Bylo vám mládí dáno do vínku, anebo se sám snažíte je u sebe přidržet?

Samozřejmě, mám na tom také zásluhu. Snažím se neholdovat příliš dobrému jídlu a sportuji. Pravidelně běhám a cvičím. Provozuji takovou domácí gymnastiku, což je sada cviků, které mohu dělat kdekoliv. A cvičení je pro mě drogou, kdybych některý den vynechal, necítil bych se ve své kůži. Teď ještě jezdím na kole, které jsem dostal od manželky k narozeninám.

Chybí vám něco ke štěstí?

Jsem nenáročný člověk. Ale především jsem „komediant“, který á rád svou práci. Takže mi scházejí stále nové a nové role. V osobním životě nepostrádám nic.

Kdybyste měl možnost vyškrtnout něco ze života, co by to bylo?

Vyškrtl bych zlobu, závist, škodolibost… Udivuje mě, že jsou lidé, kteří kradou a zabíjejí. Sám něco podobného v rejstříku svých vlastností nemám, a tak nechápu, že může někdo způsobit konflikt, nebo dokonce válku. Nechápu, kde se rodí organizované zlo. Psychologové sice tvrdí, že každý z nás má v sobě i zárodky negativních vlastností, jde jen o to, v jakém prostředí se zformujeme jako osobnosti. Přesto nemohu pochopit, že právě násilnictví může u někoho zvítězit.

Čtěte také

Waldemar Matuška a Olga Blechová

Čtěte také

Retro z Vlasty. Waldemar Matuška: Nejvděčnější jsou zlomyslnosti na jevišti

Zůstaňme ještě v nereálnu. Kdybyste mohl některý z životních úseků vrátit, který by to byl?

Zřejmě žádný. Samozřejmě, byly v mém životě okamžiky, kdy jsem si říkal – tak, teď je to ono! Ale nikdy jsem si nepřál, aby se zastavil čas. I dnes se mi zdá, že prožívám dobré období života. Konečně jsem se dopracoval k vlastnímu bytu, kde mám zahrádku, kde je krásné okolí a kde jsme spokojeni. Manželka, dcera, zeť, vnučka Zuzanka a já.

Jste zpěvák i herec, není vám cizí snad žádný hudební žánr. A přesto, dáváte něčemu přednost?

Všemu dohromady. Proto mám rád muzikály, kde si zahraji i zazpívám. Když dlouho jenom zpívám, stýská se mi po divadle a naopak. Proto i moje estrádní vystoupení jsou dramatirgicky uzavřenými útvary, v nichž se hudba střídá s mluveným slovem.

Snad to zavinila televizní Vlachovka, ale faktem je, že lidé si k vám utvořili takový domácký vztah. Dělá vám to dobře?

Tvrdím, že hudba je jen jedna, důležité je, aby byla dobrá. Na Vlachovce zpíváme písničky z oblasti lidové až folklórní. Ty působí na lidi milým, domáckým způsobem. Protože je většinou znají, mohou si je sami zazpívat. A to je příčinou, že si vytvořili i ke mně trochu rodinný vztah. Setkávám se s tím často. Lidé ke mně přicházejí, tykají mi a na leccos se vyptávají. Dříve jsem si bičoval paměť, odkud se jenom známe. Ale pak vyšlo najevo, že osobně se neznáme vůbec, že nás vlastně sblížily písničky. A přes ně se na mě usmívají hlavně malé děti, které právě na tuto hudbu velice reagují.

Čtěte také

Helna Vondráčková oslavila 75 let

Čtěte také

Retro z Vlasty: Helena Vondráčková v roce 1981: Domov je pro mne jistotou

A teď trochu delikátní otázka – jaký máte vtah k ženám?

Jsem ženatý člověk. Základ tohoto slova tvoří slovo žena, takže vtah k ženám mám. A nejužší dokonce ke třem. K manželce, dceři, vnučce. Kromě toho mám tchyni, sestry, kolegyně v divadle… Myslím, že s nimi vycházím dobře. Já jsem vůbec pro dobré vztahy, doma i v práci. Není žádné umění rozvádět se a rozcházet. To dokáže každý, ale vytvořit i trvalý vztah, to má hodnotu. A co mi u žen imponuje? Jsem přesvědčen, že ženinou podstatou je lidskost, humánnost a vůbec ty lepší stránky života. Snad je to dáno tím, že žena sama je dárkyní života, proto ji zajímají skutečné životní hodnoty, válka a násilí jsou jí cizí. Pochopitelně, existují výjimky, ale ty nemohou zastínit fakt, že právě ženy přinášejí do života krásu.

Myslíte si, že s dnešní mládeží to jde „z kopce“ a že je proto nutné obávat se o budoucnost?

Byly doby, kdy jsem skutečně měl o mládež obavy. Byl jsem v této otázce dost skeptický. Setkával jsem se totiž s částí mládeže, jejíž slovník byl dost hrubý, právě tak její chování. Ale bylo to tím, že jsem neviděl ostatní mladé lidi. Že jsem si neuvědomil, že za obhroublým chováním se může skrývat stud a citlivá povaha. Prostřednictvím dcery a zetě se stýkám dost často s mladými lidmi a vím, že o budoucnost není třeba se bát. Strach o mládež měly všechny generace, není to nic nového. Touha po protestu, neuznávání autorit – to všechno bylo vlastní mládeži žijící staletí před námi. Ale to všechno k mladým patří a dělá to mládí mládím.

Zdroj: časopis Vlasta, rozhovor dělala v roce 1982 Marie Formáčková

Čtěte také

Eliška Balzerová slaví třiasedmdesát

Čtěte také

Eliška Balzerová slaví narozeniny! Jaká byla jako mladá holka?