V lednu se konala Ptačí hodinka, které se zúčastnilo nejvíc lidí v historii. Čím to?
Letos proběhl už čtvrtý ročník Ptačí hodinky (pozorování a sčítání ptáků veřejností na krmítkách, pozn. aut.) a podle účasti je vidět, že se z ní stala velmi oblíbená akce, což je skvělé! Řekla bych, že si v dnešní době lidé začínají více všímat přírody ve svém okolí. A pokud sypeme v zimě do krmítek, není to jen bonus pro ptáky, ale i pro nás. Sama mám krmítko doma přímo proti pracovnímu místu, takže když zvednu oči od počítače, hned mám hezčí den. Je to moc fajn relaxace. Lojové koule a krmítka přibývají i na sídlištích, nejenom u rodinných domků, takže se mohou lidé se svými ptačími sousedy dobře seznámit.
Zdá se, že co laik, to ornitolog.
Pokud ptáčka nepoznáte a nejste si jistí ani po prolistování atlasu, vyplníte ve sčítacím formuláři kolonku „neznámý druh“. Konkrétní druh bychom měli zapisovat, jen když ho dokážeme správně určit. Laické pozorování ale ornitologům při výzkumu opravdu velmi pomáhá a získají tak o ptácích cenné informace. Ptačí hodinka má jednoduchou metodiku, podle které se při sčítání postupuje. Třeba právě nejvíc zaznamenaná sýkora koňadra si zrníčka z krmítka odnáší rozlousknout opodál a pak se vrací pro další. Proto je potřeba vždycky zapsat ten nejvyšší počet sýkor, které jsme během sčítací hodiny viděli na krmítku naráz. Vyhneme se tak tomu, že některou započítáme dvakrát.
Proč je sýkor v zimě na krmítku tolik?
Koňadra na podzim a v zimě vyhledává hlavně semena, i když se ostatní část roku živí především hmyzem. Na krmítko ji tak snadno nalákáme třeba na slunečnicová zrníčka. Každý ji docela snadno pozná, jde o naši nejběžnější sýkoru. V zimě k nám navíc létá velké množství koňader ze severních zemí a naopak, část našich odlétá jižněji. Máme tu tedy jejich mix.
Takže ty sýkory, které vidím na krmítku, nejsou tytéž, které jsou tu pak na jaře a v létě?
Některé ne, od nás se přesouvají jižněji povětšinou mladší jedinci. I když máme pocit, že tady mrzne, až praští, ze severu k nám naopak přilétají ptáci, pro které je naše zima snesitelná. Podobně to mají třeba i havrani. Jsou ale mírnější zimy, kdy ne všichni ptáci odletí a současně jich přiletí méně, protože to na severu zvládnou.
Poznají to předem?
Ptáci musí předem hodně dobře zvážit, jakou strategii vzhledem k podmínkám zvolí. Ale i oni mohou být zaskočeni náhlými výkyvy počasí a teplot, které způsobují současné klimatické změny. Přežití závisí hlavně na dostatečném množství přirozené potravy, ale i ta se kvůli změnám v krajině stále snižuje. Je málo remízků, chybí pestrá skladba rostlin, je nedostatek vláhy. V tuhých mrazech a při sněhové pokrývce tak ptákům přikrmování na krmítku moc pomáhá, a to především těm drobnějším. Aby pták nezmrznul a získal potřebnou energii, musí denně sehnat dost potravy.
Jak správně přikrmovat?
Nejlépe pravidelně! Když musí ptáci v mrazivém dni létat sem a tam a shánět potravu, to je velký výdej energie. Pokud vědí, že na vaší zahradě najdou vždycky plné krmítko, letí najisto a nevyčerpávají se hledáním jinde. Je to vlastně podobné, jako když vám v oblíbeném obchodě vyprodají to, co nutně potřebujete. Pak celý den strávíte běháním po městě, abyste to rychle sehnali, a večer se vrátíte unavení, hladoví. Ptáci si, na rozdíl od nás, nemůžou doma otevřít ledničku, otočit kolečkem na topení a sednout si na pohovku. Pokud u vás v okolí ptáčky krmí více sousedů, nic se nestane, když párkrát za zimu vynecháte. Ale když je vaše krmítko široko daleko jediné, je pravidelné přikrmování velmi důležité. Řešením může být třeba i samozásypné krmítko, které doplníte jednou za pár dní.
Čím krmit?
Skvěle energeticky výživná je slunečnice a vlašské ořechy. Ty je dobré trochu nalousknout. Ptáci jsou inteligentní a umí se do ořechu dostat sami, ale zase je to stojí drahocenné síly. Ořechy rozbijte kamenem nebo kladivem a i se skořápkami je nasypte do krmítka, ptáci už si jádra vyzobou. Čím pestřejší potrava, tím víc druhů na krmítko nalákáte. Lojové koule nebo tukové směsi, olejnatá semena, obilná zrna, mouční červi ze zverimexu. Dále to mohou být i jablka rozkrojená na poloviny, sušené jeřabiny, šípky… Ptákům nabídněte v zimě i mělké pítko s čerstvou vodou, která může být teplejší, aby hned nezmrzla. To je zvlášť důležité v případě, kdy není v okolí přírodní zdroj nezamrzající vody.
Co do krmítka nedávat?
Nic zkaženého, plesnivého, žádné kořeněné, přepálené nebo uzené zbytky z kuchyně, a rozhodně vynechat všechno solené. Sůl působí jako jed, i jedno zrnko dokáže malého ptáčka zabít. Často si pak takových chyb ani nevšimneme, protože pták zahyne později někde jinde. Dávat pozor musíme i na žluklý tuk – lůj a lojové koule proto pověste do stínu, i když se může zdát, že je zima i na slunci. Současně je potřeba pohlídat, aby krmítko nebylo v dosahu koček a jiných ptačích predátorů.
Jak by mělo krmítko vypadat, aby bylo pro ptáky užitečné?
Ideálně by mělo být na přehledném místě, víc než metr a půl nad zemí, dva tři metry od nejbližšího keře nebo stromu, aby nebylo dobře dostupné třeba pro toulavou kočku. Krmítko by nemělo být ani blízko oknům, do kterých by mohli ptáci narazit. V každém případě je třeba na krmítku dodržovat hygienu – tedy pravidelně odstraňovat zbytky potravy a čistit ho od trusu. I ptáci totiž mezi sebou přenášejí nemoci a mohou se vzájemně nakazit. Vhodná jsou třeba menší samosypná krmítka, kde ptáci nemají tolik šanci se shlukovat a také tolik nešlapou v zrní. Na ptačích nohách se nákaza po krmítku může ještě více rozšířit, například když nemocnému ptákovi vypadne zrníčko s bakterií ze zobáku. Určitě bych taky nedoporučila lojové koule v plastových síťkách, ve kterých se může ptákům zachytit noha, a velmi často se z ní už sami nedostanou ven. Kromě toho pak po zimě prázdné síťky už nikdo nesundává, takže na jaře při procházkách se psem nosím po kapsách i malé nůžky. Naučila jsem to už i kamarádky, dáváme přírodu zase do pořádku a občas soutěžíme ve sběru. Kdyby spadly prázdné síťky na zem, mohli by je spolknout například ježci a další zvířata, kterým to způsobí vážné zdravotní potíže. Takže když lojovou kouli koupíte, je lepší ji ze síťky vyndat a vložit jen tak do krmítka nebo speciálního nosiče. Jdou i propíchnout špejlí a pověsit na provázek nebo jen tak připíchnout na větev. Nejlepší ale je koupit klasický lůj, protože levné lojové koule obsahují neekologický palmový tuk.
Jak krmit vodní ptáky?
Hlavně ne pečivem! To je častá chyba. Pro kachny je rohlík jako pro nás sušenka. Chutná nám, ale není to žádná zdravá výživa a dlouhodobě se na sušenkách žít nedá. Vrubozobým ptákům bychom proto měli v zimě nabídnout spíš kukuřici, hrášek, strouhanou mrkev a salát. S dětmi jsem vzala k vodě krabičku plnou zeleniny, ale když jsme tam přišli, vedle byli lidé, kteří kachnám házeli rohlíky. Na ty samozřejmě kachny stály dlouhou frontu, zatímco náš zdravý salát s kukuřicí pomalu odplouval po hladině. Je to jako s těmi sušenkami. Děti pak mohou být zklamané, že kachny víc přiláká spíš kousek rohlíku než pečlivě nachystaná zelenina. Pak je potřeba si s dětmi povídat o tom, že vodní ptáky v zimě krmíme zeleninou hlavně proto, aby z ní získali potřebné vitaminy a minerály, a ne proto, aby se u našich nohou prali o pečivo. A určitě bych všechny motivovala tím, že čím víc lidí bude vodní ptáky přikrmovat přirozenější potravou, tím spíš si na ni ptáci navyknou a příště připlují blíže i za ní.
Některé druhy ptáků na zimu migrují do teplých krajin, jak je to s potravou v tomto případě?
Jedná se o hmyzožravé ptáky, kteří tu v zimě nemají dost potravy. Na dlouhých migračních trasách ale stále ubývá míst, kde mohou dělat obvyklé zastávky pro odpočinek a kvalitní „dotankování paliva“, s problémy se setkávají i na zimovištích. Děje se tak z mnoha důvodů. Ptáci jsou nuceni měnit své zvyky a přehodnotit energetický přínos cesty. Pak například odkloní trasu jinudy, zkrátí vzdálenost, a někteří dokonce zůstávají. Na zimním krmítku se tak občas můžeme setkat i se špačkem, který obvykle odlétá na jih. Některé populace čápů bílých také úplně přestaly létat do Afriky a daly přednost skládkám ve Španělsku a Portugalsku. Stovky čápů se tak brodí v odpadcích, živí se nepřirozenou potravou a je tu samozřejmě i riziko nemocí a poranění.
Když jsem byla malá, myslela jsem si, že pták žije v hnízdě jako v domečku. Pak jsem zjistila, že hnízdo slouží jen k nakladení vajíček a vyvedení mladých. Kde ptáci v zimě žijí?
Mají různé strategie. Například některé drobnější druhy ptáků se na noc shlukují do malých skupinek a přitulení se navzájem zahřívají. Třeba sýkorky nebo brhlíci tak ušetří velké množství tepla. Pak se také schovávají v závětří, hustých keřích a jehličnatých stromech, využívají ale i budky nebo dutiny a různé škvíry lidských sídel. Proti zimě ptačí tělo dobře ochrání i „péřový spacák“, který díky peří a vzduchu skvěle izoluje. Pták si načepýří pírka, až vypadá jako malá kulička, schová pod sebe i nohy a nejlépe si sedne k nějakému zdroji potravy, aby se dobře na jedl a nemusel se zbytečně hýbat. Vodní ptáky pak chrání proti prochladnutí silná tuková vrstva, speciální prokrvení nohou a skvěle udržované husté peří, které navíc promazávají, aby nenasáklo vodou.
Ptákem roku se stal zvonek zelený. Proč zrovna on?
Titul Pták roku každoročně vyhlašuje Česká společnost ornitologická s cílem upozornit veřejnost na druhy, které si zaslouží větší ochranu nebo jsou nějak zajímavé. Zvonek zelený v posledních deseti letech ubývá kvůli nemoci zvané trichomonóza. Způsobuje ji bakterie bičenka drůbeží, která se přenáší slinami, a zvláště v místech, kde se ptáci hodně shromažďují, takže se může objevit i na krmítku. Na člověka ani jiné savce není přenosná. Nemocný pták je už na první pohled apatický, načepýřený, okolo zobáku má sliny a viditelně zanedbané peří. V případě, že takového ptáka uvidíme na krmítku, ihned bychom měli alespoň na dva týdny přerušit krmení, krmítko vyčistit například velmi slabým roztokem Sava nebo bio dezinfekčním přípravkem, opláchnout vodou a nechat důkladně vyschnout. Současně upozorníme i majitele ostatních krmítek v okolí a doporučíme stejný postup. Uděláme rozhodně dobře, když své pozorování dáme vědět i do České společnosti ornitologické, která nákazu monitoruje, taková data budou cenná.
Co vás osobně na ptácích fascinuje?
Jejich barevné peří a zpěv! Někdo miluje ptáky, protože umějí létat, po čemž my toužíme a neumíme to. Mě fascinuje ta barevnost a rozmanitost. Když jsem byla malá, v zoo jsme museli jít vždycky navštívit plameňáky, které mám ráda dodnes. První „oficiální“ pozorování ptáků vypůjčeným dalekohledem jsem si pak vyzkoušela u babičky na zahradě a hned jsem si přála svůj vlastní. To se mi shodou okolností záhy splnilo, protože jsem ho dostala jako bolestné za operaci akutního zánětu slepého střeva. Ve dvanácti letech tak díky novému dalekohledu a čtrnáctidenní domácí rekonvalescenci začala moje ornitologická kariéra. Seděla jsem za oknem a koukala dalekohledem na stromy v zahradě. Skvělá zábava! Podle atlasu ptáků jsem pak určila svůj úplně první druh, kterým byl zvonek zelený, což je zrovna pěkná náhoda. Přišlo mi úžasné, že ten pták, který přiletěl na strom, je přesně ten z knížky, a díky knížce jsem ho poznala. Myslela jsem si do té doby, že je jejich určování těžké. Hned jsem si pak začala dělat zápisky o počtech a času příletu na krmítko. Dnes dělám třeba ornitologické vycházky a učím lidi poznávat ptáky zahrad a parků podle zpěvu.
To je přece strašně náročné!
Taky jsem si to na začátku myslela a nechápala jsem, že v té změti hlasů někdo může rozeznat konkrétní druhy ptáků. Šla jsem na několik vycházek s ornitology, trénovala a asi tak za dva roky jsem to už učila kamarády a nemohla jsem sedět při čtení látky na zkoušky v klidu na zahradě. Zpěv ptáků pro mě přestal být anonymní.
No a jak to děláte?
Nejvíc pomáhá, když ptáky při zpěvu rovnou vidíte, lépe si je tak zapamatujete. U některých druhů si dokonce dodnes vzpomenu na přesné místo, kde jsem se jejich hlas naučila. Také je dobře naposlouchat si zpěvy jednotlivě a pak je teprve rozlišovat ve změti ostatních. Můžete používat i různé mobilní aplikace, třeba BirNET.
Být žena ornitoložka – to je docela rarita. Jak se prosazujete mezi muži?
Ornitologové jsou opravdu většinou muži, ale ženy mezi ornitoložkami určitě jsou, mám mezi nimi i spoustu skvělých kamarádek.
PAVLÍNA RÁSLOVÁ (33)
- Vystudovala Ochranu životního prostředí na Univerzitě Karlově.
- Její práce se točí okolo přírody, ekologie a vzdělávání. Působila jako lektorka vzdělávacích programů, pedagog volného času nebo projektová metodička.
- V současné době se věnuje koordinaci vzdělávacích kurzů, projektům spojeným s ochranou životního prostředí a volnočasovým akcím pro děti.
- Pořádá ornitologické procházky.