Šest let jste žila v Kyjevě. Proměnilo se za tu dobu vnímání Ukrajiny ze strany Česka?

Před válkou se ten ukrajinský stereotyp u nás měnil velmi pozvolna. Většinově pořád převládala představa Ukrajinky jako uklízečky a Ukrajince jako přidavače na stavbě. To se už nějakou dobu mění: Česká republika potřebuje pracovní sílu, takže se do toho vložil i stát. Organizují se integrační kurzy, které Ukrajincům pomáhají, aby nedocházelo ke zneužívání, a řeší se všechna ta přilehlá problematika, školky, školy, bydlení a tak dále. Ten program má opravdu smysl a už vybudovaný systém může být teď posílený a využitý ve chvíli, kdy nastává ukrajinský exodus v souvislosti s tím šíleným konfliktem. Tím se podle mého názoru všechno urychlí. Můžeme očekávat, že v nemocnicích vedle ukrajinských uklízeček budeme potkávat také ukrajinské zdravotní sestry a lékaře a lékařky. Jsem přesvědčena o tom, že naši společnost to mimořádně obohatí. Už teď tvoří ukrajinská menšina dvě procenta populace, a ještě to zhoustne. Je to také na nás, jak téhle situace využijeme. Na celé Evropě.

Čtěte také

Angelina Karjakina

Čtěte také

Ukrajinská novinářka: Do války můžou být povolány i ženy. Mnohé se bojí o děti

Vnímáte to tak, že Ukrajina patří do Evropské unie?

Ano. Ne za deset dvacet let, ale co nejdříve. Možná tamní ekonomika neodpovídá té evropské, chybí spousta reforem. Ale během těchto dní Ukrajina prokázala, že je ochotná za evropské hodnoty pokládat životy. Tak náročná přístupová jednání nepodstoupil žádný z jejích členů, ani Česká republika. Myslím si, že Ukrajina má splněno a do Evropské unie patří. To bude něco stát, ale bude to milionkrát levnější než Ukrajina v troskách, pod vládou Kremlu a s ruskými vojsky na našich hranicích.

Jak vnímají Ukrajinci sebe jako národ? Žijí staletí v sevření Ruska – jak se to projevuje v kultuře a v jejich vlastní identitě?

Mohli bychom jít hluboko do historie, ale já začnu až na Majdanu. Krátce po těch událostech jsem totiž na Ukrajině začala působit jako ředitelka Českého centra a prožila tam šest let života. Mohla jsem tak v přímém přenosu sledovat ukrajinské národní obrození a počátek tamější občanské společnosti. Ukrajina ušla obrovský kus cesty a teď hrozí, že přijdou o všechno. Na Majdanu Ukrajinci jasně vyjádřili, kam chtějí patřit, a kremelský car s odvetou neváhal: anexe Krymu, válka na východě země. Důsledky ruské agresivní politiky se tak do značné míry odrazily i v postoji Ukrajinců k tomu, co je ruské, a týká se to do značné míry i kultury. Nešťastné bylo například přijetí tak zvaného jazykového zákona. Jak jsem řekla, na Ukrajině je v plném proudu národní obrození, což s sebou nese i určité odmítání toho, co není ukrajinské. Musíme si uvědomit, jak je pro Ukrajinu těžké volně dýchat ve stínu kolosu, v jehož čele stojí Putin. Mezi Ukrajinci a Rusy je opravdu celá řada kulturních rozdílů a detailů.

Čtěte také

Lea Skácelová v roce 2016

Čtěte také

Lea Skácelová: Před transportem ji zachránil Němec, kterému připomínala dceru

Jaké?

Je to na velkou konferenci, kterou by beztak obě strany zpochybnily. Já si ale všimla, že Ukrajinci mají naději. Jejich země byla plná korupce, na hranicích Rusové, moc to nešlo, ale věřili, že patří na Západ a že se tam dostanou. U Rusů jsem cítila spíš pocit, že je nikdo nemá rád, že jsou sami a nezbývá jim než chovat se jako nemilované dítě a kopat kolem sebe. Je to samozřejmě zjednodušení, ale zdálo se mi, že inteligentní Rusové si vybírají jen ze dvou možností – nacionalismus, nebo rezignace, že to zkrátka lepší nebude. Teď jsme ale úplně v jiné dimenzi, Ukrajinci si velmi váží těch Rusů, kteří je podporují, vidí demonstrace v Moskvě, Petrohradě a jinde, vědí, co za odvahu museli lidé, kteří jdou protestovat, projevit. Mimochodem je to opravdu velké množství spisovatelů, umělců, kteří se staví za Ukrajinu, byť je to riskantní.

Jak jste prožívala poslední týdny před válkou? Bála jste se, že to takhle dopadne?

Asi jsem naivní, ale nikdy mě ani na vteřinu nenapadlo, že by tohle někdo připustil, natož dlouhá léta plánoval. Očekávala jsem takové ty tanečky ze světa mužů, zastrašování, velkohubá prohlášení a tak. Teď vidím, že jsem tomu především věřit nechtěla. Takové zlo, marnost a demagogie, to člověka vždycky zaskočí, ale měli jsme to čekat, ty signály tu byly už dlouhou dobu.

Jak jste se dozvěděla o ruské invazi na Ukrajinu?

Moje malá dcera chodila v Kyjevě do školky, syn do školy. O té hrůze jsme se dozvěděli skrze telefonát od Mikulášova ukrajinského spolužáka. Pak to šlo ráz na ráz, telefonáty, maily. Sleduju s obdivem statečnost, s jakou se Ukrajina brání, a trhá mi to srdce.

Skvělá je obrovská vůle pomáhat, která panuje tady u nás a v celé Evropě, ale musíme být trpěliví, teprve to přijde. Opadne euforie, objeví se potíže s integrací. Nesmíme polevit, zní to jako fráze, ale opravdu to děláme pro naše děti, které to všechno nasávají a žijí intenzivněji, než si myslíme nebo připouštíme.

Čtěte také

Věra Čepelová

Čtěte také

Dívku z Lidic dali na převychování do Německa. Po návratu mamince nerozuměla

Umíte říct, co máme historicky s Ukrajinou společné a co v nás může rezonovat?

Ukrajinci nás mají rádi, o Češích v jejich zemi koluje narativ, že jsou to elfové mezi Slovany. Naše společná historie nemá temná období, neválčili jsme spolu. Zvláštní místo v ukrajinsko-českých vztazích patří Masarykovi, který se s velkým pochopením stavěl k problémům ukrajinské emigrace. Ta dost citlivě reagovala na každé gesto podpory, i proto o něm psali, že je to „velký filozof, sociolog a politik, který stejně jako vláda Československa správně pochopil ukrajinské národní potřeby“. Jeho pomoc ale nebyla jen projevem soucitu a solidarity člověka, který sám kdysi pobýval na Ukrajině a podporoval boj země za nezávislost. Jako prezident a státník totiž taky přemýšlel pragmaticky. Věděl, že pokud se podaří Ukrajince plnohodnotně zapojit do života státu a poskytnout jim vzdělání, pomůže to celé zemi. Masarykem se někteří naši vysoce postavení ústavní činitelé rádi zaklínají, ale takový formát po něm už byl jen Václav Havel, který také platí za velkého přítele Ukrajiny. Pojmenovávají po něm ulice a náměstí, divadla hrají Havlovy hry a v ukrajinských překladech vycházejí jeho knihy, třeba Moc bezmocných.

Co teď děláte, abyste se nezbláznila?

Jsem v kontaktu s ukrajinskými kamarády a lidmi, s nimiž mě spojila nějaká spolupráce. Chodím do práce a snažím se být hodně s rodinou, s dětmi. Tyhle vypjaté okamžiky vždycky odhalí, jak je to všecko křehké. A já mám zkušenost, že pomáhá nějaká činnost. Komunikuji teď třeba s autory, kteří pravidelně jezdí na festival Měsíc autorského čtení nebo tu byli v roce 2015, kdy jim byl věnován celý ročník, dohromady je to kolem padesáti spisovatelů. Festivalová kancelář všechny autory oslovila a nabídla jim pomoc s hledáním případného útočiště v Česku, pro ně nebo pro jejich rodiny. Většina z nich ale chce zůstat ve své zemi a spíš nás prosí, abychom pomohli mobilizovat veřejnost na Západě, abychom efektivně pomáhali. A aby pomoc vydržela.

Čtěte také

Markéta Grosmanová

Čtěte také

Tak to si vůbec nedovedu představit. Na co všechno jste si v pandemii zvykla?

Jak pomoct?

Pomáhat ukrajině můžete různě. Finančně, rukama, hlavou. Z domova i v terénu. Všechny potřebné informace o tom, jak pomoci, najdete na www.stojimezaukrajinou.cz.

FINANCE

Podle humanitárních organizací je finanční pomoc momentálně nejefektivnější. Finanční dary můžete posílat například na účty: Unicef: 11771177/0300, VS 829, Člověk v tísni: 0093209320/0300, Charita ČR: 55660022/0800, VS 104, Adra: 66888866/0300, VS 500, Červený kříž: 333999/2700, VS 1502

MATERIÁLNÍ SBÍRKY

Předem si vyhledejte seznam potřebných věcí a žádné jiné nenoste. Seznam všech velkých sbírek najdete na www.stojimezaukrajinou.cz

UBYTOVÁNÍ

Pokud jste schopni nabídnout ubytování (převážně hromadné) či jinou podporu, kontaktujte Českou správu uprchlických zařízení na ubytovaniukrajina@suz.cz

STUDENTI

Evropští studenti dávají dohromady informace pro všechny na Ukrajině i pro ty, kteří chtějí pomoci zvenčí. Hlavní komunikační kanál bude na Twitteru @ESFLiberty

DOPRAVA

České dráhy vypravují humanitární vlaky. Zároveň umožňují bezplatnou přepravu ve svých vlacích na území ČR všem cestujícím s ukrajinským pasem. Aktuální informace na www.cd.cz a na Twitteru @ceskedrahy.

Není vhodné jezdit pro uprchlíky na vlastní pěst. Doprava materiálu je ale vítaná. Informace k dopravě najdete například na webech: Drive for Refugees, na FB skupině Pomoc Ukrajině a vznikají tabulky nabídky odvozu na sociálních sítích.

KREV

Česko plánuje poslat zásoby krve a krevní plazmy. Kontakty na transfúzní centra najdete na www.stojimezaukrajinou.cz

IT I PRÁVNÍCI

Disponujete IT znalostmi, umíte programovat či ovládáte grafiku? Zapojte se do projektu Česko.digital, který se angažuje i v pomoci s válkou na Ukrajině. Mimo jiné pořádá sbírku elektronických zařízení. https://cesko.digital/. Neztratí se ani tlumočníci, psychologové či právníci – tyto formy pomoci zprostředkovává například Univerzita Palackého v Olomouci v rámci programu dobrovolnictví https://dobrovolnici.upol.cz/

Čtěte také

Spojařky Věra Skřivánková (provdaná Suchopárová) ze Straklova, Slávka Ficková (Altmannová), Helena Bártová (Kvašovská) ze Semidub na Volyni

Čtěte také

Pamětnice bojů o Duklu: Válku proklínám, to je něco tak strašného a hloupého

ZDRAVÍ

Pro občany Ukrajiny, kteří už do ČR přijeli a potřebují jakékoli zdravotnické informace, zřídilo ministerstvo zdravotnictví infolinku v ukrajinštině – 1221. Psychologickou pomoc a terapii zdarma pro lidi postižené válkou na Ukrajině najdete na www.terapie.cz. Zdarma a nonstop funguje také Linka bezpečí 116111, Linka pro rodinu a školu 116000, Linka první psychické pomoci 116 123, Senior telefon 800 157 157 či Linka seniorů 800 200 007. Pomoc najdete také na webu https://www. opatruj.se/, který zřídil Národní ústav národního zdraví.

ZVÍŘATA

Na webu https://www.pesweb.cz/cz/databaze-dobrovolniku najdete formulář, kam se můžete přihlásit jako dobrovolník pro dočasnou či trvalou péči o malá zvířata z Ukrajiny. Chcete pomoct finančně? Příspěvek na organizaci UA Animals můžete posílat na https://www.patreon.com/uanimals nebo prostřednictvím projektu Pomoc zvířatům na Ukrajině na www.darujme.cz

AKTUÁLNĚ

Chybí hlavně léky a dezinfekce. Dále taky funkční SIM karty, nabíječky, nabité powerbanky. Podle informací je pro individuální dovoz prozatím vhodnější mířit k polským hraničním přechodům, kde je organizace zajištěná armádou a také je zajištěná koordinace přepravy.

LUCIE ŘEHOŘÍKOVÁ

  • Vystudovala angličtinu, ruštinu a ukrajinštinu.
  • Vedla České centrum v Kyjevě, kde šest let i s rodinou žila.
  • K vydání nachystala antologii povídek ukrajinských autorů Ukrajina, davaj, Ukrajina, která vyšla v nakladatelství Větrné mlýny.

Čtěte také

Vladislav Chvála

Čtěte také

Psychosomatika: Když nemoc udělá nezvratné změny, neuzdraví vás, že ji pochopíte