Janku, ze starých rozhovorů jsme vyčetla, že se skupinou Žentour hraješ už skoro 10 let.
To ses dopídila správně.
Téměř vždycky se tě novináři ptali, co znamená slovo žentour, ale nikdo z nich se nezeptal, proč se podepisuješ Janek. Má to nějaký skrytý význam? Třeba u nás v rodině – Ty Janku! – znamená, že jsem něco vyvedla…
Jo takhle. Já to používám, co jsem začal se Žentourem. Asi abych se odlišil od těch ostatních Janů, kterých je hrozně moc, a hlavně od Honzy Černýho v kapele. Možná je to vyjádření určitýho duševního stavu…
Aha. Ale teď pojďme do přítomnosti. V době, kdy by měl spatřit světlo světa tento rozhovor, ti vyjde u Popron Music první sólová deska. Jak to jde dohromady s proslulým kolektivem vaší kapely?
Už na poslední desce Žentour 005 je vidět, že autorsky ji dělal jen Honza Černý a já, v podstatě jsme taky jediný, kdo zbyli z původní sestavy, takže kolektivismus i Žentour pro mě dneska znamená spojení s Honzou.
Na poslední desce Žentouru je v jedné písni slyšet taky Věra Špinarová. Jak se vám to povedlo?
Věru jsme našli v Žilině v hotelu Slovakia, kde jsme nocovali, ona tam vystupovala v baru a zpívala tak strašně dobře, že jsme z toho byli úplně vedle. Samozřejmě věděla, že tam budeme spát a asi se bála, že si z ní budeme dělat srandu, ale my jsme za ní šli naopak spíš se strachem, že nás odmítne, a nabídli jsme jí, že ji použijeme do písničky Tina, protože Věra má na naše zeměpisný šířky nezvykle černošskej hlas. Vzala to, a písnička dopadla líp, než jsem očekával, takže je spokojenost na obou stranách.
Nekouká z toho nějaká další spolupráce?
Nedovedu si představit, jaká. Já jsem teď na svý desce vytěsnil ženský úplně. Teda vetřely se mi tam, pravda (směje se), ale jen v jedný písničce – Bylo jich víc – part 2, a tam zpívá vysloveně každej, kdo šel v Bratislavě okolo, třeba Lojzo.
Ta deska je natočená v Opusu? To byl taky tvůj sen, ne?
Byl. Najednou jsem měl možnost udělat desku úplně podle svého, a tak jsem se pokusil natočit ji tak, jako by mi bylo 17, tak, jak se dřív dělávala muzika, která mě nejvíc ovlivnila. Hudbu i texty jsem napsal sám, producenta desky dělal Julo Kinček. Producent, to je chlap, se kterým se hádáš o každý jednotlivý písničce – jaký nástroje a kdy tam maj nastoupit, jak vylepšit refrén a tak. A ve studiu potom vymáčknout ze všech maximum – to u nás umí Julo nejlíp. Základy jsme nahráli ve studiu Vašo Patejdla v Bratislavě, v Opusu se to smíchalo. Je to princip, jak se tehdy nahrávaly desky – basa, klávesy, bicí, všechno najednou. On posluchač stejně nepozná, jakým způsobem se to točí, ale povede se tam dostat atmosféru. Takže proti Žentouru je tahle deska absolutně živá, bez počítače.
Jak moc se snažíš publiku zalíbit, jak moc už jsi začal v průběhu těch deseti let dělat kompromisy?
To nejsou kompromisy! Princip je v tom, že jsou písničky, při nichž na koncertě lidi zatleskaj a nic, a jsou písničky, při nichž si stoupnou na židle a zpívaj tak nahlas, že přeřvou kapelu. Tohle podvědomě člověka samozřejmě ovlivňuje, protože chce, aby stáli na židlích celej koncert. Ale to je přirozený, není to kompromis ani snaha o podbízení.
Nakolik hraje na koncertě roli herecké umění a zvládnutí psychologie davu?
Moc, a mě to zaplaťbánbu jde. To je moje základní parketa a v podstatě všechno, co v muzice dělám, dělám pro ten moment, kdy na koncertě vezmu kytaru a vylezu před lidi. To se nedá ničím nahradit.
Nemysli si, že jsem puritán, ale nemáš pocit, že tvoje texty jsou až příliš otevřené, že je v nich – aspoň vzhledem k věku tvého publika – někdy trochu moc sexu?
Já bych to „svoje“ publikum nepodceňoval! Píšu o tom, co lidem dělá i nedělá radost, a v tom se láska drží už staletí na předním místě. A k lásce ten sex patří, pokud je všechno v pořádku. Samozřejmě existuje i láska k vlasti, láska k práci, k pracovnímu kolektivu atd., ale tyhle lásky mě jako námět na písničku moc neoslovujou.
Skoro všechny poslední rozhovory s tebou se jmenovaly NO PROBLEM. Souvisí to nějak i s tvou životní filozofií?
Ne že souvisí, to je moje životní filozofie! Spočívá v tom, že pokud přijdou problémy, který nemůžu ovlivnit, nemá cenu se s nima užírat, a pokud přijdou problémy, který můžu ovlivnit, tak zase nemá cenu se s nima užírat, ale je potřeba je řešit. Doporučuju to každýmu!
Pořád se chlubíváš tím, žes začal zpívat jenom proto, abys udělal dojem na holky, nebo si myslíš, že už tě berou jako osobnost a že už to nemáš zapotřebí, dělat na ně dojem?
Ale jo, ono to s tou kytarou docela funguje, ale brzo člověk přijde na to, že je asi deset daleko schůdnějších cest, jak holky balit, jenže to už je většinou pozdě…
Zdroj: www.vlasta.cz časopis Vlasta 1992
