NEAKTUAL Rozhovor: Radislav Sedláček: Covid zůstane, ale může nás leccos naučit

Když jste se před rokem dozvěděl o novém viru, tipl byste si, že to dojde až do současné situace?

Ne, myslím, že i pro odborníky to bylo docela velké překvapení, protože na začátku jsme měli hodně málo informací a nikdo si nedovedl představit, že se tento virus bude tak snadno šířit a velmi rychle mutovat. Pandemie se nedala dobře očekávat.

Budeme s rouškami, respirátory a antigenními testy žít už napořád?

Myslím, že koronavirus je určitým způsobem zlomový. Ukazuje nám, že takových virů a nebezpečných bakterií je kolem nás spousta, víme, že některé z bakterií se už nedají vyléčit antibiotiky, takže tahle situace nám signalizuje, že máme být opatrnější, vytvářet si strategie, abychom dovedli na takové nebezpečí reagovat lépe, rychleji a systémově. Také si myslím, že s rouškami budeme existovat dál, byť to nemusí být tak jako v uply nulém roce. A i nadále budeme využívat testování. Nebezpečí hrozí z více stran.

Podobnou pandemii svět zažil při španělské chřipce na počátku 20. století. Chřipka tehdy sama nakonec zmizela. Může se totéž stát s covidem?

Tehdy zmizel jen ten jeden typ onemocnění. Chřipka je s námi ale stále, a dokonce v různých podobách. Ani covid nezmizí. Je to podobná situace jako u SARS-CoV nebo MERS, se kterými jsme se my tady nepotkali, ale v Asii se s nimi lidé od počátku tohoto století setkávali pravidelně, naučili se nosit roušky a přijímat různá hygienic ko-epidemiologická opatření. Nemyslím si, že by covid zmizel. Také nevíme, jak se virus bude vyvíjet, nicméně si myslím, že budeme mít docela účinné prostředky, kterými se můžeme bránit, jako je vakcinace nebo dříve či později i nějaké účinné léky. Obojí je důležité a nemůžeme se soustředit jen na jedno z toho.

Aktuálně se mluví o tom, že spousta z nás covid prodělala, ani o tom nevíme. Vyplatí se to vědět?

Myslím, že se vyplatí si na test protilátek zajít. Nežijeme sami, jsme součástí své rodiny, nějakého prostředí, a ideální by bylo, kdybychom všichni měli protilátky, jimiž se dovedeme bránit. Protilátky nejsou jediná věc, která nás může ochránit, ale je to určitý ukazatel. Nicméně i když člověk nemá protilátky, neznamená to, že bude vůči viru bezbranný. Existuje tu ještě buněčná imunita, která je zatím příliš málo zmapovaná, abychom věděli, jak se na obraně organismu podílí. Třeba situace u dětí, kde imunita reaguje jiným způsobem než u dospělých, nám napovídá, že budeme muset ještě řadu věcí zjistit.

To znamená, že třeba u dětí test nemusí odhalit, zda se s co videm potkaly, nebo ne?

Nemusí. Ani u dospělých, kteří měli jen mírný průběh nebo onemocnění prodělali bez příznaků. Protilátky se zde nemusí nutně vyvinout. A pokud se vyvinuly, tak mohly i velmi rychle klesnout na hodnotu před nemocí.

Jak se může stát, že v jedné domácnosti dva lidé onemocní, ale třetí ne?

Tady narážíme na tu část naší obra nyschopnosti, kterou v případě covidu dobře neznáme. Chrání nás různé vrstvy imunitního systému a jejich účinnost se u různých jedinců může lišit. Protilátky jsou jen jednou z nich. Pak je tu ještě nějaká primární obrana, kterou zatím účelně nesledujeme, protože problematika je složitěj ší. Jde o buňky, které umějí likvidovat jiné napadené buňky. V reakci na napadení virem jsou významné i jiné látky, například interferon gamma produkovaný ně kterými buňkami imu nitního systému. A víme, že ně kteří lidé, asi tři až čtyři procenta, mají odlišnosti v imunitním systému, který reaguje jinak, odpověď na napadení virem nemají dobrou a trpí více. Je možné, že lidé, kteří jsou v domácnosti s nemocným, ale sami nemají žádné známky nemoci, mají dobře adaptovanou tu část imunity, kterou nesledujeme. Ale jsou zde i další genetické faktory.

Lidé se často ptají, zda mají jít na očkování, i pokud mají vysokou hladinu protilátek zjištěnou testem – nebo je to pak zbytečné?

Doporučil bych všem jít se naoč kovat, nicméně ti, kdo mají velké množství těch správných, neutra lizačních, protilátek, které viru brání je nakazit, nemusí s vakcinací tolik spěchat. Nicméně přesně nevíme, jak dlouho tyto protilátky vydrží. Máme studie, které říkají, že do šesti měsíců protilátky klesnou asi pětkrát, další studie uvádějí, že úroveň takzvaných paměťových buněk, tedy těch, které si pamatují, jakou protilátku mají produkovat, zůstává poměrně nezměněná. Ale chybí nám řada informací, abychom to věděli přesně. Jenže reinfekce se vyskytují docela často, což bude pravděpodobně souviset i s vývojem toho viru, s mutacemi, efektivitou vakcín. To se teprve teď bude efektivně mapovat.

Pokud onemocním jedním typem covidu, chrání mě protilátky i proti ostatním mutacím?

Tento dotaz si kladou i lékaři a různé farmaceutické firmy při vývoji vakcín. U nich to vypadá tak, že bude velmi záležet na designu vakcíny. Ty nejmodernější typy, které se přičítají firmě BioNTech a Moderna, spoléhají na design RNA, což je technologie, kterou lze rychle reagovat na změny. Dovedu si představit, že se bude periodicky připravovat vždy aktuální verze vakcíny jako u chřipky, bude-li to potřeba.

Pokud jsem covid prodělala, nemám žádné aktuální problémy, je něco, na co bych si měla dávat v budoucnu pozor? Může se něco projevit až s časovým odstupem?

Na tuhle otázku se hrozně těžko odpovídá. Pokud jste zdravá, tak podobně jako u chřipky nejspíš není důvod se bát. Pokud ale máte nějaké jiné onemocnění nebo problémy, třeba kardiovaskulární chorobu, osla benou imunitu nebo trpíte obezitou či diabetem, pak je skutečně dobré se sledovat. Nemoc má různé následky v různých orgánech. Je to dáno tím, že se virus váže na určité receptory v buňkách, ale ty nejsou jenom v plicích. Existuje řada dalších buněk, tkání, orgánů, kde tyto receptory jsou, takže pokud se virus dostane do krevního oběhu, a to se dříve nebo později stane, naváže se i na tyto receptory v jiných částech těla. Někde se dokáže množit, jinde ne, ale v každém případě to má negativní dopad. Hlavní receptor, který se jmenuje ACE2, například chrání proti zánětům a má důležité kardiovaskulární funkce. Pokud kvůli přemnožení nějakého viru dojde k jeho úbytku, může to vést třeba k ucpávání drobných cév v kardiovaskulárním systému aktivací komplementového systému. To je, velmi zjednodušeně řečeno, důležitý obranný systém krve.

Aktuálně se objevují zprávy o lidech, jimž virus poškodil mozek. Jsou to lidé, kteří ani nebyli hospitalizováni, ale údajně se zdá, že už před onemocněním trpěli depresemi, úzkostmi nebo třeba Alzheimerovou chorobou…

Nechtěl bych předjímat, kdo je k tomu náchylnější, protože informací máme stále velmi málo, ale vychází to vlastně z toho, co jsem říkal před chvilkou. Virus se může navázat i na výstelku cév a přes ni vystoupit z krevního řečiště. A skutečně jsou už studie, které prokazují virus v neurálních buňkách mozku, ale i v buňkách starajících se o základní mozkovou imunitu. V mozku může virus způsobovat zánět nebo vlivem sraženin vznikají mikroembolie, které mohou ovlivnit funkce mozku. Není to nevratný ani ojedinělý proces, podobné záležitosti se v medicíně řeší, ale v určitých případech mohou být následky fatální a vést až k úmrtí.

Často se dnes mluví o postcovi dovém syndromu, kdy člověk i po oněch kritických čtrnácti dnech pociťuje příznaky syndromu, i když by ho mít už neměl. Nebyla chyba vynechat PCR test na konci karantény? Můžeme se spolehnout na to, že se jedná postcovidový syndrom, a ne pokračující onemocnění?

PCR testy jsou ve srovnání s antigenními velice přesné a dokážou prokázat i velmi malé množství viru. Současná strategie je prokazovat virus v dýchacích cestách, existují ale studie, které se podívaly i jinam – třeba do zažívacího traktu. Už loni byla v časopisu Nature publikovaná studie, která ukazuje, že i když v dýchacích cestách už virus přítomný nebyl, v zažívacím traktu přežíval u dětí ještě třeba dva týdny nebo i déle. Ale stále nám chybí informace, jak dlouho virus může přežít a kde. Pokud virus testujeme tak, jak ho dnes testujeme, stejně nemáme šanci zjistit, zda je skutečně pryč.

Zajímá mě, jak funguje mutování viru. Mutuje v mém těle a napadá ještě mě, nebo zmutuje a zaútočí na někoho jiného?

Aby virus mutoval, potřebuje se takzvaně rozbalit a potřebuje k tomu různé molekulární nástroje, které se mu dostávají v hostitelské buňce. Mutace tedy proběhne ve vašem těle a další buňky začne napadat už ta zmutovaná verze. Můžete ho i předat někomu dalšímu. Reálně je proces mutace tak rychlý, že v těle můžete mít několik variant viru, z nichž ne všechny jsou životaschopné, a přežijí jen ty, které mají nějakou výhodu.

Říká se, že cílem viru nikdy není svého hostitele zabít, protože pak přichází o zázemí. Jak je možné, že nové mutace, které se teď šíří po světě, jsou mnohem agresivnější, nebezpečnější?

Virus nepřemýšlí. Tady nejde o to, jestli chce, nebo nechce někoho zabít, on jednoduše neustále mutuje, je to dané jeho biologickou podstatou. I v našem těle bez přestávky probíhají nejrůznější mutace v našich genech, některé jsou tiché a nijak se neprojeví, jiné jsou z hlediska našeho zdraví velmi negativní. A tak je to i u toho viru. Pro něj jsou důležité mutace, které ho zvýhodňují v jeho množení.

Evropská komise představila svou vizi covid pasu, kde staví na stejnou úroveň prodělané očkování, hladinu protilátek a negativní PCR test. Je to podle vás v pořádku? Má všechno stejnou váhu?

Tenhle princip je jednoduchý a docela rozumný, ale myslím si, že se koncept bude měnit, protože nevíme, jak dlouho trvá imunita u vakcinace, různé typy vakcín budou mít různou účinnost. Také bude třeba sledovat přirozené protilátky, které vznikly po prodělané nemoci covid-19 a u kterých není jasné, jak se budou monitorovat. Covid pas nemůže být něco jako občanský průkaz nebo řidičák, který vám vydají na dlouhou dobu. Bude tu muset být vyvinut nějaký systém sledování. A samozřej mě lidé, kteří nebudou z nějakého důvodu očkovaní, mohou stále ten virus šířit efektivněji a bude potřeba s nimi nějak počítat. Ta základní myšlenka je ale způsob, jak se co nejdříve vrátit k normálu.

Několikrát jsme narazili na různé vlastnosti vakcín. Spekuluje se třeba o možnosti, že člověk bude po vakcinaci některým typem vakcíny virus dále přenášet. Půjde to vychytat?

Musíme si počkat. Další vakcíny ještě vzniknou, všechny se budou dál vyvíjet. Ty současné mají za cíl vytvořit v těle již zmiňované protilátky, ale je třeba sledovat i jiné přístupy. Třeba vakcíny orientované na T-buňky mají značný potenciál a jejich účinek může být podstatně dlouhodobější. Záleží na řadě aspektů, nicméně si myslím, že vývoj půjde dopředu a vakcíny se budou zdokonalovat.

Jste jedním z autorů článku o nové látce k léčbě covidu-19, kterou aktuálně vydal prestižní časopis Nature. Jakou roli bude mít v budoucnu tato nová protilátka, která v jedné molekule spojuje dvě různé protilátky a tím, že na virus působí zároveň na dvou místech, zbavuje virus schopnosti mutovat a způsobovat nám problémy?

Teď jsme se bavili o vakcinaci, která je velmi důležitá, nicméně ta choroba tu s námi zůstane a je potřeba, abychom ji uměli i léčit. Léčba probíhá různými způsoby a patří mezi ně i protilátky. Možná si vzpomenete, že když byl nemocný americký prezident Trump, dostal od firmy Regeneron tehdy ještě zřejmě neprodejný „koktejl protilátek“. Ty společně dokázaly virus nějak eliminovat. Ale výroba takového koktejlu je velice složitý proces. Naši kolegové ve Švýcarsku využili možnosti, že můžete do jedné molekuly zkombinovat dvě různé protilátky. Výsledek se pak umí navázat na dvě místa viru, což vše velmi usnadňuje. Říkáme, že zabraňuje mutacím, ale to je trochu nadnesené. Virus tedy mutuje, ale i statisticky je velmi obtížné, aby zmutoval zároveň na dvou místech, kam se protilátka může navázat.

Máte představu, kdy bychom se mohli vrátit k nějakému normálnímu způsobu života?

Myslím, že prvotní cíl je, aby významná část naší populace byla naočkovaná, to je základ. Možná to nebude stačit, protože nevíme, jak dlouho imunita vydrží. Ale dejme tomu, že během tohoto roku už budeme vědět, jestli se mají vyvinout nové vakcíny, nebo jestli ty současné stačí. Navíc na trh přicházejí i první léky. A právě kombinace vakcinace a léků je, myslím, velmi slibná možnost pro to, abychom se vrátili do normálního života. Nicméně nám to říká i to, že je potřeba udělat něco systémového, budovat zdravotnictví tak, abychom byli pružnější. Měli bychom mít přichystané programy a záložní plány. Vybudování strategie je klíčové. A pokud jsme ještě žádnou nevytvořili, měli bychom se tím zcela vážně zabývat. Myslím, že je tady naděje, že příští pandemii zvládneme lépe.

Jaká další vyšetření po Covidu absolvovat?

Radislav Sedláček doporučuje vyšetření na německém přístroji Vitascreen na měření radikálů kyslíku, které nabízí firma aiomica a.s. Tyto molekuly se uvolňují, pokud je v těle poškozená nějaká tkáň – v případě covidu třeba plíce nebo kardiovaskulární systém. „Když srovnáte hodnoty člověka, který je po covidu, ale funguje dobře, s výsledky zdravého člověka, vidíte, že v jeho krvi stále může být násobek normálních hodnot radikálů. To znamená, že poškození stále přetrvává,“ vysvětluje vědec. Dalšími testy je pak možné zjistit, kde přesně poškození je. Přístroj napoví i sportovcům, kde se mohou zlepšit. Data například ukazují, že když netrénovaný člověk podá v tělocvičně heroický výkon, hladina radikálů prudce stoupne a začne poškozovat tkáně. Pokud na stejný výkon natrénuje, výsledek je mnohonásobně nižší.

Další informace na sales@aiomica.com nebo tel. +420 212 242 742.

Převzato z časopisu Kondice.

Článek vyšel v časopise Vlasta č. 30 ze 21. 7. 2021.