Když jste vešla do kavárny, nešlo si vás nevšimnout. Úplně záříte! Reagují na vaše vlasy i cizí lidé na ulici?
Od té doby, co jsem svou barvu vlasů přijala, se mi to stává často. Je to úplně jiný druh zájmu, než když jsem měla vlasy obarvené načerno. Některé ženy mě sjedou pohledem odshora dolů s výrazem „A to je jako co?!“. Zatím mi ale nikdo neřekl, že vypadám jako stará bába. A pak potkávám ženy, které se ptají se zájmem, zda je to moje barva, nebo ji mám od kadeřníka…
Vaše původní přirozená barva vlasů byla středně hnědá. Kdy začala vaše proměna ve stříbrovlásku?
Ještě před první mateřskou jsem se barvila hennou – dvoufázově, aby byl výsledek tmavě hnědý. Krásná barva, s níž jsem byla spokojená. Po třicítce přišly děti a s nimi víc šedin, které jsem barvila dalších pět let. Zkusila jsem i světlou, oříškovou hennu, ale způsobila mi silnou alergickou reakci… A tak jsem se těsně před pětatřicátinami rozhodla s barvením skončit. Už tehdy jsem na sociálních sítích sledovala zahraniční stříbrovlásky, jak zářily, a říkala si: „Fakt chceš dalších deset let těžce maskovat svoje šediny a bojovat s nimi?“
Jaký byl začátek, fáze odrůstání?
Hodně těžká a vydřená cesta. Jako detailistka jsem musela mít vše upravené, a najednou ty odrosty! Vlasy jsem si nechala výrazně zkrátit a na jedné straně vyholit. Šediny v koutech jsem pak maskovala přehazováním, hodně mi to pomohlo odrůstání vydržet. A taky kšiltovky, které jsem nosila celé léto. Sama sobě jsem se v téhle fázi vůbec nelíbila. Jako by na mě moje šediny doslova řvaly „Vypadáš hrozně!“ a já se za ně i styděla. Dokonce jsem si na začátku koupila paruku, ale nikdy jsem ji nepoužila.
Kdy jste začala mít svoje šediny ráda?
Nejdřív jsem si nechala udělat melír, abych si připadala trochu pěstěněji. A po třičtvrtě roce odrůstání se mi najednou začaly moje vlasy líbit! Zvykla jsem si na ně a také už byly delší a barevně se krásně propojily s odrůstajícím melírem. Do té doby jsem denně pochybovala. Naštěstí jsem měla oporu ve svém muži a ve skupině na Facebooku, kde jsme s ostatními ženami sdílely své pokroky. To mi pomáhalo vydržet.
Co vám říkal váš muž?
Byl úplně v pohodě a podporoval mě hlavně tím, že to vůbec neřešil. Je o dvanáct let starší, sám už je šedivý vlk. On jediný, kdyby řekl, že se mu to nelíbí, obarvila bych se ze dne na den. Naopak moji rodiče mě nepodpořili vůbec. Nejprve jsem to s lítostí několikrát obrečela, ale pak jsem si řekla „A na just se nebudu barvit!“. Teď už to taky neřeší, přijali to, byť mamka stále říká, že jí by šediny neslušely.
Proč bývá fáze odrůstání pro ženy tak těžká?
Já jsem měla v hlavě „Budeš vypadat staře a ošklivě!“. Rodiče mi dokonce říkali, že si můj muž pak najde mladší a hezčí ženu… A pak jde o to „naprogramování“ – mám odrost, musím si vlasy zase obarvit. Dělala jsem to od šestnácti, kdy jsem začala experimentovat a bez přemýšlení se barvila další desítky let. Prostě zajeté koleje, ve kterých se těžko přenastavuje vnímání sebe sama.
Máte nějakou radu, jak odrůstání lépe zvládnout a hlavně vydržet?
Dělat si účesy, dávat vlasům nějaký tvar, který vám udělá radost. Hrát si s nimi, zdobit je ozdobami, šátky, živými kytkami… Ze začátku může pomoct i přestříkání odrostů barevným sprejem. A důležité je najít si podporu – když ne v rodině, tak v online skupině. A pak si zajít s nějakou stříbrovláskou na kafe, sdílení zkušeností naživo hodně pomáhá.
Připadáte si s šedinami staře, jak jste se předtím bála?
Dřív, když jsem se obarvila, říkala jsem si „Holka, teď vypadáš na pětadvacet!“. Teď jsem ráda, že vypadám na svých sedmatřicet. Už nechci vypadat o deset let mladší. Moje šediny mi pomohly ztotožnit se se svým současným já. Jak se říká, nosím je s hrdostí. A znovu znám svou skutečnou barvu vlasů, na niž jsem už zapomněla. Když se mi narodila dcera, obdivovala jsem její krásně hnědé vlásky s tím, že bych takovou barvu taky chtěla. A přitom ji mám, ještě vzadu na hlavě.
Kdy a jak vznikl projekt Sama sebou?
V době, kdy už jsem byla součástí české facebookové skupiny Stříbrovlásky/ Šedovlásky a vlasy mi asi rok odrůstaly. Končila jsem druhou mateřskou a chtěla zase fotit. Hledala jsem nové téma a napadlo mě propojit fotografování právě s vlasy. Sama už jsem byla ve fázi, kdy jsem své šediny přijala. Focení se stříbrovláskami je pro mě krásný a obohacující zážitek. Každá má svůj příběh…
Co je spojuje?
Jejich proměnu velmi často z počátku odmítá jejich rodina. Ale hlavně – všechny ženy, které jsem mohla fotit, jsou se svými šedinami nakonec spokojené. Jsou moc rády, že je mají, že to vydržely. A jsou opravdu nádherné!
Kde jste stříbrovlasé modelky hledala?
V již zmíněné facebookové skupině. Oslovila jsem například její zakladatelku Pavlu Doupalovou – kudrnatou šedovlásku, která se mi moc líbila – zda se mnou do projektu půjde. A ona šla! Souhlasila i výživová poradkyně Bára Wolfová Balcarová, která pomáhá také ženám v menopauze. Nejen s líčením žen mi pomohla zkušená stylist ka Helena Turková, kterou mi doporučila celostní vizážistka Světlana Čiberová. Právě ta říká, že dlouhá cesta odrůstání je nesmírně důležitá pro to, aby ženy své šediny přijaly.
Pro někoho tak trochu očistec?
Přesně! Doba, kdy si to musí žena v hlavě přeskládat, aby svou přirozenou barvu vlasů přijala s láskou a hrdostí. A když ji nezačne mít ráda, tak se jednoduše znovu obarví.
Však mnoho žen má rádo svou barvu vlasů, byť není jejich přirozená. A jsou spokojené.
Souhlasím. Ani já své šediny neberu jako dogma. Když mě přestanou bavit, můžu je obarvit. Ale teď už vím, že jsem s nimi smířená. Už nebudu zažívat strach z toho být šedivá. A můžu se svobodně rozhodnout. Právě svoboda mi v letitém barvení chyběla. Když jsem s tím najednou přestala být spokojená, připadala jsem si zahnaná do kouta. Dřív jsem viděla paní s odrosty a říkala jsem si: „To je hrozné, proč si to neobarví?“ Teď si pomyslím: „Konečně odrůstá, anebo si to jen nestihla obarvit?“
Remi Doe (37)
Remi Doe (37)
Fotografka na volné noze, fotí přes deset let.Loni začala fotit stříbrovlasé ženy v projektu SAMA SEBOU.Vystudovala geovědní a montánní turismus na VŠB-TUO.Je vdaná, má dvě děti (6 a 4), s rodinou žije u Prahy.
ZDROJ: časopis Vlasta
