Renatino první manželství bylo předem odsouzené k neúspěchu. „Vdávala jsem se mladá a bezhlavě zamilovaná. Brzo jsem ale zjistila, že nám to spolu absolutně nefunguje. Jediné, co se nám během našeho osmiletého manželství povedlo, jsou naše dvě děti.“  Renata se dlouho snažila manželství nějak zachránit a zlepšit, nakonec to ale vzdala. Po rozvodu byla docela dlouhou dobu sama, navázala sice pár kratších známostí, vždycky se ale objevily problémy a neshody, a tak vztah ukončila. „Osm let jsem byla s někým, s kým jsem být neměla. Asi mě to hodně ovlivnilo, prostě jsem nechtěla zase ztratit další čas.“

Čtěte také

Všechny tři děti už odešly a já zůstala sama

Čtěte také

Mirka (49): Dům je prázdný, manžel pořád v práci a děti už mě nepotřebují

Druhá šance na lásku

Před třemi lety ale poznala někoho, díky komu zase začala věřit na lásku. „Libor je prostě úžasný, od začátku jsem měla pocit, že je to prostě ono. Bylo mi jedno, že je mi přes čtyřicet – byla jsem zamilovaná jako puberťačka. Když se mě loni zeptal, jestli si ho vezmu, bez jakýchkoli pochybností jsem odpověděla, že ANO!“ vypráví Renata s úsměvem.

„Děti s Liborem vycházejí skvěle a myslím, že byly hlavně rády, že jsem zase šťastná. Já mám Liborova syna taky ráda a věřím, že i on mě… Určitě teda nejsem žádná zlá macecha,“ dodává. Nový vztah měl tedy všechny předpoklady pro úspěch. Tak co se pokazilo?

Čtěte také

Přiznat, že jste se podívala do mobilu?

Čtěte také

Sylva (55): Vlezla jsem muži do mobilu, je mi nevěrný. Psycholog radí, co teď

Problémy v ráji

„Poslední dobou se hodně hádáme, připadá mi, že se už Libor tolik nesnaží. Občas se mi zdá, že jsem znova v prvním manželství. Přijdu domů z práce a každý den je úplně stejný, žádné překvapení, žádná akce… Je špatné chtít něco víc?“

Renata přiznává, že ji nejvíc děsí, že jí současné manželství začíná připomínat to první. Pasivita jejího prvního manžela Petra byla jedním z hlavních důvodů rozvodu, teď Renatu nahlodávají podobné myšlenky. „Moje dcera Martina mi říká, že jsem zbabělec a že z každého vztahu utíkám, jen co se objeví nějaké problémy. Možná má pravdu, já nevím. Asi prostě nevidím jiné řešení. Nechci udělat stejnou chybu jako tenkrát a čekat, že se věci časem zlepší.“

Jak se opravuje krize?

„Libora miluju, na tom se nic nemění. Je tady ale čím dál víc věcí, které mi vadí. Taky se občas hádáme kvůli naprostým kravinám. Jak mám poznat, že je to jenom krize a že to přejde a že se to nebude časem ještě více zhoršovat? Co když je to prostě zase signál k tomu, že tohle fungovat nebude?

Nejsem tak šťastná jako na začátku a Libor si toho taky všimnul. Jsem docela odtažitá, asi už si prostě zase nějak podvědomě připravuju půdu pro případný konec. Já sice nechci být ta, která tenhle vztah zničí, věřím, že kdybychom se oba začali trochu více snažit, mohlo by nám být zase hezky. Nemůžu se ale zbavit strachu, že tím vstoupím podruhé do stejné řeky… a zase budu zklamaná. Zatím tomu asi dám čas,“ říká Renata a nakonec přiznává, že neví, co jí vlastně děsí víc: „Jestli to, že to risknu, ono se to nepovede a já budu zase úplně v háji, zapšklá a sama. Nebo to, že bych to s Liborem ukončila a ztratila někoho úžasného.“

Čtěte také

Ani vyšetření nedokáží strach zahnat

Čtěte také

Šárka (54) má panický strach z rakoviny. Psycholog radí, jak s úzkostí pracovat

Pohled psychologa: Mgr. Tereza Hartmannová, Online psychologická poradna Mojra.cz

Renato, je přirozené, že jste po určité době vztahu pozornější k chybám partnera. Občas se hádáte a neprožíváte tak intenzivní pocity štěstí jako na začátku. Všechny partnerské vztahy se vyvíjejí a po období zamilovanosti, kdy se člověk může cítit jako v pubertě, jak píšete, přichází i další fáze s novými kvalitami. Jsou střízlivější, ale o to hlubší. Prožíváte společně běžné věci, starost o domácnost, ale sílí například důvěra a intimita.

Může se ale stát, že se ocitnete v určitém koloběhu, nemáte na sebe čas a vnímáte soužití spíše černě a pochybujete. K tomu mohou negativně přispívat i vaše zkušenosti z předchozího dlouholetého vztahu, které se vám připomínají a které nechcete opakovat. Ale i když máte tyto obavy, nyní jste v jiném vztahu, máte možnost situace řešit jinak a především otevřeně. Vnímám jako důležité, že Libora milujete a jste ochotná na vztahu pracovat.

Základem je o vašich pocitech komunikovat. Nejlépe v klidu, když situace není vyhrocená. Můžete se společně zamyslet nad tím, co se vám nelíbí, co vám vadí, čeho se bojíte a jak to zlepšit. Zkuste společně hledat zlatou střední cestu, aby vám oběma bylo příjemněji i v každodenním životě. Zároveň také nezapomínejte na čas jen pro vás dva. O každý vztah je nutné pečovat, někdy i cíleně. Můžete si připomenout chvíle nebo aktivity, které jste si společně užívali na začátku vztahu, a zařadit „rande“ do svého týdenního rozvrhu.

www.mojra.cz

 

Čtěte také

Líný? A není prostě nemocný?

Čtěte také

Z mého padesátiletého muže je lenoch, chce jen odpočívat. Co radí psycholog