Už jako studentka hostovala v Hradci Králové a začala se objevovat ve filmech. Po skončení DAMU odešla do kladenského divadla, po roce přešla do Prahy do Divadla E.F. Buriana. To byla také doba, kdy se začala objevovat i v televizi.

Filmoví režiséři ji měli rádi. Měla štěstí, protože nezůstávala zavřená v jedné škatulce, naopak si zahrála různé typy postav. Ať už to byly role zhýčkaných, sebevědomých či cynických žen, role svůdnic, kriminálnic či žen, které se musí poprat s osudem. Ve filmu se objevila poprvé v roce 1969 ve snímku Utrpení mladého Boháčka. Ve stejném roce si zahrála také v komedii Zabil jsem Einsteina, pánové, kde měla ale jen drobnou roli.

Královna gangu

O čtyři roky později si zahrála hlavní ženskou roli v kriminálce Zatykač na královnu, kde ztvárnila laborantku Královou, která měla přezdívku „královna gangu“. A tady jí to opravdu hodně slušelo!V roce 1974 si zahrála ve filmu Hodíme se k sobě, miláčku, kde ztvárnila nepřehlédnutelným způsobem tak trochu cynickou lékařku, která „přebírá“ Janě Brejchové manžela.

Zatykač na královnu nebyl jediný krimi film, v němž se objevila. Bylo jich za její kariéru mnohem víc. Například Na kolejích čeká vrah (1970), Šepkajúci fantom (1975) nebo Kdo přichází před půlnocí (1979). Její popularita stoupala, ke které jí bezesporu pomohla i televize. Stala se hvězdou několika normalizačních a kultovních seriálů té doby – Nejmladší z rodu Hamrů a Třicet případů majora Zemana. Tam si zahrála manekýnku a tajnou agentku Hanku Bízovou, která se zamilovala do majora Hradce. A zahrála ji skvěle!

Osudné bílé pláště

Regina Rázlová si podle Roberta Rohála potrpěla na komedie, s gustem si zahrála v Bočanově komedii Parta hic (1976), kde nutí jako lékařka horníkům konzumaci mléka, dále ve snímku Žena pro tři muže (1979) či v komedii Ten svetr si nesvlíkej (1980), kde hrála opět lékařku. Bílé pláště jí byly tak trochu osudné.

Za svou kariéru natočila celkem 23 celovečerních filmů, většina z nich se natočila v letech 1969-1980. Kromě angažmá v Národním divadle, kde hrála od roku 1980, také učila na DAMU. Byla mezi studenty velmi oblíbená. Po roce 1989 se objevila pouze v oscarovém snímku Kolja, kde se sice objevila pouze ve vedlejší roli sociální pracovnice Zubaté, ale byla v ní naprosto přesvědčivá. Její talent nezmizel.

Podnikání a pád na dno

Po revoluci o ni nebyl moc zájem, tak začala podnikat ve finanční sféře. A překvapivě se jí velmi dařilo, stala se z ní dokonce předsedkyně představenstva jedné vývozní firmy. Pak se stala spolumajitelkou a prezidentkou holdingu Skloexport Group a.s., ale v roce 1998 byla obžalovaná za zneužití informací v obchodním styku a vytunelování firmy. Rok strávila ve vazbě, následně byla zproštěna obvinění a v roce 2006 vysoudila u Evropského soudu na ČR odškodné. Případ skončil v roce 2013 bez určení viníka.

Rok ve vazbě ovšem herečku psychicky velmi zdeptal, navíc se u ní rozvinula roztroušená skleróza. Jak píše Robert Rohál ve své knize, sama herečka i její nejbližší okolí tvrdí, že nemoc spustil právě pobyt ve vazbě, kde jí údajně odmítli podávat antidepresiva. Přesto se Regina Rázlová nesložila, a i když byly následující roky těžké, opět se vrátila k herectví. Ve vazbě si zážitky zapisovala do deníku, psaní brala jako terapii. Po návratu domů vše vyprávěla manželovi a rozhodla se o tom sepsat knihu. Ta vyšla pod názvem Z uvedených odposlechů je zřejmé… v roce 2010.

Třikrát vdaná

Po roce 2000 se objevila například v seriálech Ohnivé kuře, Policie Modrava, Případy 1. oddělení, Slunečná či nejnověji v seriálu Stíny v mlze a ZOO. Zahrála si i ve filmech, například Modelky s.r.o. (2014), naposledy pak ve snímku Ach, ta láska nebeská (2020).

Pokud jde o soukromí, byla třikrát vdaná. Poprvé za Petra Štěpánka (manželství vydrželo půl roku), podruhé za herce Petra Olivu (ani tenhle vztah nevydržel dlouho) a třetím se stal v roce 1999 Jindřich Santar, který si ji vzal, když byla ve vazbě. Stal se pro ni nejdůležitějším mužem a moc si ho vážila. Bohužel v roce 2012 zemřel. Herečka má dvě děti, syna Lukáše Rázla a dceru Adélu Oliva, která je malířkou.

Použitá literatura: Robert Rohál, Jiřina Švorcová a ti druzí, Nakladatelství XYZ, 2011