Pocházela z malé moravské obce u Přerova z učitelské rodiny. Už od malička chodila do místního ochotnického souboru a zdálo se, že cesta na konzervatoř je jasná. Ona ale zamířila nejprve na chemickou průmyslovku a teprve po maturitě zkusila přijímačky na JAMU. A byla úspěšná. Jak píše Robert Rohál v knize Jiřina Švorcová a ti druzí, teprve na střední škole si naplno uvědomila, co chce v budoucnu dělat, a že práce laborantky v chemické laboratoři to nebude.

Oblíbenkyně slavných režisérů

Ještě během studií na JAMU se dostala k filmování a objevila se ve dvou televizních seriálech – Legenda o živých mrtvých (1971) a později v Ctnostné paní Lucie (1972), kde měla dokonce hlavní roli. Po ukončení JAMU v roce 1973 získala angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče a pokračovala i ve filmování. Točila s Otakarem Vávrou či Jiřím Sequensem a patřila k jejich oblíbenkyním. O šest let později se přestěhovala do Prahy a stala se členkou hereckého souboru Filmového studia Barrandov.

Ve filmu se poprvé objevila v roce 1973 v historickém snímku Dny zrady, který režíroval Otakar Vávra. V tomtéž roce dostala hlavní roli v Sequensově Kronice žhavého léta. O rok později přišla další hlavní role v kriminálce Petra Schulhoffa Osud jménem Kamila. V obou filmech se kromě ní objevili i další vynikající umělci, včetně Martina Růžka, Jaroslavy Obermaierové a dalších.

Osudová role

A pak přišla její osudová role. Bylo jí čtyřiadvacet let, když dostala roli v seriálu Třicet případů majora Zemana. Role první manželky majora Zemana Lidušky naprosto změnil její život. Na natáčení vzpomínala moc ráda a v několika rozhovorech řekla, že nikdy nelitovala, že v něm hrála. „Dnes se směji tomu, když se seriálu podsouvají různé politické významy. Pokud vím, tak to tak nikdo nebral, seriál hýbal filmovým světem, na Barrandově se staly skvělé ateliéry. Kromě toho všichni, kdo v Zemanovi hráli, patřili mezi špičkové herce. Také nemůžu na nikoho ukázat, že by byl angažování pouze díky své stranické příslušnosti,“ řekla v jednom rozhovoru.

V sedmdesátých letech hodně točila, hrála ve Vávrově snímku Sokolovo a Osvobození Prahy, později se objevila v Paragrafu režiséra Zdeňka Sirového. Další významnější roli získala v roce 1980 v komedii Hynka Bočana Půl domu bez ženicha, i když mnozí si po tolika letech vybaví spíše jejího hereckého kolegu Menšíka. „Osmdesátky“ byly ve znamení dalšího normalizačního seriálu, Okres na severu, kde hrála sekretářku komunistického tajemníka.

Zapomenutá hvězda

Nebyla pouze herečkou normalizačních seriálů, hrála i ve filmových perlách, které stojí za to vidět i dnes. V roce 1981 se objevila v Hadím jedu, který natočil František Vláčil. Nebyla to sice hlavní role, ale i v té vedlejší excelovala. Perfektní herecké výkony ovšem v tomto snímku odvedli všichni herci. V roce 1982 hrála v oblíbeném seriálu Dynastie Nováků a o rok později v seriálu My všichni školou povinní.

Jejím manželem byl režisér Pavel Palouš, který působil v divadle Petra Bezruče v Ostravě, měli spolu dva syny. Prvního syna čekala v době natáčení seriálu Třicet případů majora Zemana. Bohužel na konci 80. let na ni filmaři začali zapomínat. Naposledy se objevila před kamerou v roce 1987 ve filmu pro děti Správná trefa.

Smrt dodnes záhadou

Po roce 1989 na ni zapomněli úplně, objevila se občas v televizním filmu, ale většinou už jen jezdila se zájezdovým divadlem, účinkovala v estrádách a dabovala. Nový dech už nechytila a nezájem filmařů nesla těžce, a k tomu všemu se rozpadlo její manželství.

Pár dnů po svých padesátinách tragicky zemřela. V bytě jí našli její synové a pitva prokázala, že za smrt mohla vražedná kombinace alkoholu a antidepresiv. Přesto spousta jejích přátel odmítá, že by to byla sebevražda, a přiklánějí se k nešťastné náhodě. Bohužel, pravdu už se dnes nedozvíme. Zemřela 12. června 2000.

ZDROJ: Robert Rohál, Jiřina Švorcová a ti druzí, nakladatelství XYZ, 2011