Jak jste na to přišel, nabídnout zdarma pobyt na Hromovce maminkám v těžké situaci?

Zdarma ubytováváme lidi v nouzi či tíživé situaci už 25 let, i když do toho zlomového prosince 2016 to bylo spíše v průběhu roku. Tehdy se to jen mediálně zvrtlo a od té doby jsou naše akce známé. Potkal jsem se v tom roce se starým pánem, který byl sám, tak jsem ho pozval, ať u nás stráví Vánoce. Měli jsme volné pokoje, a to mě motivovalo večer sednout k počítači a napsat na Facebook nabídku, ať se ozve někdo, kdo je sám nebo třeba zná někoho osamělého. Během několika hodin se ozvalo na šest tisíc lidí. Tenkrát bylo na Hromovce poprvé přes Vánoce téměř prázdno, a tak jsem předtím poslal personál domů. A když se ze dne na den hotel naplnil maminkami s dětmi, museli jsme všechno zvládnout ve třech.

Podle jakého klíče jste z té záplavy mailů vybíral?

Musel jsem napsat, že pro obrovský zájem přijedou ty maminky, které se ozvaly první, nemám možnost vybírat jinak, ale mnohým z nich, na které se nedostalo a psaly znovu, jsem nabídl pobyty na jaře a v létě. Bereme ty ženy bez domova tak trochu pod křídla, mají to těžké, třeba loni se nám podařilo, že si devatenáct maminek našlo s naší podporou bydlení. Jeli jsme to osobně překontrolovat, abychom se setkali s majitelem a přesvědčili se, že nejde o podvod. Naší největší bolestí je ovšem čas, kterého se nám při i jinak extrémně hektickém životě nedostává.

Čtěte také

Nechválili vás? Možná už byste s tím mohla v padesáti vyrovnat

Čtěte také

Dnešní padesátnice mají nízké sebevědomí. Jak se správně pochlubit?

Časový deficit chápu, ale když mluvíme o bydlení, tam hlavní bolestí bývají peníze.

Kamarádi při té první vánoční akci přes Facebook vybrali 52 000 Kč, které jsme maminkám rozdali. No a v roce 2019 se z iniciativy těch samých kamarádů strhla stejná akce. Část peněz jsme zase rozdali a část byla určena na uhrazení kaucí a nájmů pro těch zmíněných devatenáct žen. Neměla to být žádná sbírka, čekal jsem, že se vybere zlomek.

Zní to až nějak neuvěřitelně…

Zvenčí to možná velikášsky vypadá, protože ano, poskytneme ve Špindlerově Mlýně pobyt zdarma se vším všudy, někomu dáme i na cestu, ale my víme, že by pokoje beztak nebyly všechny obsazené a ty maminky by si něco takového nemohly dovolit, takže jim uděláme radost. Nás to stojí nějaké únosné náklady na jídlo, topíme tak jako tak a kamarádi nám pomáhají. Loni na Štědrý den jsem vyhlásil speciální akci. Kdo pošle na náš účet 500 Kč, může si v roce 2021 vyčerpat na Hromovce nebo v apartmánech v Praze dvojnásobek. Navíc za každou tuhle pětistovku ještě zajistíme v létě ubytování s jídlem pro jednu maminku s dětmi na jednu noc. Celkem přišlo 127 600 Kč, což znamená, že osmdesáti pěti maminkám umožníme třídenní pobyt na Hromovce s plným servisem. Nebo zaplatíme kauci a jeden či dva nájmy někomu, kdo se bude chtít z azylového domu dostat pryč a najde si vhodné bydlení. A protože chodí každý den ještě nějaké částky, bude toho určitě ještě víc. Všechny aktuální informace jsou na našich stránkách a mém Facebooku.

Čtěte také

Vše se točí kolem dětí a na partnerský vztah není čas

Čtěte také

Co je otcovská otupělost? Souvisí s přílišným opečováváním dětí matkami

Jak vypadá aktuální situace s pobyty? Covid se vším zamíchal.

Na Vánoce bylo zavřeno, takže čtyřicet osm žen s dětmi mělo bohužel smůlu. Budeme jim nabízet jiné náhradní termíny, až to půjde. Možná v březnu nebo v květnu. Ale podařilo se nám zorganizovat předvánoční pobyt pro maminky například z azylového domu v Hradci Králové.

Co vůbec říkáte na zákazy a příkazy, které se den ze dne mění?

Vůči nařízením vlády jsem výjimečně extrémně tolerantní, myslím, že se sami stydí za ty zmatky. Ta situace je ale tak složitá, ze všech stran čelí tlakům a hrozbám týkajícím se případné odpovědnosti za úmrtí. Prostě si netroufám jejich počínání komentovat. Každopádně jsem nějaké kompenzace dostal, což je hmatatelná pomoc, bez které bych neměl za co pokračovat. Rozhodně být politikem v této době je větší dobrodružství než naše pověstné expedice po Africe.

Čtěte také

Milujete je ale občas byste je zabila...

Čtěte také

Milovaní puberťáci: Jak s nimi zacházet a zachránit zdravý rozum taky sobě

Když jsme u Afriky, cestování s vámi sdílí vaše přítelkyně. Měl jste štěstí, že do toho s vámi jde, drsné podmínky by dala málokterá.

Podařilo se mi zázrakem objevit ženu, která chápe, že některá období v roce musíme strašně makat, ale opravdu hodně, a zato pak můžeme vyrazit na dlouhé, několik měsíců trvající dobrodružné cesty. Za normální situace je v zimní sezoně strašně moc práce, sto dní zápřah bez jediného dne volna nebo odpočinku, kdy se v kuse vyspíme každý den tak čtyři hodiny. Ke konci zimní sezony jsme už tak vyčerpaní, že nás naživu drží jen omračující světlo na konci tunelu v podobě blížícího se odjezdu do rozžhavené a zablácené Afriky.

Afrika je krásná, ale dovolená v pravém smyslu to asi není…

To v žádném případě, spíš paradox. Po vyčerpávající zimní sezoně si dopřáváme galeje v jiném smyslu, bahno, vedro, zima, hluk v autě, stres, komáři, nejistota na každém kroku. Přesto všechno je to nádherný svět, srdeční záležitost, kde energii čerpáme úplně jiným způsobem. Je to taková mentální očista. Takže abychom si fakt odpočinuli, vymysleli jsme to tak, že po letní sezoně, což je zase jiný druh kolotoče, jezdíme do Indonésie na takový miniostrůvek. Má asi čtyři kilometry kolem dokola. Měsíc prospíme, vypijeme tři sta padesát kokosů a děláme „chytré věci“, jak jim říkáme. Čteme, vzděláváme se, strašně rádi spolu probíráme kde co. A vymýšlíme, jak a komu udělat hodně radosti. Loni ovšem nevyšla ani Afrika, ani Indonésie, uvidíme, co se bude dít letos.

Čtěte také

Už když jste se viděly poprvé, bylo jasno

Čtěte také

Duševní dvojčata: Co je to spřízněná duše, jak ji poznáte a proč ji potřebujete

Řekněte, vyplácí se dobrota srdce?

Nepřemýšlím, jestli se to vyplatí, nebo ne. Ten pocit, že někomu uděláte obrovskou radost, je k nezaplacení. Je to jeden z nejhezčích pocitů, který můžete zažít. Já sám jsem celý podnikatelský život na kraji propasti, pětadvacet let jsem platil za nájemné se čtyř až šestiměsíčním zpožděním, nebyl jsem schopný se z toho vyhrabat. Až poslední dva roky se to výrazně zlepšilo. Přestože před klíčovou zimní sezonou jsem vždy v hlubokém minusu, nikdy jsem si neodpustil nabídnout pobyt na Vánoce pro potřebné zdarma. Děláme to prakticky od počátku našeho působení na Hromovce, a to jak s mojí bývalou dlouholetou partnerkou, tak s mojí současnou. A k tomu celý život vedu i dceru a povedu i tu, která se narodila před měsícem. Mimoto máme ještě dvě děti v Africe, které již patnáct let sponzorujeme. Rebecca je z Ghany, té platíme velmi kvalitní soukromou školu, a Denzel z Keni.

Je s podivem, že ještě nežijete pod mostem.

Ona je to spíš souhra náhod, že se nám podařilo takhle dlouho udržet.

Hromovka patří Nadaci českého hudebního fondu, to je dobrá, férová společnost, se kterou máme perfektní vztahy, umělci a intelektuálové mají naštěstí trochu jiné myšlení. Když jsem půl roku neplatil nájem, což bylo za to čtvrt století pětadvacetkrát, obvykle mi zavolal pan ředitel. Ptal se, jak to, že neplatím. Vždy jsem mu řekl, že nemám na účtu vůbec nic a on na to: „No tak to všechno vysvětluje. Až budete mít, pošlete nám něco.“ A bylo to. Ale to šlo, protože mě znají a vědí, že vždycky vše srovnám. Táta mi říkal: „Makáš osmnáct až dvacet hodin denně, kdybys nasadil takové tempo jinde, jsi milionář!“ To je asi pravda.

Čtěte také

Když jsou malé, nejsou rozdíly v sympatiích tak veliké

Čtěte také

Přiznejte si, že máte oblíbené dítě. Budete pak ještě lepší rodič

Tak čím to, že nejste?

Roky investujeme do renovací a oprav Hromovky. Jsou to vlastně peníze, které investujeme do cizího majetku. Jenže pokud to neuděláme, nemůžeme být konkurenceschopní. Takže tak to funguje. A protože nepijeme, nekouříme a nefetujeme, tak co nám zbyde, utrácíme za cestování a rozdávání potřebným. Legrační je, že i když hotel slouží k podnikání a peníze by měly být až na prvním místě, tak vlastně nejsou. Nejdůležitější je pro nás naše pověst, spokojenost a uspokojení z dobře odvedené práce. A daří se, naše recenze patří mezi nejlepší široko daleko.


ALEXANDR BÍLEK
• Hoteliér, cestovatel, publicista.
• Navšívil 106 zemí světa.
• Po Africe procestoval vlastním autem 203 tisíc km ve 42 zemích.
• Publikoval 120 autorských reportáží a fotografií.
• Od roku 1994 provozuje horský hotel Hromovka ve Špindlerově Mlýně.
• V roce 2004 založil klub pro nezávislé cestovatele Unescoclub.
• Od roku 2020 provozuje Unesco Prague Apartments. www.nejlepsihotel.cz www.alexandrbilek.cz

Čtěte také

Na mateřské s dětmi? To už není mezi muži výjimka

Čtěte také

Jací jsou dnešní otcové? Jak se zapojují do výchovy a co by jim pomohlo?