Zdroj: Shutterstock
GLOSA: Rozhodli jsme za vás, nemáte zač. Nechte si to dítě, i když ho nechcete
Máma dvou dětí. S manželem po pěti letech získali hypotéku. Konečně. Na splátky bude, na jídlo zbyde, snad. Hodí se, že nemusí platit za antikoncepci. Početí možné není, říkal doktor. A pak samoživitelka. Nedokončená základka, dcera, poškrábaný mobil a pár igelitek oblečení. Když před půl rokem zmizel otec malé, chlápek ze vsi jí nabídl pokoj. Nechce za něj ale peníze. A tak čas od času prostě zatne zuby a zavře oči... Platba probíhá bez ochrany. Další příběh je o životě holky přijaté na vysněnou vejšku. O prázdninách si v euforii začne s klukem. Je to celé rychlé a vzrušující. I to, že na jeho velikost kondomy prý nevyrábějí. Tři situace, které mohou propojit dvě čárky na těhotenském testu.
Co někteří považují za požehnání, může ale pro druhé znamenat fest problém. Jasně, šlo by tomu zabránit prevencí. Jenže ne vždy funguje. A život se beztak neděje ideálním způsobem, to lze za tisíce let, o kterých máme info, dobře odpozorovat. Nechtěné těhotenství i proto nelze řešit univerzálním: uvědom si, člověče s dělohou, svůj úděl a staň se pokorně tím, co s tebou příroda zamýšlela: matkou. Je spíš na čase přestat ženy stigmatizovat a dát jim v tomto nelehkém rozhodování, které stoprocentně ovlivní jejich život, a vůbec ne světovou porodnost, podporu a možnost volby.
Po tom, co v Polsku postavili potraty mimo zákon, se obdobným krokem k „rodinné politice“ vyjádřily i Spojené státy, které mimochodem neznají nic jako zdravotní pojištění pro všechny nebo mateřský a rodičovský příspěvek. A stejně: jakékoliv zákazy podobného stylu nebývají vytvářeny proto, aby přinesly lidem štěstí. Mají rozběsnit a rozdělit společnost, která se pak lépe manipuluje, víme, že jo? Nejde o snahu snížit počet potratů – jde o politické gesto, co se má tvářit moudře – jo a mimo jiné posouvá ženy z už tak nelehké situace do mega krize.
A ony? Ne, nezačnou skákat radostí, protože jim mocní umožnili neudělat chybu, budou dál hledat možnost, jak i přes ofiko zákaz samy rozhodnou, co bude. Ty bohatší odcestují do jedné ze zemí, kde lze diskrétně konat. Ty na středních školách začnou brát sebevraždu jako docela fajn nápad. Chudé pak budou mít děti, o které nestály, ty v lepším případě odloží – v horším vychovají ve zlosti a odmítání. Další pak podstoupí zákrok ve světě ilegality, kde se coby bonus fasuje zmrzačení i smrt. Hodně žen se pak vzdá studia i svých životních snů, a všichni tak nějak globálně budou zase o trochu víc pít, kouřit a brát drogy, protože to pomáhá zapomenout na mizérii všedních dní – nic moc… Ono se totiž pohodlně argumentuje od stolu hesly o morálce a odpovědnosti. Jenže pozor: ve stínu jejich lesku se skrývá realita bídy a utrpení obyčejných žen, co možná udělaly chybu – anebo zažily věci, na které by rády zapomněly (ať už znásilnění, nebo incest) – a není jim zákonně umožněno o svém dalším životě, i když bolestivě, rozhodnout.
JANKA RYŠÁNEK SCHMIEDTOVÁ
Jako divadelní autorka a režisérka pracovala na mnoha inscenacích u nás i na Slovensku. Umělecky vedla Divadlo Petra Bezruče. Žije šťastně v dvoukariérním manželství, má mopse jménem Kapitán Antonín Kuře. Ráda čte, cestuje a pak o svých zkušenostech píše. Více na: janka.rysanek.cz
ZDROJ: časopis Vlasta
