Stále více lidí si během pandemie pořizuje psa, často z nudy. Co tomu říkáte?

Vidím v tom veliké riziko. Až se vše vrátí do běžného fungování, zjistí, že na něho nemají čas. Lidé, kteří si pořídí zvíře z nudy, vůbec nevědí, která bije. A druhá věc – zavřené jsou cvičáky i psí školy, kvůli omezení pohybu se nestýkají s jinými majiteli psů a se zvířetem jsou zavření doma. Ať už je to dospělý pes z útulku, nebo štěně bez zkušeností. Všichni odborníci kolem psů, se kterými jsem o tom mluvila, se shodují, že je to doslova časovaná bomba.

A když vybuchne?

Lidé se začnou psů zbavovat, s klasickými výmluvami – pro nedostatek času a energie, kvůli alergii dětí na srst… Nebo si psa nechají a budou nešťastní oni i pes, protože bude bez výchovy a získaných návyků. Žádný kámoš pro radost, ale zvíře na obtíž. Už teď vídám venku spoustu absolutně neovladatelných mladých psů, jejich majitelé nevědí, jak je přivolat a co s nimi dělat, aby je poslouchali. „Covidová“ štěňata se začala nakupovat před rokem – dnes jsou to už psi v pubertě a je to na nich vidět.

Co říci lidem, kteří chtějí mít psa, jen aby se v lockdownu nenudili?

Pokud psa plánovali už dříve a mají pocit, že teď je vhodná doba, nemusejí čekat. Ale mnozí si ho pořizují unáhleně a pod emočním tlakem – třeba od svých dětí, které chtějí mít doma pejska. Všichni by si měli uvědomit, že až začnou znovu chodit na osm až dvanáct hodin do práce a děti se vrátí do škol, zůstane jim doma zvíře na dalších deset patnáct let. Pes je opravdu velký závazek – jisté omezení v životě, které teď ale nevnímají. Není to zábava „na covid“, kterou pak někam odloží.

Prý se často setkáváte s tím, že lidé neznají základní anatomii psího těla. Třeba kde má pes loket nebo kyčel…

Bohužel ano. Když si člověk kupuje auto, zjistí si k němu vše – od typu motoru až po interval výměny oleje. Ale psa si mnohdy pořídí, aniž by věděl, co žere. Kdyby to lidé věděli, nebudou v supermarketu kupovat patnáct kilo granulí za 250 korun. Protože pes pšenici nežere, a tedy nemůže žrát obarvený šrot. Mnozí lidé prostě nevědí, jak pes uvnitř vypadá, ani jak funguje.

Třeba jakou má mít teplotu? A že se mu neměří v podpaží, ale v konečníku?

I s takovou kuriozitou jsem se setkala! Ale i moje maminka měřila Agimu (Zuzanin čtrnáctiletý belgický ovčák, pozn. aut.) teplotu položením dlaně na čelo… Lidé ale často ani nevědí, jakou teplotu má pes vlastně mít. Přitom změřit ho je první věc, kterou udělám, když mám pocit, že mu něco je.

Jaká je normální psí teplota?

Je to 37,5 až 39 stupňů Celsia. Pes i kočka mají až o dva stupně vyšší teplotu než člověk, ale jejich majitelé ji často srovnávají s teplotou dítěte.

I to je projev polidšťování psů, které vám vadí?

Ano a setkávám se s tím strašně často. Psy a všechna zvířata mám moc ráda, ale – zvíře je zvíře a člověk je člověk! Pes například nerozumí, co mu říkáte. Když k mým psům přiběhne jiný navolno, pustí se do nich a jeho páníček mu pak laskavě říká „Ale, ale Badíčku, tys byl zlobivý a to se nedělá.“, vlastně ho chválí. Základní komunikace se psem selhává na tom, že lidé mají pocit, že mají doma místo zvířete dítě, které rozumí mluvenému slovu. Přitom pes reaguje na řeč těla, intonaci hlasu i mimiku a náladu člověka. Když přijdu domů naštvaná, psi mě skoro ani nepřijdou přivítat, protože vědí, že mě mají nechat na pokoji. Když se vracím v pohodě, stojí za dveřmi a vítají mě.

Jak moc potřebují psi při výchově autoritu a řád?

Jakmile výchova psů nemá pravidla a je svobodomyslná, zvířata jsou nešťastná. Bez nastavení hranic pes zkouší, kam až může zajít. Žije v otevřené nejistotě a nemá se o co opřít. Mantinely mu naopak vytvářejí pocit bezpečí – ve smyslu, co ještě může a co už ne.

Jak podle vás vypadá spokojený pes?

Víte, zvířata jsou vlastně velmi jednoduchá. Ke spokojenosti jim stačí jednoznačně nastavený a zajetý režim a řád, na který jsou zvyklá. Ráno vstanu a jde se ven, pak dostanu žrádlo a páníček odchází do práce, takže sám doma spím. V půl čtvrté se vrací, jde se ven. Musím poslouchat povely, jinak je zle. Když jsem hodný, hraje si se mnou. Večer dostanu nažrat a jdu spát… Výchovou a socializací se pes naučí, co může a nemůže dělat. Potřebuje fyzické vybití i emoční zážitky, interakci s ostatními psy a lidmi. A taky změnu prostředí.

Jak to myslíte?

Když se psem chodíte třikrát denně jen kolem jednoho panelákového bloku, šťastným ho to fakt nedělá. Prostředí, ale i aktivity musíte přizpůsobit plemeni. Když si pořídíte německého ovčáka do bytu 1+kk a budete s ním chodit jen kolem domu, bude to nešťastný pes a vy pak taky. Když si pořídíte jorkšíra a budete ho třikrát týdně drtit na cvičáku a dělat s ním služební výcvik – a on se to dokáže naučit, když na to přijde – nebude šťastný. Lidé kolikrát chtějí po nějakém plemeni nepřiměřenou aktivitu, nebo mají naopak plemeno, které ji potřebuje extrémní, ale oni mu ji nedopřejí. Třeba tady Kačenka…

Ona vám celou dobu, co si povídáme, sedí na klíně?

No ano! Když si pořídíte staffbulíka (Kačenka je dvouletý stafordširský bulteriér, pozn. aut.), nemůžete ho zavřít do boudy, protože je to plemeno závislé na člověku. Vydrží být sama doma, ale když přijdu, sedí mi takhle na klíně. Potřebuje se mě dotýkat, aspoň ploskou packy. To vše si musíte předem o plemeni zjistit a pak se snažit naplnit jeho potřeby. Neříkám, že si k border kolii musíte pořídit stádo ovcí. Pasení je dnes už sportem nebo se dá nahradit jinými aktivitami. Ale pes vyšlechtěný na práci prostě nemůže být doma na gauči nebo zavřený v boudě.

Od roku 2017 vedete kurzy první pomoci u psů. Umí ji lidé poskytnout dostatečně?

Za tři roky jsem proškolila asi tisíc lidí, což je poměrně velké číslo. Ale když se podíváte, na co se lidé ptají na sociálních sítích, pořád o tom vědí málo, byť jsme na tom s osvětou líp než kdysi. Zrovna dnes ve dvě v noci byl na Facebooku dotaz na psí pohotovost v Praze. Každý majitel psa má mít v telefonu uložená čísla na kliniku, kam by jel, na záložní kliniku a na alternativní převoz na ni. Rozhodně nemá ztrácet čas psaním dotazů na Facebook! Když se jedná o torzi žaludku, je to o minutách… Lidé si taky myslí, že na nonstop kliniku nemusejí volat předem. Ve čtyři ráno se pak diví, že se tam nemůžou dobouchat, protože veterináři zrovna operují jiného psa. A majitel pak musí toho svého, který může do deseti minut umřít, vézt jinam. Na seminářích učím i základy lidské první pomoci. Několik účastníků tak už pomohlo i člověku při autonehodě, na ulici, při resuscitaci… Z toho mám obrovskou radost.

Co je základem první pomoci u psů?

Vlastní bezpečnost – to je alfa a omega první pomoci. Vzpomeňte si na nedávné utonutí ženy třineckého hokejisty, pod kterou se probořil led, když na něm zachraňovala štěně. Všechno špatně a úplně zbytečně! Součástí první pomoci u psů má být už samotná prevence, aby se něco nestalo. V oblasti nebezpečných míst mít psa na vodítku – u silnic, vodních toků, ledových ploch, srázů a v neznámém prostředí. Když už se něco stane, opět nesmíte ohrozit vlastní bezpečnost, i za cenu, že to pes nepřežije. Až pak zajistit zvíře, aby vám neuteklo. U cizího psa zavázat tlamu, aby vás nepokousal. Dostat ho z nebezpečného místa, pokud je to ve vašich silách. Tohle vše musíte vyhodnotit během desítek vteřin. Až potom přichází samotná první pomoc, volání na kliniku a zajištění převozu.

Ostře kritizujete majitele, kteří nechávají své psy běhat bez vodítka.

Když se biju za zvířata, která nemůžou za to, že mají blbé majitele, jsem dost radikální! Třeba když mi někdo přiveze na fyzioterapii psa sraženého autem, který je po operaci stehenní kosti, v noze má pět šroubů, chodí o třech – a oni přijdou bez vodítka! A to mám provozovnu vedle hlavní silnice na Prahu. To jsem vzteky bez sebe. A také nejde jen o samotného psa, ale o bezpečnost lidí a zvířat okolo. Když neodvolatelný pes běží na louce za koněm, kterého splaší nebo napadne, může to klidně skončit zraněním nebo i smrtí jezdce v sedle.

A nelegální množírny psů, kterým v pandemii bohužel rostou kšefty?

Za nejvíc neetické považuju, že lidé dokážou čistě pro svůj zisk generovat nemocná trpící zvířata a ještě je chovat ve zcela nevhodných podmínkách, někde ve sklepě, v klecích ve vlastních výkalech… Na fyzioterapii mám i feny vytažené z odhalených tajných množíren, kde byly určené jen k množení. Noví majitelé je adoptovali psychicky úplně zlomené, s celým tělem pokrouceným, na všech kloubech degenerativní změny, zjizvená břicha po mnoha císařích, vnitřní nemoci… Od hlavy až k patě jsou to zničená, zdegenerovaná a nemocná zvířata, která nemají velkou přežitelnost. Nový majitel ho vypiplá z nejhoršího, ale za dva roky mu pes umře. Nebo usoudí, že je to pořád tak velké trápení, že ho pak raději nechá uspat.

Více o Zuzaniných aktivitách na www.fyziopes.cz a www.prvnipomocpropsy.cz.