Když jsem byla malá holka, měli jsme s rodiči takový večerní rituál. Nejdřív přišla mamka a naklepala mi peřinu, aby se mi „líp spalo“, a pak přišel táta, aby mi vyprávěl svou vymyšlenou pohádku o psovi, který se jmenoval Filipes. Byl to takový šedý vypelichaný jezevčík a vypadal úplně stejně jako ten plyšový, kterého jsem dostala před lety pod stromeček. To se to potom usínalo! Samozřejmě to nebyly jediné rituály, nepočítám Vánoce, pravidelné barvení velikonočních vajec, pletení pomlázky, oslavy narozenin s tradičním máminým čokoládovým dortem. Kdyby nebyl právě ten, to by se asi zbořil svět. Nebo svačiny, které mi každé ráno připravoval táta do školy! A bylo jich samozřejmě mnohem víc. Rituály udržujeme i v mojí rodině s našimi dětmi a jsem ráda, že na některých trvají děti i teď, když jim je přes dvacet. Proč jsou vlastně tak nesmírně důležité?

Rutina versus rituály

Existuje spousta výzkumů o důležitosti rutiny a ustálených zvyků zejména v rodinách s dětmi. Podle Americké pediatrické společnosti jsou mocnými organizátory rodinného života a nabízejí stabilitu v době stresu a změn. Smysluplné tradice jsou základní silou rodiny, která má pozitivní vliv na budoucí vývoj dětí. Rutina a rituály se často překrývají, ale nejsou totéž. Aby například děti věděly, co je správné a nutné, potřebují rutinu, tedy vytvoření spolehlivé struktury. Rituál je opakovaná akce, která je obvykle emotivní, dává smysl a význam. Mnozí odborníci právě rituály nazývají lepidlem, které drží rodiny a lidi pohromadě. Můžeme je upravovat, měnit, podle toho, jak děti rostou a jak se mění jejich potřeby nebo jak se měníme my. Rituály neopouštíme ani ve chvíli, kdy neplyne život ideálně. Prostě se „hraje“ dál. A díky své jednoduchosti a flexibilitě taky pravděpodobně vydrží. „Rituály jsou pro lidský život velmi zásadní a věděli to už naši předkové. Dodnes si jejich sílu uvědomují přírodní národy a pečlivě si je střeží a dodržují. Jsou totiž víc spjaté s přírodou, v níž mohou pozorovat cykly a také je pak uctívat. V dnešní moderní době vědí o důležitosti rituálů například v Dánsku. Jejich umění spokojeného života hygge podtrhuje význam každodenních malých zvyků, jako je večeře s rodinou či čtení pohádek na dobrou noc, zcela zásadně. Najít i malou příležitost k oslavě, a i z té si udělat hřejivý rituál, je důležité a vede ke spokojenosti,“ říká psycholožka a koučka Jitka Nesnídalová.

Větší pohoda, méně konfliktů

Psycholožka Barbara Fiese ze Syracuse University zkoumala se svým týmem desítky studií týkajících se rituálů za posledních padesát let. Závěry zveřejnil časopis Family Psychology a dokazují, že rodinné rituály jsou stále živé a že jsou spojeny s manželskou spokojeností, dobrým zdravím dětí, dobrými studijními výsledky a pevnějšími rodinnými vztahy. „Vyjadřují, kým jsme jako skupina, a zajišťují kontinuitu ve smyslu napříč generacemi. Často taky dochází k emocionálnímu otisku, kdy si po skončení rituálu může jedinec přehrát v paměti znova to, co mu bylo příjemné, a získat z toho další pozitivní zkušenost,“ říká psycholožka.

A jaké rituály ve studii vedly? Nejčastější byly společné večeře s rodinou, dále zvyky spojené s domácími pracemi a každodenními činnostmi, jako je telefonování s rodiči či dětmi v konkrétní hodinu či návštěva příbuzných. Samozřejmě úplně nejčastějšími rodinnými rituály pak byly narozeniny, Vánoce, rodinné sešlosti, Velikonoce, pohřby a nedělní aktivity včetně nedělního oběda a večeře. Rituály spojené s jídlem mohou podle psycholožky vést k lepšímu vzájemnému poznání. Že na to dnes není čas? „Víme, že dnešní rodiny jsou zaneprázdněné, ale taky víme, že většina jídel trvá jen asi dvacet minut,“ říká Barbara Fiese. Tři nebo čtyři sdílené obědy či večere týdně dají dohromady jednu hodinu, což je podstatně méně než týdenní sledování televize nebo práce na počítači. Rituály mohou sehrát i velmi důležitou roli v případě, že v rodině dojde k rozvodu. „Rodiny, které rituály dodržují, mají nižší úroveň konfliktů a přispívají k větší pohodě,“ dodává odbornice. Spousta těchto rituálů ale skutečně v dnešní přetechnizované době mizí. „Záleží samozřejmě na každém člověku, jaké rituály shledá ve svém životě za potřebné a přínosné. Některé si udržujeme stále, jako například pohřby, na druhou stranu mizí ty malé, drobné, každodenní, ukotvující. Mezi ně můžeme zařadit třeba každodenní ustýlání postele nebo srovnávání si bot, když přijdeme domů z práce. V rámci vztahů můžeme najít celou škálu činností, které přispívají k utužení vztahů. Například dát si každý čtvrtek večer společně skleničku šampaňského. Dodržovat oslavy výročí svatby, seznámení a podobně. Je skutečně jen a jen na každém jedinci, zda se více soustředí na konzum, nebo spíše na atmosféru, zážitek,“ říká psycholožka Jitka Nesnídalová.

Večeříte společně?

Studie provedená na Kolumbijské univerzitě zjistila, že až 71 procent teenagerů uvedlo, že za nejlepší součást rodinných večeří považuje rozhovor. Jiný průzkum zjistil, že rodinné večeře vedou k většímu štěstí a že děti, které pravidelně stolují se svými rodiči, mají větší pravděpodobnost, že budou emocionálně silné a budou mít lepší duševní zdraví. Podle psycholožky Barbary Fiese mají děti, v jejichž rodinách se rituály nedodržují, větší problémy s chováním a taky se školními výsledky. A tento účinek není omezen jen na děti. I matky, které často jedly se svými rodinami, byly shledány šťastnějšími a méně stresovanými ve srovnání s matkami, které to nedělaly. Máte-li navíc náročnou práci, paradoxně platí, že když si dokážete najít chvilku na společnou večeři s rodinou, ve skutečnosti budete méně ve stresu a dojde ke snížení napětí. Společné stolování může taky zabránit vážným psychosociálním problémům. Podle studie kanadských vědců z roku 2015 mohou časté rodinné večeře předcházet i problémům s poruchami příjmu potravy, užíváním návykových látek, násilnému chování, depresím a sebevražedným myšlenkám u dospívajících. No a ve finále samozřejmě jídelní rituál poskytuje příležitost setkat se, posilovat a budovat komunikaci. Podle statistiky ale téměř polovina rodičů uvádí, že sdílejí s rodinou méně společných jídel než v době, kdy vyrůstali oni. Přitom čtyři z pěti rodičů jsou rádi, když jejich rodina společně večeří, a přáli by si, aby to bylo častěji. Co jim brání? Podle průzkumu to jsou především moderní technologie, které je ruší.

Partnerské rituály

Je pravděpodobné, že vy a váš partner máte spoustu rituálů, jen to prostě nevíte. Jsou to pravidelné připomínky spojení, které sdílíte se svým manželem či partnerem. A když je opravdu dodržujete, upevňují váš vzájemný pocit bezpečí. Psycholožka Jitka Nesnídalová říká, že takovým rituálem vyjadřujeme také úctu a poděkování. Přinášejí prostor k dobití baterek, radost a prožitek přítomnosti. Partnerské rituály mohou být docela jednoduché, nebo naopak komplikované, můžou se lišit a měnit. A hlavně jsou to všímavé činy, díky nimž nezačne manželství či partnerský vztah uhnívat. Nesmíte na ně zapomínat, i když máte děti. „V den našeho výročí svatby jezdíme někam, kde jsme ještě nebyli. Je to super a vždy si to moc užijeme. Potom jezdíme pravidelně na místo, kde jsme si podruhé dali manželský slib. A taky si pravidelně v neděli ráno dáváme společnou kávu nebo čaj a chvíli si povídáme jen my dva,“ říká padesátiletá Lída.

Podle odborníků bychom neměli zapomínat na to, že jsme ještě „před dětmi“ měli něco, co jsme dělali rádi. Psycholožka Amy Griswold říká: „Každý pár je jiný. Nechci říkat, co je pro ten váš správné, když mluvíme o rituálech. Ale je důležité je mít. Rituál je ve skutečnosti velmi dostupný. Vše, co potřebujete, jste vy sami a vaše ochota vytvořit něco, na čem vám oběma záleží.“ A velmi často může nově vytvořený rituál pomoci znova restartovat vztah, který odumírá. A co radí odborník na vztahy Kory Floyd z University of Arizona? Vytvořte si polibkový rituál. Každý den aspoň šestisekundový polibek, který zvýší emocionální a fyzickou blízkost. Psychoterapeutka Terry Gaspard říká: „Nikdy nepodceňujte sílu rituálů, které sdílíte se svým partnerem. Společné zábavné věci, jako je jízda na kole, zpívání ve sprše, můžou přinést radost a smích. Vyprávění vtipů, sledování zábavných filmů nebo cokoli jiného, co vám přinese potěšení, může vzbudit vášeň a udržet vás pohromadě.“

Příklady rodinných zvyků

  • Společné vyjížďky na kole
  • Rodinné pravidelné výlety
  • Sportovní aktivity
  • Procházky v přírodě
  • Návštěvy rodiny a přátel v určité dny v roce (měsíci, týdnu)
  • Hraní stolních her
  • Společné vaření jídel
  • Rodinné dovolené na stejném místě

Pomocník v době krize a posilovač vztahů

Jitka Nesnídalová, psycholožka a koučka, www.jnesnidalova.cz

Rituály dodávají stabilitu, integritu a dávají životu smysl. Díky nim máme pocit, že víme, kam patříme, že víme, co v dané situaci nejlépe udělat. Krize s sebou přinášejí změny, rozkolísání a rituály nám velmi přirozeně nabízejí pevnou skálu, o kterou se lze opřít a získat pocit bezpečí. Pomohou nám více se adaptovat na změny, protože jsou jako pevné ostrůvky, když se kolem něco rozpadá. Každý si rituály prožívá podle svého naladění. Pokud někdo nevnímá, že jsou důležité, pak na to má samozřejmě plné právo. Ale vždy stojí za zamyšlení, co vlastně rituály jsou, proč jsou pro nás i dnes, nebo právě dnes, přínosné. Věřím, že nejdůležitější pro rodinnou harmonii je příjemná komunikace. Večeře v rodinném kruhu je jedním z těch důležitých rituálů a stojí za tento rituál stále bojovat a snažit se být spolu.

To máš od vašich

Mnoho rodinných tradic a rituálů se předává z jedné generace na druhou. To se často děje podvědomě, aniž by se o tom diskutovalo nebo se to předem dohodlo. Prostě se některé zvyky automaticky přenášejí (dobré i špatné) z našeho rodinného prostředí a opakujeme je i v našich nových rodinách. Další se v průběhu času přirozeně rozvíjejí na základě našeho každodenního života, našich zájmů a okolností. A opět se to často děje podvědomě. To všechno má v průběhu času vliv na naši rodinnou kulturu.

Anketa: Jak je to u vás?

S mojí maminkou mám takový malý radostný rituál. Vždycky když k ní přijdu, dáme si štamprli becherovky a po obědě si vychutnáme kafe na zahradě. Neumím si představit, že by to bylo jinak.

Jana (48 let)

Před lety jsme měli menší krizi a od té doby dodržujeme několik drobností. Když přijdeme do práce, smskou si popřejeme hezký den, když jdeme na oběd, tak dobrou chuť. A když nejsme spolu, večer, zavoláme si a popřejeme dobrou noc.

Ivana (50 let)

Máme s manželem několik rituálů. Každého 29. v měsíci chodíme do naší oblíbené restaurace na pizzu. Tam jsme se totiž seznámili. A pak spolu chodíme v den výročí naší svatby na výšlap na nějakou horu, abychom si připomněli, že každý kopec, i když je náročný, se dá ve dvou zvládnout líp.

Mirka (37 let)

Miluji rodinné sešlosti na Moravě, bývá nás okolo padesáti. Jsou v červenci, kdy se dá venku grilovat, tancovat a užívat si léta.

Michal (43 let)

Můj manžel je z Latinské Ameriky. Tak si užíváme tu pestrost. Na Vánoce děláme nejen kapra, ale taky kubánské fazole s rýží. Nebo chodíme v únoru na jazzový koncert, protože v Havaně se v únoru koná jazzový festival.

Eva (53 let)

S manželem pravidelně každou neděli vaříme společně oběd. Je to velká legrace. Děti nám pomáhají a to je pak ještě větší legrace.

Radka (42 let)

ZDROJ: časopis Vlasta, www.familypsychology.com.au www.babyoffice.cz/jitka-nesnidalova/