Zdroj: Shutterstock
Rodiče dcer se rozvádějí častěji než rodiny se syny. Čím to je?
Teď abyste se nad otázkou „kluk, nebo holka“ nervovali ještě o něco víc. Nedávná studie totiž prokázala, že pohlaví prvorozeného dítěte ovlivňuje riziko rozvodu rodičů. Je zvykem říkat, že je vám jedno, co se narodí, hlavně aby to bylo zdravé – tak teď nám to vědci trochu zkomplikovali.
Dva ekonomové s českými předky, Jan Kabatek z University of Melbourne a David Ribar z George Washington University v Atlantě, se delší dobu zabývali otázkou, jak děti, konkrétně jejich pohlaví, mohou ovlivnit rozpad manželství svých rodičů. Proto uspořádali studii za účasti zhruba dvou milionů párů z USA a Nizozemí, která trvala zhruba deset let. Už její název Dcery a rozvody naznačuje, na co přišli.
Nejprve ta dobrá zpráva. Zvýšené riziko rozvodu zaznamenali vědci u zúčastněných párů až od chvíle, kdy bylo dceři více jak dvanáct let. Ale pak to začalo. Rodičů dcer mezi třinácti a osmnácti lety se rozvádí o pět procent víc než rodičů synů ve stejném věku. A konkrétně v patnácti letech věku dcery stoupne rozdíl na deset procent! Vždy se zkoumaly případy, kdy je dcera prvorozená. Pohlaví dalších dětí nehrálo roli.
Dcery mají horší vztahy s otci
Zajímavé je, že rozchody rodičů nemají nic co do činění konkrétně s pohlavím dítěte, ale spíš s jeho důsledky. Protože: „Kdyby otcové chtěli od rodiny odejít proto, že nemají syna, určitě by nečekali třináct let,“ říká doktor Kabatek. Průzkum spíš ukázal, že dospívající dcery mají mnohem horší vztahy s otci než s matkami, takže jim dávají zabrat. Matky se v tomto věku zase často dostávaly do stavu nespokojenosti se svým životem. A konečně – náctileté dcery způsobují více konfliktů mezi rodiči než synové. I to by mohlo přispívat k vyššímu procentu rozvodovosti.
Zajímavostí, která z průzkumu vyplynula, bylo, že otcové, kteří vyrůstali se sestrou nebo sestrami, nepatřili do té skupiny rozvádějících se. Možná by se z toho dalo vyvodit, že raný vliv žen v rodině je pro muže vždy prospěšný…
Spokojenější rodič?
Průzkum pánu Kabateka a Ribara vyvolal diskusi hned v několika vědních oborech, i mezi sociology a psychology. Inicioval i debatu na téma pozice pohlaví dítěte ve společnosti a na to, jestli jsou chlapci i nadále tolik preferovaní, že jejich rodiče jsou řekněme spokojenější nebo pyšnější. Jiná teorie předpokládá, že dospívající synové vykazují takovou příchylnost k otci, že tatínek překoná i klasickou krizi středního věku, aby se synovi mohl věnovat v původní rodině. Trochu divoké tvrzení, ale hodné prozkoumání.
A existuje dokonce i teorie o tom, že v rozhádaném manželství je mnohem pravděpodobnější, že žena porodí dceru. Pro tyto teorie nicméně neexistují žádné důkazy. To jen vědci hledají vysvětlení číselně nezpochybnitelného faktu, že v rodinách, kde je prvorozená dcera v pubertě, existuje o deset procent vyšší riziko rozvodu rodičů.
Konflikty s otci
Jeden související fakt ale potvrzený je. Ve velkém průzkumu vedeném v nizozemských domácnostech se zjišťovaly vztahy v rodinách a názory na manželství, genderové role a rodičovství. Rodiče náctiletých dcer měli mnohem rozdílnější názory na výchovu dětí a byli více nakloněni řešit konflikt rozvodem. A zároveň byli méně spokojení s kvalitou vztahů v rodině obecně. Náctileté dcery v těchto rodinách vyjádřily názor, že mají více konfliktů s otci než s matkami.
A tady je možná důvod, proč tatínci, kteří mají sestru nebo sestry, nespadají do rizikové skupiny. Soužitím s ženským prvkem se naučili komunikovat tak, aby jim jejich dcery rozuměly. Taky k nim zřejmě přistupují citlivěji a bez zbytečné zátěže některých genderových stereotypů.
