Tornádo si mě stejně našlo. O pár měsíců později mě oslovila rodinná nadace Karla Komárka, abych téma zpracovala. Natáčet dokumentární film o jakékoliv katastrofě, ve které přišli lidé o život, je vždycky rozporuplné. Na jednu stranu jsou příběhy silné samy o sobě (jelikož o co víc by člověk kdy mohl přijít), na stranu druhou se musíte vyrovnávat s bolestí zúčastněných. V mém filmu to platilo dvojnásob, protože ona katastrofa přišla nečekaně. Nikdo netušil, že se něco podobného může stát. Nejsme přece v Americe. Když jsem přemýšlela, jak film natočit, aby divákovi přinesl to nejzásadnější, rozhodla jsem se, že vytvořím jakousi kolektivní paměť. Mozaiku příběhů mnoha lidí, kteří prožili stejnou katastrofu. Před kamerou se tak mění obličeje přeživších a dohromady tvoří jeden velký příběh. Od zdánlivě nevýznamných okamžiků toho dne, kdy ještě nikdo netušil, co ho čeká, až po tu hrůzu, kdy vyjdete ven a zjišťujete, že nemáte střechu nad hlavou. Divák se tak může na černém pozadí soustředit jen na nuance obličeje, pocity, jemné záchvěvy a slzy vyprávějících. Obličeje, které prožívají. Ony příběhy pro mě jako režisérku byly fascinující. Často jsem se do nich vžila a poslouchala se zatajeným dechem. Ale stejně dojemné pro mě byly i okamžiky, kdy se přeživší rozpovídali o neuvěřitelné vlně solidarity, která po tornádu přišla. Kolik tisíc lidí v ten okamžik odložilo svoje životy a rozjeli se pomáhat potřebným. Kolik lidí se v ten samý okamžik rozhodlo poslat peníze, aby se podělili a pomohli alespoň tímto způsobem. Na všem zlém je i něco dobrého. Pro přeživší to pak ve finále byly ty nejpodstatnější okamžiky a díky nim byli schopni se s onou tragédií podstatně lépe vyrovnat. Film Tornádo – rok poté je tak nejenom zprávou o tornádu, ale i o tom, jak si v České republice umíme pomoci. Jak říká jeden z vystupujících „byl jsem už tak trochu vůči této společnosti skeptický, ale vidím, že ještě nejsme úplně na huntě. Že je pořád ještě spousta dobrých lidí.“ A kdyby tohle měla být jediná zpráva, kterou dokument přinese, tak jsem jako režisérka naprosto spokojená.

JANA POČTOVÁ

Režisérka, dokumentaristka, s ČT spolupracovala na dokumentárních cyklech i hraných seriálech. Natočila např. celovečerní dokument Generace singles a K2 Vlastní cestou o horolezeckém výstupu Kláry Kolouchové. Nejnovější dokumentární film Tornádo – rok poté, bude mít premiéru 23. června na ČT 2 od 20 hodin.

ZDROJ: Vlasta.cz