Tetička Milada byla starší, u stolu seděla způsobně, milovala mramorovou bábovku a s mojí mámou si pořád povídala o nějakých dietách. Měla jsem ji ráda, byla taková naducaná a hebká, vždycky mě objala, když přišla, a dalo se s ní povídat o panenkách a číst knížky. Teta Hanka byla úplně jiná, připadala mi jako princezna, ale taková vzdálená, na kterou se nesahá. Nosila krátké sukýnky a vysoké podpatky a měla dlouhatánské vlasy, jenže bez korunky. Ale taky byla moc milá, jen mě nikdy nenapadlo se k ní přitulit, nebyla ani trošku polštářková. Nejdřív jsem vůbec neřešila, že se Béda, jak mu naši říkali, objevuje na návštěvách střídavě s jednou a druhou. A pak, když jsem se ho ptala, proč nepřijde i teta Milada nebo naopak Hanka, odpovídal, že ta druhá má nějakou práci nebo je nemocná.

Čtěte také

Václav Neckář

Čtěte také

Václav Neckář: Mám 2000 strážných andělů

Když jsem pak byla o trochu starší, slyšela jsem někdy naše, jak se v kuchyni o něm baví: „Měl by to konečně vyřešit.“ Nebo: „To jsem zvědavá, která mu jednou zařídí funus.“ Ale ani tomu dítě nerozumí, a tak to trvalo nejmíň do mých deseti let, než jsem se vážně mámy zeptala, proč má strejda dvě tety, když jiní strejdové jenom jednu.

„Úplně nevím, jak bych ti to vysvětlila,“ pravila máma a bylo na ní vidět, že je v rozpacích. „Oni se tak prostě domluvili.“ A že prý je to sice zvláštní, ale strýc bydlí chvíli s jednou tetičkou a pak s druhou. Tehdy mi to jako vysvětlení stačilo, nechápala jsem žádné taje lidských milostných vztahů ani sexuality, a tak jsem si šla po svém a zase vítala stejně radostně obě tety. Byly hodné obě dvě a jak jsem stárla, začala jsem oceňovat víc tu princeznovskou, protože nosila šaty podle módy a dalo se s ní o tom povídat.

Takhle to šlo pár let bez mých dalších otázek. Ale jako puberťačka jsem jednou slyšela přes kuchyňské dveře: „Tak prý mu dala nůž na krk, že už toho má dost.“ Věděla jsem, že to neznamená, že chce někdo někoho přímo podříznout, ale spíš, že ho k něčemu tlačí. Ale kdo koho? „Má prý měsíc, aby se rozhodnul, jinak ho vyhodí. Tak mu ten harém nejspíš končí.“ Mazala jsem do pokoje, protože táta vycházel z kuchyně. Ale jak jen byla vhodná chvíle, šla jsem se zeptat mámy, co to je ten harém.

Čtěte také

Naučené vzorce chování, které nám ubližují

Čtěte také

Naučené vzorce chování, které nám ubližují. Terapeutka radí, jak se jich zbavit

„Tys poslouchala za dveřmi? No já se ti ani nedivím, že tomu nerozumíš, však to není normální. Prostě harém je místo, kde má nějaký chlap víc manželek, bývalo to někde v Arábii,“ pokusila se mi to vysvětlit, ale byla to ještě celkem prudérní doba, tak se nechtěla pouštět do podrobností. „Takže jako strýc Bedřich?“ ptala jsem se dál. „Přesně jako Béda. Jenže v orientu se ty manželky nejspíš nevztekají,“ dokončila, odmítla pokračovat ve vysvětlování a poslala mě vysypat smetí.

Vrtalo mi to hlavou, úplně malá jsem už nebyla, ale stejně jsem na nic nepřišla. Strýc se u nás pak pár týdnů neobjevil a nakonec dorazil s tetou Miladou. Už jsem byla od našich poučená, že se na princeznu Hanku nemám vyptávat. Neptala jsem se na nic, jen jsem si všimla, že se Milada zakusuje do své oblíbené bábovky ještě s větším gustem než dřív. Od té doby k nám chodili jen oni dva, ale trvalo ještě do mých šestnácti, než mi máma byla ochotná povědět celý ten příběh.

Čtěte také

Řídit se pouze srdcem není vždy rozumné

Čtěte také

Pohádkám nevěřte: Manžela mám ráda, ale ne tak, abych si kvůli němu ničila život

Strýc Béda se oženil v devatenácti. Vzal si Miladu, svoji lásku z brigády, a výborně jim to klapalo. Nejdřív bydleli v malém bytečku, kde se jim narodil i syn, pak sehnali větší a pořád bylo všechno značka ideál. Jenže jak Béda stárl, začal mít asi pocit, že o něco přichází, a tak si hledal pořád nějaké známosti. Milada o něj ale stála tak hodně, že ty jeho noční toulky přecházela mlčením, byla asi přese všechno šťastná, že má dítě a rodinu, a Béda ji snad nikdy neopustí, že mu jde jenom o taková krátká dobrodružství. Koneckonců pokaždé se vrátil a nikdy rodinu nezanedbával. „Asi si říkala, že ho to jednou musí přejít, jak bude stárnout,“ vysvětlovala mi máma, protože už jsem chápala, o co mužům s ženami jde. Takhle se to táhlo dál a dál, vždycky jednou začas strejda okouzlil nějakou novou přítelkyni, což mu šlo docela dobře, protože byl přirozeně šaramantní. Na socialistické Československo až výjimečně. Milada se úplně uklidnila a brala to, jako kdyby její muž měl nějaký obvyklý koníček, třeba že by rád jezdil na ryby nebo motocyklové závody. Jak to bral bratránek, to nevím, nikdy jsem se ho neptala.

Čtěte také

Po smrti manžela jsem se už nevdala

Čtěte také

Když se mi zabil manžel, zamilovala jsem se znovu. Nemohla jsem to ale přiznat

Jenže pak strýc potkal Hanku. Nevím, jak některé jiné jeho známosti, třeba vůbec netoužily po stálém vztahu, jen po milostném dobrodružství, ale Hanka se do něj zamilovala. A on do ní, což bylo ještě horší. Najednou nevěděl, co si má počít, byla to pro něj úplně nová zkušenost.

„Co já vím, tak se chtěl rozvádět, blbnul, jako kdyby byl nějaký studentík, co má první holku,“ popisovala mi máma, když jsme o tom konečně vedly upřímný rozhovor. „Milada mi tady plakávala, že by mu všechno prominula, že ví, že je pitomá, ale jiného nechce. Já jí říkala, ať ho nechá být, i když je to můj vlastní bratr, když je to takový pitomec, ale nechtěla,“ vzpomínala. Strýc se prý tehdy opravdu původně chtěl i rozvádět, ale pak si to sám rozmyslel. „Já se ho ptala, co se zase děje, že ty holky nesmí tahat za nos, ale on byl jak pomatený. Prý je miluje obě, že Hanka je úžasná a dává mu nový život, ale Milada že je jeho pevné místo, že je mu s ní dobře a nechce žít ani bez ní.“

Máma mu prý tehdy poradila, ať jim to tedy oběma takhle řekne, že ho určitě některá vyhodí a bude mít po starostech. Jenže se stalo něco úplně nečekaného a nepochopitelného, aspoň pro moje rodiče. Obě ty ženy byly ochotné tu druhou tolerovat. „Já tomu fakt nerozumím, ptala jsem se na to Milady, a ona prý, že jestli ji neopustí, že jí nevadí, že bude mít vlastně dvě manželky.“ A tak to ty následující roky bylo. Dohodli se na pravidlech, dva týdny žil strýc u Milady a syna, dva týdny v garsonce s Hankou. Pokud jde o něj, asi by to tak vydržel až do smrti a u rakve by mu stály dvě vdovy, ale Hanka si pak uvědomila, že nemládne. Chtěla mít opravdovou rodinu a dítě a dala mu ten nůž na krk. Bedřich si zase nedokázal vybrat, a tak to za něj rozhodla ona. Opustila ho, Béda se vrátil k Miladě a ta si konečně po těch letech mohla oddechnout. Pokud vím, už se žádné další avantýry nekonaly. A na pohřeb mu pak došla vdova jenom jedna.

ZDROJ: časopis Vlasta

Čtěte také

Dědeček býval moderní

Čtěte také

Když se muži styděli jezdit s kočárkem: Dědeček poslal babi za uměním do Paříže

Čtěte také

Rodinné vztahy jsou někdy složité

Čtěte také

Už tě chápu, mami. Nechtěla jsem ti ničit štěstí

Čtěte také

Lásce na pracovišti se člověk někdy nevyhne

Čtěte také

Můj pacient z úrazovky. Lásku překazili jeho rodiče a nevěra